Dřevostavby a užití dřeva ve stavebnictví

Ve dnech 7. – 8. dubna 2004 se v jihočeském městě Volyně konal každoroční odborný seminář na téma dřevo jako stavební materiál budoucnosti – surovina moderního člověka, úspory energií v objektech s výraznějším použitím dřevní hmoty. Seminář se tradičně konal v prostorách volyňské Vyšší odborné školy a Střední průmyslové školy. Letošek opět potvrdil rychle stoupající úroveň semináře, kterého se letos účastnil rekordní počet posluchačů i přednášejících.

Zájem o tento seminář letos přesáhl pravděpodobně hranici, kdy budou organizátoři nuceni uvažovat o některých organizačních a obsahových změnách, aby udrželi či dále zvedli vysokou odbornou úroveň akce a přitom pokryli rostoucí zájem odborných posluchačů, ale i potenciálních investorů do dřevovýstavby.

Přestože by zájem o volyňský seminář mohl vést k dojmu, že výstavba ze dřeva zažívá u nás konjunkturu, není tomu zatím tak. Jen dvě až tři stavby rodinných domů ze sta lze zařadit mezi dřevostavby. Přitom stavebně technické vlastnosti dnešních dřevostaveb, jejich životnost, kvalita bydlení, pořizovací i provozní náklady dřevostaveb a další užitné i ekonomické hodnoty jsou rovnocenné tzv. těžkým stavbám z betonu a cihel.

Také kvalita dřevostaveb stavěných v ČR v ničem nekulhá za cizinou.

Lidé fandí dřevostavbám, ale ...

Laická veřejnost přitom většinou necítí k dřevostavbám žádnou prvotní nedůvěru. Je jí sympatická provozní energetická výhodnost dřevostaveb, vnímají ekologickou šetrnost tohoto typu výstavby, krátké dodací lhůty a někdy také pocit blízkosti k přírodě, což je dnes u mnoha lidí součást životního stylu.

Zdá se, že jsou laici v pohledu na dřevostavby dokonce před odbornou stavařskou obcí. Jejich dobrá víra však často vezme za své, když přijdou na radu za odborníkem. Jestliže architekt, projektant nebo zhotovitel na první schůzce zájemci řekne, že navrhne a zhotoví jakoukoliv stavbu, ale pouze z cihel či betonu, protože jiné materiály neuznává, odchází zájemce přesvědčen, že stavět ze dřeva není dobré. Dalších odborníků se už ani nechce ptát, aby nevypadal jako hlupák.

Jednou z výzev organizátorům budoucích volyňských seminářů o dřevostavbách je více působit na celou českou stavební odbornou veřejnost. Působit tak, aby se naučila »pracovat « se dřevem a uměla je nabídnout všude tam, kde je to s ohledem na přání a potřeby investorů možné a vhodné. Vraťme se ale k letošnímu semináři.

Struktura, rozsah, charakter a především tempo přednášek ani zdaleka nemohly vyčerpávajícím způsobem ukázat na praktické příčiny nízké míry užití dřeva jako stavebního materiálu. Podnětů k diskusím zde zaznělo tolik, že by vydaly na několik samostatných čísel tohoto časopisu. Proto se k některým otázkám v pozdějších vydáních vrátíme.

Dřevostavby - volba jedenadvacátého století

Na mnoha místech zeměkoule je neutěšená situace v oblasti bydlení, což poutá pozornost i nejvyspělejších států s cílem nalézt vhodná řešení. Přitom se neustále zvyšují požadavky na používání materiálů, které minimálně zatěžují životní prostředí. Jedním z nejvhodnějších materiálů schopných tyto požadavky splnit je dřevo a to jak pro jeho vlastnosti, tak relativně snadnou dostupnost. Zemí, která se pyšní obrovskými přírodními zdroji a zkušenostmi v oblasti použití dřeva je Kanada. Kanadská bytová výstavba je z více než 85 % založena na konstrukcích ze dřeva a dřevěných materiálů.
Tato země je proto právem považována za světovou velmoc ve výrobě dřevostaveb, zejména pak řemeslně vyráběných srubových staveb.

Výhody dřevostaveb jsou četné. Od dobrých tepelně technických vlastností přes schopnost odolávat extrémním přírodním vlivům. Hlavní technickou výhodou je snadné prefabrikace a tudíž rychlá a poměrně ekonomická výstavba. Další výhodou je malé používání mokrých procesů, které umožňuje bezproblémovou výstavbu ve všech ročních obdobích bez dopadu na kvalitu. Pro českého zájemce o dřevostavbu je důležité, že středoevropské kontinentální klima lze s jistotou nalézt i na území Kanady, jehož jižní oblasti odpovídají zeměpisné šířce jihu Francie a nejsevernější se nalézají za polárním kruhem.

