Citlivá rekonstrukce domu U Špuláků

Historický dům U Špuláků, který stojí na Velkém náměstí v Hradci Králové, prošel kompletní rekonstrukcí, jež zahrnovala opravu všech prostor – včetně rekonstrukce zcela nebo zčásti zasypaného sklepení. Prostory tohoto objektu byly před rekonstrukcí využívány především jako obřadní síň, nyní má tato budova širší využití – např. jako reprezentativní prostory města.

Rekonstrukce a přístavba domu U Špuláků zvítězila v kategorii Stavby občanské vybavenosti v soutěži Stavba roku Královéhradeckého kraje 2013.

Z historie objektu

Dům č.p. 34 je považován za nejkrásnější královéhradeckou barokní světskou památku, pro rodáky znám jako dům „U Špuláků” na Velkém náměstí. Původně gotický dům byl přestavěn renesančně v druhé polovině 16. století, do současné podoby byl objekt přestavěn okolo roku 1750, pravděpodobně podle návrhu stavitele Franze Kernera (1710–1786), který se účastnil i jiných přestaveb hradeckých domů na Velkém i Malém náměstí.

Dům obývali v 18. a 19. století obchodníci a výrobci svíček – od roku 1826 je majitelem uváděn voskař Jan Špulák, v roce 1867 prodává Anna Špuláková voskařskou dílnu a krám Josefu Peřinovi, od něho celý objekt kupuje roku 1888 mydlář a voskař Josef Pilnáček V té době se domu též říkalo Na Schůdcích, ale převládl název U Špuláků.

V první polovině 90. let 20. století byl objekt podrobně zaměřen a dle projektu byla provedena oprava přední části krovu a též oprava fasád (r. 1994), která se však neopírala o podrobnější restaurátorský průzkum historické barevnosti. Před zahájením prací byl dům částečně využíván matrikou HK k evidenci a provozování svatebních obřadů, částečně byl využíván oblastní charitou Hradec Králové, částečně sloužil jako depozitář a částečně pak využíván nebyl (hlavně sklepy).

Průběh rekonstrukce

Záměrem investora, Statutárního města Hradce Králové, bylo rekonstrukcí a přístavbou získat nové řešení interiéru oddací síně, vybudovat výstavní a jednací prostory se zázemím, dále přijímací a ubytovací prostory pro významné hosty města a využít sklepy pro další jednací místnosti.

Sklepní prostory (1. PP)

Po této rekonstrukci bylo sklepení poprvé zpřístupněno veřejnosti v celém svém rozsahu. Celé podloží Velkého náměstí je značně nestabilní (jílovité) a ještě dnes, při odhalení a podchycení základů bylo pozorováno mírné statické pnutí v budově. Celkový výkon dřívějších stavitelů je proto více než obdivuhodný. Sklepení bylo kompletně zrekonstruováno, nově vybaveno a zařízeno jako salonek s barem, WC pro personál i hosty a novým vstupem skrz prosklenou novostavbu v zadní části objektu, která také slouží handicapovaným k zajištění vstupu do objektu a současně poskytuje zázemí sociálních místností.

Přízemí (1. NP)

V přízemí domu byly upraveny vchody pro vstup a výstup svatebního průvodu, celkově bylo přízemí řešeno pro „jednosměrný” provoz. Obřadní sál v přízemí byl pak samostatnou kapitolou, kde mimo jiné proběhla odborná repase historicky cenných maleb a štuků. I do této dispozičně vyvýšené místnosti je umožněn vstup invalidům prostřednictvím hydraulické plošiny, prostory v zádveří objektu pak slouží jako recepce matrikářkám.

První patro (2. NP)

První patro bylo v levé části původně navrženo jako výstavní prostory a zasedací místnost, v pravé části pak kanceláře, sklad, WC a kuchyňka pro personál. Proběhla však změna užívání výstavních prostor, které se rovněž upravily na zasedací místnost. Za zmínku rozhodně stojí obnova kamenného schodiště mezi 1. a 2. NP a dále repase původního dřevěného schodiště mezi 2. a 3. NP. V patře je dále dřívější Palackého čítárna – exponovaná místnost s historickým významem a doposud částečně dochovanou výmalbou stropu. Z prvního patra se rovněž dostaneme na balkon v přední, případně lodžii v zadní části domu.

Podkroví (3. NP)

Podkroví skýtá útulný a moderně vybavený apartmán pro primátora. I v tomto patře nad Palackého čítárnou byl nalezen z historického hlediska významný strop, který se dočkal odborné repase. Podkroví mimo tzv. „primátorského apartmá” s ložnicí, WC a kuchyňkou skýtá i zázemí pro technické vybavení domu.

Při rekonstrukci této kulturní památky byl kladen důraz na dodržení projektu, splnění nároků zástupců památkové péče a – pokud to bylo možné – volby takových materiálů a technologií, které co nejvěrohodněji kopírovaly dobové stavební zvyky a postupy. Prioritně bylo např. ponecháno zakřivení všech zdí a nedostatečně zaspárované zdivo z cihel v 1. a 2. NP.

Na rekonstrukci a dostavbě se podílela téměř třicítka firem. Jak uvedl Ing. Lukáš Tošovský ze společnosti FATO a.s., generálního dodavatele stavby, která má za více než dvacet let své působnosti na stavebním trhu značné zkušenosti s opravami památkově chráněných objektů: „významný byl každý odborný dodavatel, zejména pak restaurátoři, kterých se na rekonstrukci budovy vystřídal vysoký počet, ačkoliv plnili z finančního hlediska jen malý objem prací.”