Opakované chyby při sanacích vlhkých staveb

V posledním desetiletí řada starších staveb prošla více či méně podařenou rekonstrukcí, která byla dříve zanedbávána, nebo úplně oddálena. Fasády i vnitřky dostaly nový kabát, renovuje se i okolí budov a mění se často i účel a způsob využití staveb. Ne všude však výsledek odpovídá investovaným prostředkům, vynaložené práci a spotřebovanému času.

Rekonstruované stavby bývají znovu poškozovány a vykazují řadu poruch. Často se tak stává jen kvůli nedbalosti, opomenutí základních fyzikálních principů, někdy díky šetření na nesprávném místě nebo od počátku nepovedené koncepci řešení oprav. Příčinou neúspěchu bývá i nedodržení technologické kázně, případně nenaplánování či neprovedení sanačních prací. S následky výše zmíněných opomenutí se setkáváme asi všichni. Na většině destrukčních procesů v budovách se podílí voda, a proto je nutné její (zejména zvýšené) přítomnosti ve stavební konstrukci věnovat patřičnou pozornost. Protože ze své praxe víme, že se tak vždy neděje, dovolte provést následující drobné shrnutí nejčastějších problémů vznikajících při sanaci budov a odstranění zvýšené vlhkosti stavebních materiálů.

Příprava stavby

Před zahájením rekonstrukce je, stejně jako v mnoha jiných lidských činnostech, vhodné s rozvahou vyhodnotit stávající situaci a rozmyslet si, co je cílem konání. To znamená uvědomit si, jaký je současný stav, jak by měla stavba být využívána po rekonstrukci, co chceme zachovat a co je třeba doplnit či změnit. Odpovědět si na otázku, zda je vůbec možné objekt přizpůsobit novému použití. Stejně tak je nutné počítat s tím, že ke zvýšení vlhkosti ve zdivu může dojít až po provedení některých rekonstrukčních prací nebo v důsledku změny způsobu užívání stavby. Vložení izolace do podlah staré chalupy nebo vybudování bazénu v přízemí prvorepublikové vily jsou přesně ty postupy, jejichž následky je dobré předvídat a přijmout odpovídající opatření k ustanovení nové, přijatelné vlhkostní rovnováhy v konstrukci.

Investor o problémech vlhkosti stavby nepřemýšlí a spoléhá na projektanta či dodavatele. Své požadavky občas stanoví bez ohledu na fyzikální zákony (zejména zákon zachování hmoty a gravitační zákon).

Problémy s vlhkostí stavebních konstrukcí projekt ani nebere v úvahu, pokud ano, řešení popíše slovy „bude provedeno odvlhčení a/nebo dodatečná izolace objektu“. Tečka.

Téma: Opravy a rekonstrukce

Něčím to natřu a vlhkost ze zdiva zmizí. Rychle!

Průzkum

Cílem průzkumu je popsat co nejlépe výchozí stav budovy, popsat problémy a poskytnout potřebné znalosti a údaje k rozhodování o postupu sanačních opatření. V míře přiměřené musí obsahovat odběr a analýzu vzorků zdiva a jednoznačné údaje o místě, čase a způsobu odběru i analýzy.

Často se neprovádí, neboť je považován za zbytečný. Pokud má být k něčemu, vyžaduje úsilí a není zdarma. Investor by jej ale rád měl zdarma, jenže kdo udělá něco zdarma a pořádně? Nejvýše se odebere pár vzorků jejichž lokalizace, analýza a interpretace zůstane navždy tajemstvím (i pro průzkumníka). Nebo se jednoduše jen z úsporných důvodů vynechá.

Dokonce i placené průzkumy často nepřinášejí použitelná data, neboť není jasné, kde a jak byl vzorek odebrán, změřen a hodnocen. Bez těchto údajů je analýza k ničemu.

Oblíbenou chybou je odběr vzorku zdiva z povrchu, čímž dochází k nadhodnocení obsahu solí (obohaceno o výkvět na povrchu) a zpravidla podcenění obsahu vody ve zdivu.

Návrh postupu sanace

Navazuje na průzkum, interpretuje získané výsledky, stanoví a popíše všechny postupy potřebné k úspěšnému řešení všech zjištěných či předpokládaných problémů spojených s vlhkostí v objektu a jeho nejbližším okolí. Vyžadují-li to rozsah a podmínky stavby, je doplněn prováděcím projektem.

Stejně jako průzkum není příliš oblíben. Vznikne-li, je zaměřen pouze na určitou část nutných sanačních prací, aby se investor nevyděsil.

Neřeší zpravidla souvislosti jednotlivých stavebně-technických opatření, možnosti provedení prací ani vlivy okolí.

Sanační návrh nepodává komplexní řešení odvlhčení objektu, vynechává některé nutné součásti apod.

Projekt

Sděluje obecně srozumitelným způsobem, v přiměřené podrobnosti, záměr a postup sanačních opatření realizační skupině. Umožňuje jednoznačné sestavení cenové nabídky provedení prací.

