Zkušenosti s azbestocementovou krytinou a možnosti jejího nahrazení

V současné době je spousta střech s azbestocementovou krytinou na hranici životnosti. Proto se investoři přiklánějí k jejich obnově. Následující příspěvek popisuje chování střechy pokryté touto krytinou. Vychází ze zkušenosti a podrobného sledování střechy během třiceti čtyř let napříč ročními obdobími. Dále se příspěvek zamýšlí nad možnostmi nahrazení krytiny vhodnou alternativou dostupnou na současném trhu.

Použití krytiny ze šablon bylo oblíbené zejména v minulém století. Při výrobě byl však používán nebezpečný prvek – azbest. Z důvodu ochrany lidského zdraví byla výroba již zastavena. Vzhledem k tomu, že bylo díky jejím výhodám pokryto mimořádné množství střech, nepřekvapí zájem mnoha investorů o poznatky a zkušenosti ve věcech obnovy krytiny.

Výchozí stav

Sledovaná střecha o výměře 180 m² a sklonu 45° zastřešuje rodinný dům od roku 1973 v podhorském prostředí v nadmořské výšce 455 m. Tehdejší omezená materiálová základna neskýtala investorům příliš možností výběru typu krytiny. Červené provedení bylo pro tuto oblast dokonce striktně předepsáno. Proto nezbývalo než zvolit azbestocementovou šablonu dané barvy pochybné jakosti.

Rovněž skladba střešního pláště odpovídala tehdejšímu stupni vývoje a problematice vlhkosti v obytném podkroví nebyla věnována dostatečná pozornost. Důkazem je absence jakékoli parozábrany v konstrukci. Rovněž nevyhovující materiál a tloušťka tepelných izolací neodpovídá dnešnímu standardu. Sondou byla zjištěna tato skladba střešní konstrukce (z interiéru):

• obklad (palubky), alt. omítka na rákos;
• krokve;
• tepelná izolace z čedičové vlny v pytlích mezi krokvemi;
• krokve 80/160 mm;
• záklop – bednění z prken;
• pojistná hydroizolace – lepenka;
• azbestocementové šablony.

Chování během životnosti

Během prvních deseti let si krytina nežádala žádnou údržbu a uspokojivě udržela i barevný odstín. Díky dostatečně hladkému povrchu nedocházelo k nadměrnému hromadění sněhu, protože se dokázal z celé plochy snadno sesunout na zem. Počátkem devadesátých let (cca po 20ti letech) začal být v zimním období patrný problém s neustále se držící sněhovou pokrývkou na střeše. Vlivem povětrnosti docházelo na střeše k „obrusu” krytiny a zdrsnění povrchu. Sníh se pak nedokázal ze střechy sesunout beze zbytku, jak tomu bylo u nové krytiny. Vlivem prohřátí slunečními paprsky se hmota sněhu částečně posouvala směrem k okapu. Zde se tvořil sněhový val, který je typický pro mnoho střech (obr. 1).

Tento „val” způsobuje na střeše několik problémů: vlivem tepelných ztrát a vlivem slunečních paprsků se přes den rozpouští sníh v kontaktu s krytinou a vytvoří vodní film, který nemá kam odtéci. Při náhlém poklesu teplot během noci tento vodní film zamrzá, zvětšuje svůj objem a dostává se spárami ve skládané krytině na pojistnou hydroizolaci a často okolo hřebíků až do střešního pláště. Viditelným důsledkem tohoto jevu je tvorba rampouchů v podbití římsy u okapu (tedy tam, kde nemají co dělat) a v nejednom případě i stékání vody po fasádě (obr. 2).

Po zimě mimořádně bohaté na sněhovou pokrývku (2006) lze až překvapivě často na střechách pozorovat inovaci v podobě nápadně velkého oplechování u okapu (obr. 3, 4). Toto provedení lze sice považovat za jakési řešení problému, nicméně z architektonického hlediska se jedná o mimořádný paskvil.

