Zateplené šikmé střechy se skládanou krytinou, dodatečné zateplování

U standardního provedení zateplené šikmé střechy s tepelnou izolací pod krytinou hrozí nebezpečí, že vodní pára pronikající z interiéru zkondenzuje ve vrstvě tepelné izolace. Vzhledem k tomu, že se jako tepelná izolace obvykle používá minerální vata, došlo by při jejím nasáknutí kondenzovanou vlhkostí ke ztrátě tepelně izolační funkce, případně k dalším poruchám.

Proto se zateplené střechy konstruují tak, že se ve směru zevnitř (z interiéru) umisťuje tzv. parozábrana, tedy vrstva kladoucí velký odpor pronikání vodní páry. Pokud by tato vrstva byla v celé ploše ideálně těsná a měla co největší odpor proti pronikání vodní páry, byl by tím problém vyřešen.

Pronikání vodní páry

Z praxe se ale brzy zjistilo, že ideální těsnost nelze zajistit. Pokud se u dřevěných krovů použije jako parozábrana fólie upevněná ve skladbě podhledů, nastanou dva problémy. Jednak lze obtížně zajistit dostatečně těsné a dlouhodobě funkční spojení jednotlivých částí fólie mezi sebou a také spojení fólií s ostatními navazujícími konstrukcemi. A za druhé lze jen těžko docílit, aby fólie nebyla ve své ploše porušena při montáži konstrukcí podhledu, elektroinstalací a podobně.

Pak se stane, že místní netěsností proniká do tepelné izolace vodní pára, kondenzuje tam, ale vzniklá vlhkost již přes vysoce těsnou parozábranu nemůže zpátky vysychat. Vytvářejí se mokrá místa v tepelné izolaci, která se nemusí navenek nijak projevovat. Obvyklým následkem je ale potom biologické napadení konstrukce krovu, někdy až s případnou havárií nosných prvků.

Proto se postupně upouštělo od fólií s velkým odporem proti prostupu vodní páry. V současné době používané parozábrany sice prostupu vodní páry částečně brání, takže v průběhu roku tepelná izolace někdy i poněkud zvlhne, ale předpokládá se, že v příznivějším období se vlhkost opět vypaří a ke škodám tak nedojde. Zároveň se tím snižuje riziko vyplývající z nedostatečně spojených částí parozábrany nebo z jejího porušení.

Pojistná hydroizolace

Další ochrana tepelné izolace z minerálních vláken je potom prováděna seshora, kdy se tepelná izolace chrání před vodou zateklou přes krytinou (např. z tajícího sněhu, nebo při poruše krytiny), před profouknutím větrem a před zanešením nečistotami. Takovéto ochraně se obvykle říká pojistná hydroizolace nebo větrová fólie. Používají se na ní materiály, které pokud možno vůbec nebrání prostupu zevnitř přicházející vodní páry směrem ven z objektu, ale kapalnou vodu dokáží odvádět. Zmenší se tak nebezpečí kondenzace vlhkosti v tepelné izolaci a zlepší se tím její případné vysychání.

Firmy vyrábějící a prodávající tepelné izolace z minerálních vláken velmi podporují další a další vylepšování těchto skladeb založených na parozábraně, protože s uspokojivým řešením kondenzace v tepelné izolaci stojí a padá využití jejich výrobků v zateplených skladbách šikmých střech. Nicméně se zdá, že v tomto případě je to snaha technickým řešením omezit principiální systémový nedostatek celé koncepce.

Způsob provětrávání

Zvláštností českých předpisů pro skladby šikmých střech je striktní požadavek, aby mezi pojistnou hydroizolací a skládanou krytinou (např. taškovou) byla ještě vzduchová vrstva, u které je zajištěno proudění vzduchu ve směru spádu střechy. Nikdy ale nebylo experimentálně zdůvodněno, proč volit zrovna takovýto způsob řešení. Tento požadavek vede ke složitým opatřením ve skladbě střechy, počínaje tzv. kontralatěmi a konče nejrůznějšími větracími tvarovkami, větracími pásy ve hřebeni apod. Rozsáhlé německé experimenty (ve Fraunhoferově institutu) naopak prokazují, že tento způsob provětrávání vede v zimním období ke zhoršení vlhkostních poměrů ve skladbě zateplené šikmé střechy, k namrzání vlhkosti na spodním líci tašek a tím ke snižování jejich životnosti.