Projekt neobsahuje podrobné údaje o umístění, provedení a rozsahu sanačních prací. Pouze konstatuje, že budou provedeny. Kde a jak se uvidí, nebo zapomene.

Jednotlivá projektovaná sanační opatření na sebe nenavazují nebo působí proti sobě, případně zhoršují situaci.

Téma: Tepelné izolace

Realita

Abychom nezůstali u suché teorie, uveďme příklad z praxe:

Venkovský patrový dům cca z poloviny 19. století postavený z opuky a pískovce, částečně vetknutý do svahu, polovina přízemí sloužila k ustájení dobytka. Objekt rekonstruován v roce 1998 na domov pro seniory, při zahájení rekonstrukce dobře patrná vlhkostní mapa místy do výše 2 m, v části při svahu i v patře. Po odstranění omítek viditelně vlhké zdivo do výše až 1,5 m. následně omítnuté, nikoli však sanační omítkou. Bývalé chlévy obloženy sádrokartonem až k patě kleneb. Zdivo v části zapuštěné do svahu neizolováno, pouze opět obloženo sádrokartonem. Mezera na odvětrání u podlahy a na horní hraně sádrokartonu cca 1 cm široká. Podél delších stran budovy patrně položena drenáž, kontrolní šachty chybí, funkci nelze ověřit. Ve svahu podél štítové zdi obnovena a rozšířena terasa v úrovni podlahy 1. patra. Vyspádování částečně k budově, izolace (???) rozhodně ne plně funkční. Vytápění elektrickými přímotopy. Projekt neobsahuje řešení odvlhčení budovy, provedená rekonstrukce také ne. Vnější omítky pískovcového soklu provedeny cementové. Sanační omítky nepoužity.

Současný stav

Dům v polovině přízemí neobyvatelný, viditelné zamokření přechází do kleneb, za sádrokartonovým obkladem velmi dobře rostou plísně. Omítka na klenbách se místy odlupuje. Fasáda nad soklem je vlhká, nátěr se loupe, místy vydatný výkvět solí. Terasou zatéká do přilehlých kleneb v přízemí.

Na příkladu je zřetelné opomenutí průzkumu stavby z hlediska vlhkosti a obsahu solí ve zdivu. Projekt nebere v úvahu výchozí špatný stav objektu a není stanoveno řešení situace. Ani částečné.

Provedení stavby odpovídá kvalitě projektu, nejsou použity potřebné materiály a technologie, odvodnění bezprostředního okolí stavby není řešeno.

V nejbližší době bude nutná opětovná rekonstrukce obsahující komplexní sanační řešení.

Na závěr první části ještě několik oblíbených řešení, z nichž některá namísto vysoušení zpravidla zavlažují:

Použití nopových fólií bez hydroizolace lícové strany zdiva ve výkopu

Hypotéza: Položením nopové folie na obnažený líc zdiva ve výkopu vznikne vzduchová mezera, která umožní vysušení zdiva. Izolace navíc zabrání přístupu vody ke zdivu.

Instalace je provedena zpravidla volným přikládáním jednotlivých kusů nopové folie, s přesahem cca 10 až 15 cm, bez lepení. V několika málo případech alespoň doplněno drenáží (kontrolní šachty lze spatřit v přestupných letech) u spodního okraje folie. Občas má bohudíky drenáž správný spád a funguje. Nopová folie bývá i přes osvětovou snahu některých výrobců zpravidla zaříznuta v úrovni terénu. Často spádovaného směrem k objektu.

Výsledek: Přeruší se kapilární vzlínání z okolní zeminy do líce zdi. Mezera ale nevětrá, neboť v ní obsažený vzduch nemá podstatný důvod k výraznému pohybu. Voda, která kdekoli po obvodu stavby zatekla za folii, může pokojně vsakovat do neizolovaného zdiva. V lepším případě přebytek odteče funkční drenáží, kterou majitel objektu pravidelně čistí a udržuje. Občas systém pracuje reverzně – drenáž přivede vodu k objektu a zalévá základy (Kdo nevěří, tomu ukážu – takto mile zařízenou dokonce novostavbu).

Předsazené stěny, obklady a omítky se vzduchovou mezerou, s cirkulací v interiéru

Hypotéza: Vytvořením vzduchové mezery (s nasáváním u podlahy a výdechem u stropu) mezi vlhkým zdivem a obkladem či omítkou se vysuší suterén budovy.

Provedení: různé zavěšené a předsazené konstrukce, občas k vidění i sádrokarton na dřevěném roštu!

Výsledek: vlhká zeď v pozadí není vidět, někdy i částečně vysychá. Vlhkost v místnosti je díky přísunu ze zdiva zvýšená. V meziprostoru se zabydlí plísně a jemně okoření pobyt v sanovaných prostorech. Opadávající části zdiva časem uzavřou spodní nasávací mezeru. Toto opatření může být v některých případech skutečně funkční, většinou však nebývá. Lepší a dlouhodobě prokázané výsledky poskytují odvětrávací kanály v podlahách s výdechem mimo budovu.

V pokračování se budeme věnovat chybám při provádění sanačních prací.