Dřevěné zimní zahrady a verandy
Zimní zahrada může být nejenom příjemné zákoutí, kam lze přivést kousek třeba i exotické přírody, ale zároveň umožňuje vytvořit jedinečný životní prostor v celém domě. V zimě i v létě se sluncem nad hlavou a obklopován nádhernými rostlinami se zimní zahrada může stát místem pro společné posezení se svými blízkými, hosty, k odpočinku a rozjímání.
Pravé zimní zahrady mají prosklený obvodový plášť i střechu. Pokud je střecha zakryta nějakou krytinou, mluvíme spíše o verandách, které mají také svoje kouzlo a bývají často rozlehlejší. Obojí rozšiřují životní prostor v domě, slouží k relaxaci, mají nenahraditelnou dekorativní funkci v interiéru a napomáhají vytápění domu s využitím solární energie. V neposlední řadě jsou také prestižní záležitostí a symbolem movitosti.
Podle vlastních snů a představ pak může každý využít těchto základních funkcí a rozhodnout se buď pro verandu, nebo zimní zahradu podle toho, co od takového prostoru očekává. Ještě před tím, než vezme architekt do rukou kreslící potřeby, nebo spustí kreslící program, je potřeba dobře promyslet záměr investora. Dále by si měl ujasnit a seřadit priority funkcí. Z tohoto pak vyplynou reálné možnosti řešení, návaznost na dům, způsoby regulace tepla, určité prostorové představy a velikost. V této fázi je teprve vhodné vytvořit vizuální návrh. Říká se, že všechny cesty, které vedou ke splnění stanoveného cíle, jsou správné, avšak jen některé jsou příliš dlouhé, složité a některé i příliš drahé. V praxi se stává, že je nakresleno něco, co je sice velmi pěkné, ale pro splnění požadovaných funkcí je zbytečně finančně náročné, nebo někdy dokonce nereálné.
Na začátku je třeba, dle dispozičního řešení, orientace ke světovým stranám a požadovaných funkcí, provést tepelně technické výpočty a stanovit kubaturu, rozměry, plochy a kvalitu prosklení. Jinak se pochopitelně počítá zimní zahrada, která trvale, nebo přechodně komunikuje s velkým prostorem v domě, který sám o sobě má nějakým způsobem řešenou regulaci teploty, a jinak zimní zahrada stojící izolovaně od vnitřního prostoru domu.
Regulace teploty je nutná, a to s ohledem na pobyt osob, na vegetaci, ale také kvůli přehřívání konstrukce zimní zahrady. Běžný pobytový režim a režim získávání (těžení) tepla do domu může být uživatelem měnitelný, ale vždy je lepší pokud je automatický. Režim nouzového větrání musí být vždy automatický, pevně nastavený bez možnosti zásahu uživatele.
Vlastní výměna nebo proudění vzduchu je zajišťována buď samotížně, nebo aktivně za pomoci ventilačních jednotek s ventilátorem. K samotížnému větrání se používají běžná ventilační křídla opatřená servopohonem a také speciální větrací mřížky s klapkou ovládanou opět servopohonem, či bimetalem. Vždy je nutné do prostoru zimní zahrady jakýkoliv přívod venkovního vzduchu – nejčastěji ve spodní části - a odvod eventuálně přehřátého vzduchu v nejvyšší části boční konstrukce, nebo ve střeše. V případě, že je zimní zahrada koncipována pro těžení tepla do domu a je od vnitřního prostoru oddělena, tak je za pomoci uzavíratelných mřížek, ventilačních křídel, nebo ventilačních jednotek zajišťován přívod chladného vzduchu z domu do zimní zahrady a odvod teplého vzduchu do prostoru domu.
Optimální teplotní režim pak hlídá řídicí jednotka, která za pomoci čidel snímá teplotu v zimní zahradě a v domě a dává povel k otvírání a zavírání jednotlivých větracích průduchů. Některé řídicí jednotky jsou vybaveny též čidly na CO2 a v případě převýšení přípustné koncentrace spustí nouzové odvětrání bez ohledu na teplotu. Řídící jednotky lze propojit s regulačními prvky vytápění domu, klimatizace, popřípadě ovládacími prvky stínicí techniky (např. výsuvnou markýzou). Celý proces může probíhat modelově v průběhu dne v těchto krocích:
- Po ránu zaznamená prostorové čidlo v domě dostatečnou teplotu, po vyhodnocení údajů z venkovního čidla je odstaveno vytápění. Sluníčko svítí a v prostoru zimní zahrady se zvýší teplota, otevře se současně přívod a odvod vzduchu mezi zimní zahradou a domem a do domu proudí teplý vzduch ze zimní zahrady.