Ale vraťme se zpátky k naší sledované střeše. S neustále zvětšující se drsností povrchu krytiny souvisel další snadno pozorovatelný jev. Docházelo k uchycení a růstu mechů ve spárách mezi šablonami. Vlivem rozpínavosti při růstu mechu se jednotlivé šablony začaly nadzvedávat (povolila se vichrová spona). Proto bylo v roce 1999 přistoupeno k mechanické likvidaci mechu spočívající v pečlivém odstranění ze spár mezi šablonami a také k vyčištění ucpaných odvodňovacích drážek v oplechování u štítů. Dále byla provedena chemická likvidace plošným vápenným posypem (obr. 5).

Provedená sanace střechy v roce 1999 sice prospěla architektonickému vzhledu, nicméně neřešila problematiku drsnosti povrchu. Z tohoto důvodu bylo v roce 2002 rozhodnuto pro celoplošný nátěr tehdy dostupným a všeobecně doporučovaným prostředkem Eternal. Nátěr byl aplikován na očištěný povrch ve dvou pracovních cyklech. Nejprve došlo k důkladnému napenetrování podkladu a následně nanesení finální červené barvy (obr. 6).

Po takto provedené sanaci došlo k výraznému zlepšení estetického vnímání domu, ale hlavně k obnovení dokonalé funkčnosti střechy v zimním období. Sníh naprosto příkladně celoplošně sjížděl ze střechy a nestačil způsobit problematické defekty v podobě zamrznutých okapů a zatečení do střešního pláště. Po zimě 2005 začalo být patrné odlupování se částí nátěru (obr. 7), které se neustále zhoršuje až do současné doby.

Nátěr se odlupuje v ploškách o velikostech cca 10 cm² a strhává s sebou vlákna šablon (obr. 8). Vlivem extrémních stavů na ploše střechy (kolísání teplot den:noc, vlhkost, námraza...) lze předpokládat odloupání nátěru z celé plochy střechy během následujících dvou až tří sezón.

Jakmile dojde k samovolnému stržení nátěru z celé plochy střechy, dostaneme se opět do výchozího stavu. Objeví se starý známý trvanlivý materiál, nyní už značně zdrsněné struktury o mimořádné schopnosti k uchycování mechů v létě a zadržování sněhu se všemi výše popsanými důsledky v zimním období. Tímto jsou tedy vyčerpány možnosti sanace původních šablon, poněvadž žádný nátěr není schopen se na ploše v takto extrémních podmínkách dlouhodobě udržet. Investor je tedy postaven před rozhodování čím je fundovaně nahradit?

Možnosti nahrazení krytiny

Za tímto účelem bylo vypsáno výběrové řízení na dodavatele střechy. V prvním kole byl dán realizačním firmám prostor k individuální volbě krytiny do daného prostředí na základě jejich letitých zkušeností. Je pochopitelné, že se sešlo velké množství odlišných řešení. Značná nejednotnost panovala i v návrhu provedení pojistné hydroizolace. Od doporučení překrýt původní lepenku novou lepenkou (tzv. „tuplovaná hydroizolace”), přes nahrazení původní lepenky novou až po stržení původní a nahrazení difúzně otevřenou pojistnou hydroizolací. Nabízí se tedy výběr z těchto řešení:

1. Krytina Eternit Alterna/Dacora (obr. 10), pojistná hydroizolace Norton T

Celkové náklady (včetně práce, doplňků a DPH) – 612 Kč/m².
Komentář: Tyto šablony jsou vyráběny v zahraničí pochopitelně bez příměsí azbestu a běžně jsou doporučovány jako náhrada azbestových šablon. Výhodou je hladký povrch nových šablon, mezi nevýhody lze zařadit neprobarvení ve struktuře a často se odlupující horní povrch (glazura) šablon.

