Zelená i pro zdravý interiér
Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě spolu s Ministerstvem životního prostředí ČR, Státním fondem životního prostředí ČR a Ministerstvem obchodu a průmyslu ČR pořádala dne 14. 4. 2015 za účasti téměř 400 hostů celodenní odbornou konferenci k problematice programu Nová zelená úsporám v roce 2015.
Základním mottem všech příspěvků odborníků, a to nejen stavbařských profesí, byla analýza možností, jak zajistit energeticky úsporné bydlení především při výstavbě nových rodinných domů. Dalo by se říci, že tak šlo o ráznou výzvu, hozenou rukavici projektantům, aby přicházeli s novými nápady, které by úspěšně přilákaly stavebníkům nabízené dotace. Referáty byly vskutku různorodé a bylo z nich patrné, že příslušné technologie zajišťující za levný peníz dostatečné teplíčko v křesle u televizoru se rychle vyvíjejí. Lapidárně řečeno – není dnes problém obalit chalupu polystyrenem, opatřit ji plastovými okny, které nám do bytu žádnou slotu nepustí, a kotel s radiátory můžeme odvézt do sběru. Ovšem zazněly i hlasy rebelantů s otázkou – a co zdraví? A těch rebelantů stále přibývá, pojmy jako alergie, radon či roztoči, které jsme za našeho mládí před desítkami let prakticky neznali, se stávají náměty mezinárodních konferencí, kde o nich jednají odborníci s mnoha tituly před i za jménem. Jedním z nich je i MUDr. Ivana Holcátová CSc. z Ústavu hygieny a epidemiologie 1. lékařské fakulty v Praze, které jsme se zeptali, jaká zdravotní nebezpečí na nás v bytě číhají a jak jim čelit už při výstavbě nemovitosti. A zjistili jsme, že v moderním energeticky úsporném domě je dle jejího názoru dobře bydlet s jistou nadsázkou skoro větší problém, než ho postavit.
Co nás v interiérech, především doma, nejvíce ohrožuje?
Lidé mají pocit, že největší problém je venkovní smog a doma je celkem pohoda, ale ono je to přesně naopak. Smog na nás venku působí relativně krátkou dobu. Nepoměrně větší část svého života trávíme v interiérech, a to nejen doma, ale i v kancelářích, dílnách, v autech a podobně. A to zvláště v obdobích, kdy jsme velice citliví – v dětství, ve stáří, během nemoci. Koncentrace škodlivin nejsou tak velké, jako venku. Ale problém je v tom, že působí dlouhodobě.
Jaké škodlivé faktory doma převládají?
To se nedá takto říci. Musíme je rozdělit do tří oblastí – fyzikální, chemické a biologické. Z fyzikálních faktorů dělávají největší problémy teplota a vlhkost. Souvisí to s nedostatečným větráním. U nás i ve světě se doma špatně větrá. S tím, jak stoupají ceny energií, tak se to zhoršuje. Objevuje se zvýšená vlhkost povrchů, protože stěny jsou chladné. Vlhkost, když se nemůže nijak dostat ven, se v nich usazuje a vznikají plísně. A to i v nových budovách. Když máte jednoduché dřevěné okno, tak za normálních okolností vám alespoň jednou za hodinu vymění vzduch v místnosti. Ve chvíli, když je nahradíte moderním plastovým nebo dřevěným, ale s dvojitým silikonovým těsněním, prodyšnost je prakticky nulová. A máte tu problém. Vlhkost, kterou produkujeme dýcháním, praním a vařením, nemá kudy odejít. Nevětráte a do půl roku tu máte, hlavně u venkovních zdí, plísně. Na druhé straně – když je doma příliš sucho, vzniká zvláště při kombinaci s prachem nebezpečí pro alergiky. Máme-li doma sucho, musíme tedy daleko více uklízet a doporučujeme v tomto případě vzduch zvlhčovat. Ale opatrně, nikdy by vlhkost vzduchu neměla překročit 50 %.
Jaký je vývoj výskytu plísní a boje s nimi v posledních letech?
Plísně jsou alergenní a alergologové zaznamenávají jejich nárůst. Vliv interiérů na tento stav je patrný v celém světě. Za našeho mládí jsme pobývali nepoměrně více venku a více se větralo. Nyní nastoupila videa, počítače a děti sedí více doma. Stouply ceny energií, rozšířilo se ústřední topení. Dříve, když jste naložil do kamen, tak jste vyvětrat prostě musel. Na mezinárodních seminářích alergologů se téma života v interiérech dostává do popředí. Dlouho se tvrdilo, že za nárůst alergií může především venkovní znečištěné prostředí, ale zjišťuje se, že to není zcela pravda. Alergií přibývá třeba i ve Švédsku, kde problémy s venkovním smogem v podstatě nemají. A právě Švédové se na prostředí interiérů soustředili a snaží se ho očistit.
