Architekt Otakar Novotný

Otakar Novotný byl žákem Jana Kotěry a celý život tvořil v duchu moderny a funkcionalismu. Z nejznámějších staveb tohoto českého význačného architekta zmiňme na úvod například Dům Mánes v Praze či majákovou a vodárenskou věž na letišti Kbely.

Narodil se 11. ledna 1880 v Benešově. Studovat začal na české reálce v Praze a v letech 1894–98 pokračoval na stavitelském oddělení Státní vyšší průmyslové školy v Praze. O prázdninách posledního ročníku pracoval v ateliéru Josefa Schulze na stavbě Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Po dokončení studia dva roky působil jako asistent pro stavitelství na Státní vyšší průmyslové škole v Brně a poté v letech 1900–1903 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u Jana Kotěry. Rok pracoval jako hlavní architekt v Kotěrově ateliéru, ale již v r. 1904 si otevřel vlastní ateliér.

Život a díla architekta Novotného do konce 1. světové války

Během deseti let, do vypuknutí první světové války, vytvořil a realizoval řadu projektů. V r. 1908 navštívil Holandsko, kde ho zaujaly především stavby z režného zdiva, technika, kterou později často používal. Z realizovaných staveb tohoto období lze uvést např. vilu v ulici Pětidomí v Praze z r. 1905 (obr. 1), vilu nakladatele Jana Otty na Zbraslavi z let 1908–09, či letní sídlo ředitele Riemera u jezera Wolfgangsee v Sankt Gilgenu, kde je i vila od Jana Kotěry [5]. Technikou režné cihly projektoval např. dům pro nakladatele uměleckých publikací Jana Štence v Salvátorské ulici v Praze postavený v letech 1909–11, který působí kontrastem světlých a tmavých ploch (obr. 2), Sequensovu vilu ve Vnislavově ulici v Praze postavenou v letech 1912–13 (obr. 3 a 4) či sokolovny v Holicích a Rakovníku.

V této době kromě bohaté vlastní tvorby také vyučoval. V letech 1906–09 učil kresbu a kompozici v kurzech pro malíře pokojů, které pořádalo Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze a v letech 1912–14 učil na Vyšší dívčí škole v Praze. V r. 1915 nastoupil jako jednoroční dobrovolník k dělostřelectvu a do konce první světové války sloužil na italské frontě.

Stavby Otakara Novotného v Praze a mimo ní po roce 1918

Po návratu z války krátkou dobu tvořil i s náznaky doznívajícího kubismu, což se projevilo zejména na učitelských domech v ulici Elišky Krásnohorské v Praze z let 1919–21 (obr. 5), i rondokubismu, což dokazuje další učitelský dům v Kamenické ulici v Praze z r. 1923 (obr. 6). Brzy se však vrátil ke kotěrovské moderně i stavbám z režného zdiva. V Praze je známá majáková a vodárenská věž v areálu letiště Kbely z r. 1927 (obr. 7), jejíž silueta je součástí městského znaku Prahy 19. Vodárna je v provozu od r. 1928 a je národní kulturní památkou.

Výročí Jana Kotěry

Na letošní prosinec připadá 150. výročí narození významného zakladatele moderní české architektury Jana Kotěry. Jeho díla se nacházejí nejen v Praze, kde žil, ale i v řadě dalších…

Mimo Prahu Otakar Novotný ve dvacátých letech vytvořil např. obytné domy družstva Domovina ve Znojmě či v r. 1922 průčelí městského úřadu a spořitelny v rodném Benešově a další. Ale nejvíce pracoval pro majitele textilní továrny SETKA Rudolfa Steinského-Sehnoutku v Černožicích nad Labem. Pro kanceláře firmy SETKA byl v Hradci Králové na Ulrichově náměstí v letech 1926–27 postaven tzv. Steinského palác. V Černožicích dal Steinský-Sehnoutka s manželkou v letech 1926–29 podle projektu Otakara Novotného postavit stravovnu a noclehárnu Sehnoutkův dům. Ten později darovali Kongregaci sester Nejsvětější svátosti, které v něm zřídily domov důchodců. Rovněž Obecní dům v Černožicích je Novotného dílem.

Pedagogická, spolková a publikační činnost

V r. 1923 zemřel Jan Kotěra a Otakar Novotný nastoupil jako suplující profesor na jeho místo na Akademii výtvarných umění v Praze. V r. 1929 se stal řádným profesorem na Státní uměleckoprůmyslové škole v Praze, kde byl v letech 1935–37 rektorem. Na počátku r. 1941 byl penzionován.

Kromě pedagogické činnosti se Otakar Novotný věnoval také spolkové činnosti. Členem Spolku výtvarných umělců (SVU) Mánes byl již od r. 1902 a v letech 1913–15 a opět v letech 1920–31 byl předsedou. Podílel se na publikační činnosti, přispíval do časopisů, které Spolek vydával, a v letech 1911–13 byl redaktorem časopisu Styl a v r. 1915 redaktorem časopisu Volné směry. Kromě členství v SVU Mánes byl členem Svazu československého díla, Svazu architektů i čestným členem spolku Sezession ve Štýrském Hradci.

