Zřizujeme zimní zahradu
Pobyt v prosluněném prostoru s výhledem do zeleně prokazatelně eliminuje stres. Vybudujete-li si prosklenou verandu či zimní zahradu, můžete se vsadit, že zejména na podzim a na jaře půjde o nejvyužívanější místnost v domě. Obliba zimních zahrad navíc vzrůstá i v souvislosti s nástupem inovativních materiálů a technologií, které umožňují obývat tyto prostory celoročně bez vysokých provozních nákladů na vytápění nebo chlazení. Jaké výhody zimní zahrada svým uživatelům nabízí a na co si dát při jejím budování pozor?
V minulosti bylo posezení v prosklené přístavbě převážně výsadou těch movitějších, a zimní zahrady byly proto k vidění zejména jen u měšťanských vil a zámků. Vydáme-li se napříč současnější historií, narazíme na zvyk budovat si u svých chalup verandy, jež jsou zimním zahradám v mnohém podobné. V obou případech šlo staviteli vždy o to, maximalizovat světelné i tepelné zisky ze slunce. V létě v nich sice bývalo horko a v zimě nešly vytopit, avšak mezitím, v přechodových obdobích, šlo o ideální místo k odpočinku.
Současné technologie, moderní izolační materiály, bohaté zkušenosti stavitelů a dostupnost speciálních systémových konstrukčních řešení umožňují investorům vybudovat takovou zimní zahradu, kterou lze využívat celoročně. Díky vybavení účinným topným systémem a stínicí technikou jde pak o plnohodnotné zvětšení užitné plochy domu. Zimní zahrada je navíc často navrhována tak, aby její pasivní solární zisky snižovaly celkové náklady na vytápění domu.
Příprava
Před výstavbou zimní zahrady je potřeba rozhodnout, jestli bude stát izolovaně od domu, nebo jestli se stane jeho součástí. Víte už také, jestli chcete tento nový pokoj využívat celoročně, nebo jen sezonně? Máte-li v tomto jasno, lze přistoupit k vyhotovení projektu. Jeho autor navrhne vhodnou orientaci ke světovým stranám, dispoziční řešení, způsob oddělení od ostatních částí domu, druh nosné konstrukce i typ zasklení a mnoho dalšího.
Konstrukční materiál a zasklení
Klíčový je výběr konstrukčního systému. Mezi nejžádanější patřívala v tomto ohledu ocel, která je však kvůli své korozní náchylnosti náročná na povrchovou úpravu. V poslední době ji proto nahrazuje hliník, třeba v kombinaci s termoplastem, jenž se aplikuje ponejvíce na svislé výplňové prvky. Oblíbenou alternativou je také nosná konstrukce z vrstveného přírodního dřeva, které je však vhodné z vnější strany opatřit hliníkovým či plastovým krytím, jež zaručí bezúdržbovost. Zvolíme-li výstavbu způsobem systémového řešení, získáme navíc jistotu, že se v obálce zimní zahrady nevytvoří tepelné mosty a bude zajištěn odvod kondenzátu ze zasklení do exteriéru.
Vedle kvalitní konstrukce obstará tepelnou pohodu v zimní zahradě i vhodné zasklení: stěny, které mohou být opatřeny otočnými, posuvnými nebo skládacími dveřmi. Současné termoizolační technologie, obvykle dvojsklo, či dokonce trojsklo, zaručí, že zimní zahradu nebude zapotřebí vytápět za velkých finančních obětí. Pokud je navíc vnitřní povrch zasklení udržován na dostatečně vysoké teplotě, tedy nad teplotou rosného bodu, na skle se nesráží voda (která by v opačném případě stékala, ničila vnitřní zařízení a zamezovala výhledu ven).
Téma: Zimní zahrada
Obecně platí, že by okna měla být opatřena povrchovou úpravou ve formě povlaku (třeba pokovením), jenž jim poskytne dostatečnou odrazivost v celém spektru slunečního záření. V případě střešních skel lze vybírat i z takových, která odrazí až 90 % ultrafialového záření a 80 % tepelné energie. Svislé stěny by však měly propouštět tepelné i viditelné složky slunečního záření více – tak aby byly pasivní zisky v ranních hodinách a v zimě, kdy je slunce nízko nad obzorem, naopak co nejvyšší. V každém případě je přitom vhodné volit bezpečnostní sklo (kalené či opatřené fólií), které nejenže ztíží případné vloupání cizí osoby, ale také zamezí vzniku zranění v případě rozbití některé z tabulí.