2. Střešní plechy Isola Powertekk, difuzní fólie Delta Vent S

Celkové náklady (včetně práce, doplňků a DPH) – 1 068 Kč/m².
Komentář: Tyto plechy v imitaci tašek jsou vyráběny ve velkých šířkách (cca 1 m) a celých délkách (do 6 m). Výhodou je absolutně hladký povrch, minimalizace prostupů a spojů (velké kusy). Nevýhodu lze spatřit v kotvení plechu vruty s těsnící podložkou v nejnižším bodě vlny, tedy v místě kudy odtéká veškerá voda. V tomto „kritickém” místě lze v budoucnu předpokládat poruchy a zvýšené riziko zatečení, i když dodavatelé i klempíři shodně tvrdí opak. Vzhledem ke krátkodobým zkušenostem s aplikací této krytiny pravdu potvrdí čas. Krytina vyžaduje pokládku na latě, což je sice z hlediska difúzních poměrů ve střešním plášti vynikající, v praxi však znamená nutný zásah do interiéru (zvedání střešních oken) a tím zvýšené náklady.

3. Plastové tašky Eureko BNC, folie Protect

Celkové náklady (včetně práce, doplňků a DPH) – 845 Kč/m².
Komentář: Kolem krytiny z plastových šablon lze pozorovat mezi prodejci i pokrývači nejhorlivější diskusi. Jedni ji chválí, druzí zatracují. Faktem je, že jediný výrobce v ČR v současné době nestíhá vykrývat poptávku a čekací doba na krytinu je až dva měsíce. Výhodou zůstává hladký povrch (s perspektivou do budoucnosti), mezi nevýhody patří nápadně často se vyskytující odstávání šablon na již zrealizovaných střechách a tím riziko zatékání.

4. Plastové tašky Capacco, hydroizolace – překrytí lepenkou

Celkové náklady včetně práce, doplňků a DPH) – 485 Kč/m².
Komentář: Tato krytina má oproti Eureku zcela jinou technologii výroby (lisování s příměsí recyklátu – dosloužilé elektrické kabely). Převis poptávky nad výrobními možnostmi je rovněž veliký, což se negativně projevuje v dodacích lhůtách. Capacco patří mezi nejlevnější krytiny na trhu. Pokud si investor zvykne na její plastický vzhled, pravděpodobně se nedočká žádného jiného defektu, ale i tuto domněnku prověří kruté zimy v následujících letech.

Ostatní nabídky byly buď materiálově duplicitní nebo nebyly dodrženy požadavky na hladkost krytiny. Pískované asfaltové šindele, plechy s povrchovou úpravou kamenný granulát apod. byly rovnou vyřazeny vzhledem k letitým zkušenostem s odtáváním a sjížděním sněhu. Z důvodu dimenzování profilů dřevěných prvků krovu na lehkou krytinu nelze uvažovat ani o těžkých krytinách (betonových či keramických).

Zajímavý byl negativní postoj všech oslovených pokrývačů k vláknocementovým šablonám českého výrobce. Důvodem bylo údajně velké množství reklamací. Skutečností je, že se v současné době tyto výrobky podbízí akčními slevami. Pozoruhodné je rovněž doporučení netypické pokládky šablon na laťování. V případě pokládky na bednění investor přichází o prodlouženou záruku a bude mu poskytnuta pouze nejkratší zákonná.

Ve druhém kole výběrového řízení bylo zvoleno konečné řešení a přesně definovány okrajové podmínky. Přesto byl cenový rozptyl značně veliký (až o 52 %) čili od 616 Kč/m² až po 941 Kč/m².

Závěr

Finální rozhodnutí volby spolehlivé krytiny není jednoduché. Požadavek na trvanlivost a životnost je jistě oprávněný, krytinu přeci nelze měnit každých třicet let. Životnost a plná funkčnost všech materiálů a konstrukcí při běžné údržbě by měla korespondovat s životností celého domu, což se v případě původních azbestocementových šablon očividně nepodařilo. Velikým problémem se do budoucna stane likvidace nebezpečného odpadu s příměsí azbestu. Je zoufalé, že v současné době této problematice není věnována téměř žádná pozornost. Krytina se běžně řeže, brousí, shazuje ze střechy a lze ji standardně odevzdat ve sběrném dvoře, odkud putuje na obyčejnou skládku. Odborné veřejnosti jistě není třeba zdůrazňovat zvýšené zdravotní riziko pro všechny pracovníky vdechující prach, který obsahuje nebezpečná azbestová vlákna.