Další zajímavé projekty včetně nejznámějšího – domu Mánes

Přes pedagogické a další zaneprázdnění Novotný dále projektoval. V letech 1924–25 vytvořil vilu Čerych v České Skalici, kterou jako svatební dar pro svou neteř Marii Bartoňovou-Čerychovou dal postavit textilní podnikatel Ladislav Bartoň z Dobenína. Cyril Bartoň z Dobenína si dal od Otakara Novotného v r. 1929 postavit vilu v Náchodě, která dnes slouží jako Městská knihovna. V Praze-Vysočanech v ulici Pod Balkánem 2, čp. 599, byla podle Novotného projektu postavena Státní vystěhovalecká stanice, dnes je využívaná jako učňovská škola. Město Louny se pyšní poštovním úřadem z r. 1928. Pro malíře Václava Špálu Otakar Novotný v letech 1930–32 vytvořil v ulici Na Dračkách v Praze 6 vilu z červených cihel (obr. 8).

Avšak nejznámějším a nejslavnějším dílem Otakara Novotného nejen z tohoto období, ale asi z celé tvorby, je dům Mánes na Masarykově nábřeží v Praze (obr. 9 a 10). Byl postaven v letech 1927–30 pro Spolek výtvarných umělců Mánes, kde, jak bylo výše zmíněno, Novotný celý život působil. Bílý rozlehlý dům je postaven ve funkcionalistickém slohu a se sousední tmavou Šítkovskou vodárenskou věží tvoří půvabnou kompozici a je dalším mostem mezi nábřežím a Slovanským ostrovem. Dům byl navržen tak, aby si vydělal na svůj provoz, vedle velkého výstavního sálu obsahoval spolkové místnosti, kanceláře, kavárnu a restauraci, jejíž strop vyzdobil Emil Filla. Restaurace byla umístěna v zadní části budovy a za hezkého počasí se terasou otevírala na Slovanský ostrov [6].

Po r. 1990 se dlouho řešily vlastnické vztahy k budově, kterou za svou považoval dosud žijícími členy obnovený Spolek výtvarných umělců Mánes, ale oficiálně ji vlastnil Svaz výtvarných umělců, který se přejmenoval na Nadaci českých výtvarných umělců. Tyto vztahy se dlouho řešily, dům postupně chátral, až se v posledních letech muselo přistoupit k celkové rekonstrukci. Nyní je Mánes rekonstruovaný, dosud je prázdný, ale podle sdělení na skle budovy se otevření a obnovení činnosti připravuje.

Nerealizované projekty a další činnosti

Ve tvorbě Otakara Novotného je i celá řada nerealizovaných soutěžních i dalších projektů. Již v r. 1909 se Novotný účastnil soutěže na dostavbu Staroměstské radnice v Praze. V r. 1923 byl účastníkem architektonické soutěže na budovu Státní galerie umění v Praze na Kampě a v r. 1925 podal soutěžní projekt na Památník osvobození a Žižkovu sochu v Praze na Vítkově. Účastnil se rovněž soutěže na přemostění nuselského údolí v letech 1926–30 či budovu Nejvyššího soudu v Brně v r. 1930.

Věnoval se rovněž návrhům interiérů, nábytku i drobných doplňků. Již v letech 1912–13 navrhl pro družstvo Artěl nápojové soupravy a v r. 1922 kubistickou urnu. Je i autorem několika náhrobků.

Josef Gočár, nejvýznamnější žák architekta Jana Kotěry

V posledním našem článku jsme připomínali 140. výročí narození významného zakladatele naší moderní architektury Jana Kotěry [1], ale současně se nám připomínalo jméno jeho…

Život architekta po 2. světové válce a významná ocenění

Po druhé světové válce se Otakar Novotný vrátil 1. března 1948 na Státní uměleckoprůmyslovou školu, r. 1952 byl jmenován profesorem a na této škole působil až do r. 1954. V posledních letech jeho života mu vyšly knihy „Jan Kotěra a jeho doba”, Praha SNKLHU, 1958, a „O architektuře”, Praha, Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1959.

Během života obdržel i řadu vyznamenání. Již v r. 1925 byl jmenován Rytířem Čestné legie a obdržel cenu Grand prix na mezinárodní výstavě dekorativního umění v Paříži. Ve stejném roce získal za instalaci expozice SVU Mánes Řád krále Alexandra a v roce 1955 mu byl udělen Řád práce.

Zemřel v Praze 04. dubna 1959 a je pohřben na Vinohradských hřbitovech stejně jako Otto Gutfreund, jehož náhrobek Novotný vytvořil.

Literatura:

[1] Josef Tomeš a kol.: Český biografický slovník XX. století, Paseka, Petr Meissner, 1999. ISBN 80-7185-245-7

[2] Zdeněk Lukeš: O životě a díle Otakara Novotného, autora známé pražské dominanty Mánes. Neviditelný pes, Architektura, 26. 1. 2010

[3] Jaromír Pečírka: Otakar Novotný. Archiweb.cz

[4] Otakar Novotný. Wikipedie

[5] Milan Kašpar, Alena Michálková: Jan Kotěra, Sankt Gilgen a Mezinárodní škola. Stavebnictví a interiér 20, 2012, č. 3, s. 42

[6] Zdeněk Lukeš: Bělostný kříž nad Vltavou. LN 08.02.2014, Orientace/Architektura