Založení rohů a první řady zdiva z přesných zdicích prvků

Klasický zednický fous měří 7 centimetrů. Tento příměr, ironizující staré stavební zvyky, pronesl specialista přivolaný na založení rohů patra na stropní desce se ztužujícím věncem u staršího domu. Přesnost dnešního zdění z přesných tvárnic je na několik milimetrů, což se týká nejen délek, ale i výškových rozměrů. Založit rohy a první řadu zdiva musíme tedy doslova na milimetr přesně.

Kouzlo klasického zdění spočívá i dnes v tom, že se do něho může pustit také svépomocný stavebník, a to dokonce i v případě tzv. přesného zdění. U laika je však vhodné nechat se poučit odborníkem, nejlépe takovým, kterého doporučí výrobce přesných zdicích tvárnic. Na některé úkony, zejména pak založení přesného zdiva, se vyplatí povolat specialistu. Přitom lze od něho „okoukat” klíčové úkony a získat důležité pokyny k dalšímu provádění.

Budeme popisovat případ, kdy půdorys naší stavby odpovídá pravoúhlé souřadnicové síti, její stěny jsou svislé a základová deska nebo strop na obvodovém zdivu jsou vodorovné. Základová deska (základové pásy) musí být před založením zdiva opatřena hydroizolací, případně dalšími izolačními vrstvami podle projektové dokumentace.

Zaměření základové desky nebo pásů

Broušené cihlové nebo přesné pórobetonové zdicí tvárnice jsou vyráběné s lepší než milimetrovou rozměrovou přesností, a proto je velmi důležité výškové zaměření základové desky nebo pásů před založením první řady přesných tvárnic.

Zaměření se provádí po položení hydroizolačních pásů, které musí o 10 až 15 cm přesahovat vnější okraj budoucího obvodového zdiva. Hlavním cílem tohoto zaměření je určení nejvyššího bodu základové desky nebo pásů včetně hydroizolace, nad nímž bude založena první vrstva všech obvodových a vnitřních nosných stěn. Nejvyšší bod se určí pomocí laserového nivelačního přístroje. Platí to i u nástavby z naší obrazové dokumentace, s výjimkou pásů hydroizolace.

Založení rohů stavby

Přesnost základové desky nebo základových pásů bývá, a to jak ve vodorovných, tak výškových mírách do několika centimetrů. Rohové tvárnice musí proto být založeny na vápenocementovém maltovém loži o takové tloušťce, aby nejen rohy, ale celá první řada všech obvodových a vnitřních nosných stěn byly minimálně 1 cm nad úrovní nejvyššího bodu základové desky zejména, případně základových pásů.

Zakládací malta by neměla být ani řídká, ani hustá: zdicí tvárnice by na ní měla v maltě „sedět” tak, aby ji bylo možné poklepem dorovnat. Malta by neměla vtékat do štěrbin cihelných tvarovek první řady. Dobře se hodí například prodávaná maltovinová pojiva, do kterých se přidává pouze písek a voda.

Rohové tvárnice musejí zároveň respektovat půdorysnou pravoúhlost stavby, to znamená jejích obvodových stěn. I zde je třeba pamatovat, že vodorovná rozměrová přesnost základové desky (pásů) může být plus mínus několik cm. Řídit se tedy hranicemi rohů základové desky a od nich odvozovat rohy budoucích obvodových stěn domu může být hrubě nepřesné.

Modularita přesných zdicích tvárnic

S pravoúhlostí obvodových stěn souvisí i jejich návrh a realizace tak, aby délka každé stěny odpovídala modularitě zdicích tvárnic, tzn. vodorovné šířce tvárnice ve zdivu. Ideálně tak, aby délky obvodových stěn byly celistvým násobkem skladebné šířky zdicích tvárnic. Minimalizuje se tím odpad nepoužitelného materiálu po dělení tvárnic.