Je už tedy nějaká obecná představa, jak třeba v paneláku větrat?
Stačí, když každou hodinu na pět minut otevřete okno. Nemusíte větrat celý den. Spousta lidí se domnívá, že větráním se ztrácí energie. Nejvíce energie se ale spotřebuje na vyhřátí chladných stěn. Proto je po všech stránkách nejvýhodnější udržovat určitou teplotu ve všech místnostech a často takto na pár minut provětrávat.
Přejděme k dalším atributům. Prachu, cigaretovému kouři.
Otázka cigaretového kouře je jasná. Ten škodí všem, nejen alergikům. Cigaretový kouř obsahuje množství prachových mikročástic, které nelze běžným vysavačem vysát ani je nelze utřít. Utíráním prachovkou seberete jen velké částice. Ty malé zvíříte a ony si během týdne sednou zpět a škodí dále. Tyto cigaretové částice jsou impregnovány spoustou chemických látek, z nichž některé jsou karcinogenní, jiné toxické, či způsobující alergie. A skoro všechny nepříjemně zapáchají. Tyto látky jsou velice těkavé. Pokud si jednorázově zapálíte, lze je okamžitě vyvětrat. Kouří-li se v místnosti pravidelně, usazují se na předmětech a už se jich nezbavíte. Ale nejde jen o cigarety. Když to trochu přeženu, neexistují zcela bezpečné chemické látky, na které by někdo nebyl alergický. Zvláště pozor na ty aromatické. Třeba na dnes módní vonné tyčinky. Ne pro každého jsou nezávadné. Nicméně, budeme-li mluvit o příčinách alergií, stále bezpečně vede pyl, potom roztoči a až po nich jsou to cigarety a chemikálie.
Co si vlastně s roztoči počít?
Jejich výskyt v bytech je podmíněn vlhkostí, která jim prospívá, a také nedostatečným větráním. Naše babičky jednou, dvakrát do roka vytáhly postel i s matracemi ven pěkně na slunce či na mráz. Plácačkou je pořádně vyprášily a dělaly, aniž to tušily, to nejlepší, co se dá proti roztočům podniknout. To se dnes nedělá, ale alespoň bychom neměli používat péřové polštáře, lůžkoviny vybírat z materiálů, které se dají dobře prát. A velmi často uklízet, vysávat. Dělá se chyba, že ze šetrnosti neměníme pytlíky ve vysavači. Roztočům se takovýmto vysáváním nic nestalo, dobře se jim tam daří a z vysavače se vám do bytu mohou dostat naopak v daleko větší míře.
Radon. Je to skutečná hrozba nebo módní strašák?
Obecně platí, že zvláště obyvatelé naší země jsou v Evropě v průměru nejvíce vystaveni tomuto nebezpečí. Tento plyn je karcinogenní, způsobuje rakovinu plic, ale jeho efekt je v tomto ohledu proti cigaretovému kouři ani ne poloviční. Kouření, i to pasivní, je zodpovědné za až 90 % karcinomů plic. Radon je radioaktivní plyn, který vzniká přirozeným radioaktivním rozpadem uranu. Tímto rozpadem dále vznikají další produkty, což jsou už pevné částice, které se s prachem či cigaretovým kouřem dostávají snáze do těla. Kouří-li tedy někdo vydatně třeba na Sedlčansku, kde je výskyt radonu neobyčejně vysoký, má až 50× větší šanci rakovinu plic dostat. Takže tvrzení, že kouření je jakousi prevencí proti radonu, které se skutečně objevilo, je naprosto nesmyslnou pověrou.
Radonem se zabýváte hodně. Je dobrá rada drahá?
Náš limit pro koncentraci tohoto plynu v interiérech je 100 beckerelů. Když hodnota nepřesáhne nějakých 400 až 500 beckerelů, tak se většinou dá intenzivním větráním tyto hodnoty snížit. Při větších koncentracích se už musí přikročit ke stavebním opatřením, což bývá dost nákladná záležitost. Švédové třeba došli k závěru, že se vyplatí dům zbourat a postavit jinde. Jinak se musí objekt podříznout a důkladně izolovat, jako se to dělá v případě vlhkosti, a každý ví, co je to za práci. Výhodnější jsou podsklepené domy, kde se radon ve sklepě zdrží a stačí pak někdy izolovat jen obytnou část.
Seveřani bydlí v nepodsklepených domech, které jsou často ze dřeva. U nás byla éra Okálů...