TIP
Eliminujte riziko, že střešní skleněné tabule rozbije rampouch. Ten se na výše položeném okapu neutvoří, pokud v místech, kde hrozí jeho vznik, uložíte vyhřívací kabel.
Vytápění
Tepelný komfort navýšíme samozřejmě i správně zvoleným topným systémem. Pro celoroční provoz zimní zahrady je nejčastěji doporučováno plošné sálavé vytápění (zabudované v podlaze, na stěnách či zavěšené pod stropem v podobě rozmanitých sálavých panelů a infrazářičů), které na rozdíl od lokálních topidel na dřevo distribuuje teplo rovnoměrně do celé místnosti. Další z možností jsou takzvané fan-coily, podlahové teplovodní konvektory. Ty využívají přirozený pohyb ochlazeného vzduchu, nasávaného zvenčí, který se při průchodu tepelným výměníkem ohřívá a místnost vytápí. Tato topná tělesa, ať už jsou umístěna v podlaze, v parapetu, či pod stropem, jsou vždy situována v blízkosti prosklených ploch, kde podpoří cirkulaci vzduchu a tím také omezí rosení okenních skel.
Výměna vzduchu
Vhodné míry vlhkosti v zimní zahradě dosáhneme nejen regulací teploty, ale také správným větráním. Přitom je lepší, když větrání řízeno automaticky na základě vhodného nastavení integrované řídicí jednotky a jejího propojení s teploměry, vlhkoměry, měřičem oxidu uhličitého, či systémem venkovních senzorů (ty mimo jiné zamezují otevření otevíravých tabulí v případě silného větru nebo deště). Ať už mechanicky, nebo automaticky, nejúčinnější je ventilace přirozeným komínovým efektem proudění vzduchu. Toho lze dosáhnout, pokud jsou větrací otvory umístěny napříč konstrukcí proti sobě, přičemž přívod vzduchu by měl být ve spodní části a odvod nahoře pod střechou.
Nezbytné zastínění
Nedílnou součástí novodobé zimní zahrady je i stínicí technika, jako jsou žaluzie, rolety, markýzy či v poslední době velmi populární screeny. Ty jsou tvořeny speciálními minimalisticky vyhlížejícími a vysoce odolnými tkaninami, které disponují vynikajícími tepelněizolačními vlastnostmi. I zastínění přitom může být ovládáno inteligentně, například v návaznosti na předpověď počasí nebo v součinnosti s čidly větru a slunce. V ideálním případě by mělo jít o prvek osazený z venkovní strany oken, kde v zimě zesílí izolaci skleněné stěny a v létě zamezí dopadu slunečních paprsků na okenní zasklení, které by slunce za jiných okolností nadměrně ohřívalo. Do konstrukce zimní zahrady lze také integrovat fotovoltaické panely, jež interiér zčásti zastíní a zároveň vyrobí elektrickou energii, kterou mohou uživatelé využít třeba k letnímu chlazení.
Strohé geometrické křivky ve stínu olivovníků
Unikátní rezidenci v řecké Megaře lze několika slovy charakterizovat jako střízlivý objekt geometrických tvarů tvořený moderními materiály. Dům uprostřed olivového háje s výhledem…
Příkladem
V zimní zahradě, která je mimo jiné architektonicky výrazným prvkem a výrazně navyšuje hodnotu nemovitosti, může být příjemné mikroklima udržováno například takto: zaznamená-li prostorové čidlo v ranních hodinách adekvátní pobytovou teplotu a vyhodnotí, že i venku jsou vhodné povětrnostní podmínky, řídicí jednotka vydá pokyn k pozastavení provozu topného systému. Pokud jde navíc o horký letní den, jsou vysunuty stínicí prvky – například markýzy či screeny – a spustí se ventilace. V zimě je vytápění ponecháno v běhu až do chvíle, kdy slunce zvládne vyhřát interiér zahrady, pak jej lze až téměř do soumraku nechat vypnuté. Díky současným možnostem v podobě nejmodernějších technologií lze navrhnout zimní zahradu tak, že ji její majitelé mohou užívat po celý rok. A to je jistě dobrá motivace k tomu, vybudovat si ji u svého domu také.