Založení obvodových a nosných stěn

Po osazení zdicích tvárnic v rozích obvodových stěn, spojíme tyto rohové tvárnice na jejich vnější straně šňůrou. Potom ručně, nebo pomocí speciální soupravy, naneseme souvislou základovou vápenocementovou maltu v minimální tloušťce vrstvy 10 mm v celé délce budoucí obvodové stěny mezi danými rohovými tvárnicemi. Mezi tyto rohové cihly následně ukládáme cihelné tvarovky a pomocí gumové paličky a vodováhy vyrovnáváme do svislého i vodorovného směru. Sousední tvarovky se přikládají „na sraz”, svislé spáry se tudíž nepromaltovávají.

Správnému výškovému vyrovnání každé tvarovky s přesností ±1 mm je třeba věnovat velkou pozornost, abychom mohli na následující druhou a další vrstvy obvodového zdiva aplikovat maltu pro tenké zdění, kterou každý výrobce přesných obvodových tvárnic dodává jako jaho systémovou součást. V naší obrazové dokumentaci se přesnost pokládky kontroluje laserovým paprskem.

Další řady obvodových a nosných stěn

Po položení celé souvislé první řady tvarovek se rozmíchá zdicí malta pro tenkou spáru na přesné zdicí tvarovky a ta se pomocí nanášecího zubového hladítka nebo jiného speciálního zařízení (většinou od výrobce zdicích tvarovek) aplikuje rovnoměrně na ložnou spáru již položených tvarovek.

Jako první se položí opět rohové tvarovky, ale tak, aby vůči rohovým tvarovkám pod nimi byly pootočeny o 90 °. Tím se umožní skladba zdiva „na vazbu” (z těchto důvodů většina výrobců volí skladebnou šířku tvárnice na úrovni cca poloviny její délky, která odpovídá tloušťce zdiva). S pomocí laseru nebo olovnice se pak pozorně dbá, aby z obou vnějších stran tvarovka nevybočovala mimo svislý směr rohu. Vyzdění celé nové řady se děje opět pomocí provázku nataženého oběma krajovými tvarovkami. Stejně se postupuje při vyzdívání všech dalších vrstev obvodového a nosného zdiva.

Důležité pokyny

• Při venkovní teplotě nad 20 °C nebo v suchém prostředí se před nanesením zdicí malty tvarovky navlhčí.
• Při usazování každé další řady dbáme na to, aby se tvárnice usazovaly „shora” a nevsouvaly se z boku, čímž dochází k setření vrstvy zdicí malty. Zdicí tvarovky musí být položeny do několika minut, přesný údaj uvádí výrobce tvarovek a dodavatel zdicí malty.
• Zakončení u rohů, okenních otvorů a jiných prostupů se provádí buď pomocí doplňkových tvarovek, nebo nařezáním potřebného tvaru z původní tvarovky. Vždy dbáme na dodržení skladby „na vazbu”, tzn. aby svislé spáry dvou sousedních vrstev byly vždy od sebe odskočeny alespoň o 5 cm.
• Pokud délka zdi není v modulu tvarovky, je nutné zdicí tvarovky krátit na požadovaný rozměr.
• Zdění se provádí při teplotách nad 5 °C. Při nižších teplotách lze použít tzv. zimní malty při dodržení instrukcí jejího výrobce. Při teplotách pod –5 °C se zdění neprovádí.

Závěr

Velkou výhodou tzv. těžkých staveb či domů zděných z kusových zdicích prvků je jejich jednoduchá výstavba. Dům z cihel nebo pórobetonu si může po krátkém zaučení svépomocně postavit i laik. Ušetří tak nemalé prostředky a může přitom docílit i úrovně pasivního domu. V České republice, kde se v nestátním sektoru zdaňuje peněžní fond na lidskou práci cca 75 %, je svépomocná výstavba možná často jedinou cestou, jak si zaměstnanec v soukromé sféře může pořídit bydlení na evropské úrovni.