České firmy vyrábějící a montující střešní krytiny se ale brání tento poznatek zahrnout do svých doporučení a garancí. Vede totiž ke zlevnění pokládky krytiny vypuštěním tzv. „větrací bižuterie” a tím ke snížení té části zisku, která je závislá na prodeji výrobků. Firmy pokládající krytinu na bednění pak namítají, že v českých poměrech charakterizovaných nekvalitním prováděním je bednění často z nevysušeného řeziva nebo provlhlé deštěm a že pokud se nezajistí intenzivní vysoušení v letním období, dochází k jeho tvarovým deformacím a následným poruchám krytiny.

Skladby tepelně izolačních vrstev

Tyto a navazující problémy řeší takové skladby tepelné izolace ve střechách, které především činí vrstvu tepelné izolace odolnou proti vniknutí vlhkosti z interiéru. Pokud v tepelné izolaci přece jen ke kondenzaci dojde, měla by být pak zkondenzovaná voda beze škod vyvedena z konstrukce do vnějšího prostředí. Ještě lépe je, když skladba tepelně izolační vrstvy nepotřebuje ochranu z vnější strany ani vnější odvětrání, a krytinu je tedy možno klást přímo na tepelnou izolaci. Základní myšlenkou je zde úplné prostorové oddělení vrstvy tepelné izolace od zóny nosné tesařské konstrukce tak, aby každá z těchto konstrukcí mohla být navržena výhradně s ohledem na její funkční požadavky.

Těmto zásadám vyhovuje například konstrukce tepelné izolace šikmých střech z polystyrenových dílců typu Thermodach. Při jejím použití není třeba aplikovat ani fólie tzv. parozábrany, ani fólie pojistných hydroizolací, ani větrací vrstvy s kontralatěmi a větracími tvarovkami. Polystyrenové dílce se umístí přímo na laťování a na ně se rovnou klade střešní krytina. Zůstává pouze suchá montáž hřebenu a zvláštní úprava proti zatékání v úžlabí. Pod těmito dílci, např. v prostoru mezi krokvemi nebo v podhledu, je přitom možno tepelně izolovat ještě dalším materiálem, například minerálními vlákny, aniž by hrozilo nebezpečí poruch způsobených kondenzací.

Dodatečné zlepšení při rekonstrukci

Při dodatečném zlepšení tepelné izolace u rekonstrukce je možno stávající pojistnou hydroizolaci (která je obvykle stejně nefunkční) vytrhat, a celý prostor mezi krokvemi a kontralatěmi buď doplnit minerálněvláknitou tepelnou izolací, nebo podle stavu stávající tepelnou izolaci odstranit a nahradit novou, např. opět z minerálních vláken. Na stávající latě se pak rovnou položí dostatečně dimenzovaná skladba z dílců Thermodachu a krytina. Kondenzační zóna se bez ohledu na skladbu podhledu a případné poruchy v parozábraně zákonitě posune do vrstvy polystyrenových dílců, kde nezpůsobuje žádné závady. Někdy se objevuje snaha i v takovéto skladbě spodní líc krytiny odvětrávat. Je dobré si ale uvědomit, že vytváření větrané vzduchové vrstvy pomocí kontralatí v případě použití těžké krytiny nezlepšuje funkční vlastnosti střešní skladby, ale pouze vychází vstříc sporné české technické normě a střechu neodůvodněně zdražuje.

Upravený odolný pěnový polystyren použitý na výrobu tvarovek Thermodachu dává podle sledování na starších realizacích naději, že jeho životnost bude shodná s životností pálené krytiny. Jeho poměrně velké použité tloušťky a tím i příznivé hodnoty tepelného prostupu zaručují rychlou finanční návratnost investice. Výsledné úspory energie např. v programu dodatečného zateplování Zelená úsporám mohou vycházet velmi zajímavě. Navíc odpadnou vícenáklady s materiálem a montáží dalších vrstev do střešní skladby a výrazně se zlepší odolnost celé střechy jak proti chybám při provádění krytiny, tak i při vadách v navazujících profesích (především při obvykle nešťastných kreacích tuzemských klempířů).

Protože se konstrukce tohoto typu dotýkají nepříznivě obchodních zájmů mnoha vlivných subjektů, není možno použít všechny výrobky na trhu. Je nutno volit jak montážní organizace, tak výrobce krytiny, kteří na tuto skladbu poskytnou záruky. Z výrobců pálené krytiny je to především evropský gigant Creaton a na něj navázaní výrobci, u něhož navíc za ceny obvyklé na našem trhu získáme velmi dobrou kvalitu.