- Odpoledne řekne prostorové čidlo v domě »dost« a průduchy mezi domem a zimní zahradou se zavřou. Za chvíli se teplota v zimní zahradě zvýší natolik, že se vysune markýza a spustí nouzové větrání zahrady z důvodu jejího přehřátí.
- K večeru intenzita slunečního svitu slábne, nouzové větrání se zavře, markýza zasune. Po určité době si řekne o trošku přitopení prostor domu a otevřou se znovu průduchy do domu. Sluníčko pomalu zapadá a průduchy se znovu zavřou, za nějakou dobu se pak spustí vytápění domu.
Tak takhle složité to u zimní zahrady vždy být nemusí, dají se podle záměru uživatele postavit velmi pěkné zimní zahrady s naprosto jednoduchou regulací, v podstatě jen s nouzovým odvětráváním a jedním termostatem.
Vlastní konstrukce dřevěných zimních zahrad vychází z profilového systému EURO a sestává ze samonosných stěn, které mohou být opatřeny otočnými, posuvnými, nebo skládacími dveřmi a ventilačními křídly, či větracími mřížkami. K případně nutnému dodatečnému vyztužení obvodové konstrukce je lépe využít eurohranol, než jakékoliv kovové výztuže. Zasklení obvodového pláště je stejné jako u eurooken. Ideálním sklem je Planibel Top N, s magnetronovým pokovením (ve dvojskle s náplní argonu a s U = 1,1 W/(m2K), které výborně zabraňuje únikům tepla a přitom směrem dovnitř propouští stejné množství světla i tepla jako běžná izolační dvojskla. Některé druhy pokovení skel sice zabraňují únikům, ale zároveň i směrem dovnitř ho propouští méně. Pokud je zimní zahrada oddělena od prostoru domu, může k tomu posloužit i běžná interiérová stěna.
Konstrukce střešní části musí být pečlivě spočítána. Nosná část – pozednice a krokve - je sestavena z lepených vazníků a musí být dobře zakotvena do zdi domu. Za pomoci několikaetážového, pružného a vodotěsného, hliníkového a gumového profilového systému je potom uloženo izolační dvojsklo, nejlépe stejných tepelně technických parametrů jako u stěn, ale v každém případě s vylepšenými mechanickými vlastnostmi. Přestože na východ zemí EU neexistuje norma, která to stanovuje, doporučuje se zespodu sklo odolné vůči rozbití a spadnutí úlomků na pobývající osoby, např. sklo s fólií Connex a s vrchu sklo kalené, např. Thorax, které má 8× vyšší odolnost vůči poškození tvrdým předmětem (kámen apod.). Proti spadnutí rampouchů ze střechy nad zimní zahradou je lépe sklo raději chránit buď mechanicky pomocí zábran, nebo v části nad zimní zahradou použít v okapu vyhřívací kabel.
Napojení střechy na obvodovou stěnu domu (nahoře, nebo na boku) se provádí pomocí profilových hliníkových lišt, které dokonale zajišťují spojení proti zatékání. Zimní zahrada má svoje samostatné, přiměřeně dimenzované okapy a svody.
Samotné výrobě všech konstrukčních prvků předchází pečlivé zaměření a upřesnění na stavbě. Aby všechno klaplo, využívá se v dnešní době kromě metru přesná laserová zaměřovací technika. Zimní zahrada musí mít základ do nezámrzné hloubky, tepelnou izolaci základu a izolaci proti vodě je nutné dopředu konzultovat se specialistou.
Výroba zimních zahrad je náročnou záležitostí. Z jednotlivých dílů se zimní zahrada »nasucho« postaví ke vhodné stěně odpovídající reálným podmínkám na stavbě a po připasování všech spojů a napojení se rozebere a provede se povrchová úprava – broušení, impregnace a vysokotlakem nanášená lazura podobně jako u dřevěných eurooken.
Montáž dřevěné zimní zahrady je pak rutinní záležitostí speciálně zapracovaných specialistů a u zimní zahrady běžné velikosti je obvykle hotová za jeden den. Zabydlení zimní zahrady, vybavení nábytkem, umístění rostlin a doplňků je už tou třešničkou na dortu, předzvěstí přicházející a nekonečné pohody. Aby tomu tak skutečně bylo, je třeba už od začátku pečlivě rozvážit svůj záměr, spojit se s odborníky a teprve až je nalezeno optimální, definitivní řešení, pustit se do vlastní realizace.