U Okálů byl známý problém s formaldehydem v dřevovláknitých deskách. Ten ovšem zůstal, protože se vyrábí i nadále nábytek z dřevotřísky, ve které škodlivá koncentrace formaldehydu být může. Nábytek jako celek se totiž u nás nemusí hygieniky schvalovat. Kontrole podléhají jen desky, ale setkali jsme se třeba s tím, že byl formaldehyd v lepidlech, kterými se připevňovala dýha. To riziko tu tedy je a neplatí, že čím dražší nábytek, tím lepší. Vyhnout se mu lze jen tím, že si ponecháme nábytek starý, a nebo ho budeme důsledně kupovat jen ze dřeva. Formaldehyd je především pravděpodobný karcinogen. Jak silný? Chemické látky se z tohoto hlediska dělí do čtyř skupin. Jednička jsou prokázané karcinogeny, druhá skupina se dále větví na za a) pravděpodobné karcinogeny a za b) možné. Formaldehyd patří do skupiny 2a. Je třeba ale podotknout, že britská komise dlouho váhá, než nějakou látku zařadí do skupiny 1. Američani ovšem formaldehyd považují za karcinogen. Já osobně, ale i mnoho dalších odborníků, považujeme tuto látku za mimořádně škodlivou především v součinnosti s dřevným prachem. Formaldehyd je totiž vysoce dráždivý pro sliznice, kam se právě s dřevným prachem snadno dostává. Máme pro tuto látku velmi přísný limit a stále na něj v domácnostech narážíme, i když zdaleka ne v takové míře jako v „okálových” 70. letech. Pokládají se dřevotřískové podlahy, dáte-li na zeď tapety, tak si nepomůžete, ba právě naopak – formaldehyd bývá právě v lepidlech a tapetách... Tato látka je totiž všude. Dokonce si ji vyrábí i naše tělo.
Kde je pro zdravé bydlení země zaslíbená?
Dokonale řešené nemá tyto problémy nikdo, ale velice se tomu věnují ve Skandinávii, kde se občas staví dobře řešené budovy, takzvané „healthy buildings” – zdravé budovy. Začíná to již výběrem pozemku. Prvotní hledisko je radon, což platí i u nás. Potom je tam rozhodující, zda bude stát dům v zeleni, výběr stavebních materiálů. Tedy ne jako u nás, kde je stále hlavním kriteriem, aby to bylo co nejlevnější... U nás jsou někdy sporné třeba tvárnice, které se vyrábějí z různých odpadových materiálů. Takže z našeho pohledu je stále královnou pálená cihla. Ve Finsku třeba mají jakousi obdobu naší komory stavebních inženýrů, která si sama testuje materiály, vydává jejich seznamy, kterými se jednotliví architekti řídí a dávají zákazníkovi vybrat. Samozřejmě, ty ekologické jsou mírně dražší, ale lidé tam už pochopili, že se to nakonec vyplatí. U nás, když se staví, tak je plno nepořádku, prachu a nikdo si neuvědomuje, že se to negativně projeví na dokončeném objektu. Když zůstane prach a různé svinstvo pod podlahou, v šachtách kolem potrubí, tak už zdravé prostředí ve svém bytě mít nikdy nebudete. Prostě záleží na tom, jak a z čeho stavíte.
Mohou nás doma spasit čističky?
U alergiků mají jednoznačně velký význam a podařilo se nám o tom alergology rychle přesvědčit. Zvláště účinné jsou u alergií na prach a na pyly. Nicméně – ani čistička vzduchu není samospasitelná. Není to klimatizace a nenahradí úklid! Je třeba kombinovat kvalitní čističku vzduchu s kvalitním úklidem a kvalitním vysavačem. Čistička ale dokáže zlikvidovat pylová zrnka a mikronové částice prachu ze vzduchu, na co vysavač prostě nestačí. Skutečně kvalitní čistička zničí pomocí tzv. germicidní UV lampy i bakterie. Ta musí být doplněna filtrem s aktivním uhlíkem. U něho je důležité, aby spořivý český člověk nenechával filtr v přístroji dva roky. To tam pak bakterie naopak rostou. Velký problém je s výběrem čističky. V obchodních domech většinou prodavač ví sotva, jak se zapíná. Moje představa je, že by se měly prodávat jen ve specializovaných prodejnách, kde by dokázali poradit s výběrem. Jde třeba o výkon. Tam, kde mají alergika, by měl být až dvakrát větší, než je obvyklý požadavek na daný objem místnosti. Jinak mohu říci, že jsme ve vybavení byty čističkami vzduchu na předním místě v Evropě, vysoká je v tomto ohledu i edukace našich alergologů. Dnes je na našem trhu více než sto čističek. Těch velice kvalitních se signalizací zanesení filtru a biologickým čištěním však jen několik.