Analýza životního cyklu (LCA)

Zajímavý argument z pohledu zatěžování životního prostředí, který jednoznačně mluví ve prospěch dřevostaveb, nabízí mezinárodně údajně uznávaná metoda porovnávání stavebních materiálů, která nese název Life Cycle Assessment – LCA. Tato metoda využívá vědeckých poznatků z extrakce (pěstování, těžby, dolování, apod.), zpracování, použití a následné recyklace stavebních materiálů ke stanovení zátěže na životní prostředí způsobené jejich použitím. Hodnocení je založeno na spotřebě energie při výrobě, použití, údržbě a likvidaci, případně recyklaci jednotlivých materiálů, ve kterém je také zohledněno i množství emisí škodlivých látek do ovzduší, vody a půdy ve všech cyklech »servisního života« materiálu či stavby.

Posuzování stavebních materiálů podle metodiky LCA není zatím součástí žádné národní ani mezinárodní normy, nicméně snahy hodnotit stavební materiály podle dopadu na životní prostředí jsou stále zřetelnější. Často je ale za podobnými pokusy cítit účelové snažení některých výrobních odvětví. Na severoamerickém kontinentu je podle Dalibora Houdka1) [1] jediným softwarovým balíkem umožňujícím stanovení LCA kanadský software ATHENAä Environmental Impact Estimator (www.athenasmi.ca). Také ve Velké Británii byl v Building Research Establishment připraven počítačový program ENVEST, který je určen k posuzování stavebních materiálů a LCA.

Výsledek pro tři typy stavebních materiálů ukazuje obr. 1.

Poznamenejme, že snahy o vypracování metodiky hodnocení stavebních materiálů podle úhrnné míry dopadu na životní prostředí byly podniknuty i v jiných zemích včetně České republiky. Vždy ale nutně obsahovaly řadu neurčitých veličin, jako je např. dopravní náročnost (při transportu stejného materiálu na různá místa zpracování) nebo různá cena energií a jejich ekologický dopad (teplo získané pálením fosilních zdrojů nebo biomasy, elektřina z tepelných, jaderných nebo vodních elektráren). Další neurčitost do posuzování vnesly různé stupně opracování stejného materiálu (např. surové dřevo pro srubovou stavbu má jiný vliv na ekologii než překližka nebo dřevotříska, kdy jsou dřevěné štěpky nebo dýhy za horka a při vysokých tlacích lepeny lepidly, jejichž dopad je nutno také započítat). Také se těžko hledá jednotný názor na to, je-li srubová stavba, která skončí po dožití na hranici, kde shoří na oxid uhličitý, nebo která přirozenými pochody shnije za uvolnění metanu (postrach všech ekologů), horší či lepší, než je stavba na bázi vápenných staviv, která pro své vytvrzení oxid uhličitý z atmosféry odnímá. O exaktním vyčíslení dopadu ani nemluvě. Neurčitostí se při hluším ponoření do problematiky se najde tolik, že nutně vzniká zásadní otázka objektivity takových úvah a výpočtů. K tomu se navíc přidává nejistota, nakolik nebo jestli vůbec tzv. skleníkové plyny a hlavně oxid uhličitý způsobují pozorované globální oteplování.

Dřevo ale pravděpodobně při jakkoliv zvolené metodě hodnocení vyjde velmi dobře, neboť jde o plně obnovitelný zdroj, který pro růst čerpá energii ze slunce.

Přestože stavebnictví nebude nikdy bez jistého dopadu na životní prostředí, projektanti a stavební inženýři mají podle Dalibora Houdka již dnes možnost dělat správná rozhodnutí pokud jde o stavební materiály, aby snížili negativní dopad na životní prostředí. „Vědecké analýzy nás utvrzují v tom, že dřevo hraje a v průběhu jedenadvacátého století bude hrát ještě mnohem důležitější roli ve snižování ekologické náročnosti stavebnictví,“ uzavřel příspěvek Dalibor Houdek.

Finančníci straní těžkým stavbám

Jak už bylo řečeno, je zatím skutečnost taková, že rozhodující část potenciálních stavebníků považuje dřevostavby za druhořadé a méně hodnotné. Více než to je ale znepokojující postoj finančních institucí, které se při poskytování úvěrů neřídí specifiky výstavby dřevostaveb anebo bezdůvodně snižují hodnotu zejména starších dřevostaveb. V důsledku toho tak mezi lidmi tyto pocity přímo posilují.

Konkrétně to znamená, že investor, který se rozhodné pro dřevostavbu, nemůže ručit rozestavěnou stavbou (jak je běžné u těžkých staveb), neboť dřevostavba je hotova nejdéle za pár měsíců. Na tuto rychlost nestačí reagovat ani pověstná e-banka, takže drobný investor musí čerpat úvěr v celé pořizovací výši najednou a hledat odpovídající ručení. Další nespravedlnost čeká majitele dřevostavby tehdy, když prodává dřevostavbu nebo se rozhodne ji požít jako zástavu pro poskytnutí úvěru. V očích bankéřů totiž z neznámých, ale nikoliv technických důvodů stárne dřevostavba rychleji než kamenná stavba, což majitel pocítí při ocenění starší dřevostavby. Toto chování se snadno přenáší na volný trh s nemovitostmi. Není divu, že se majitelé dřevostaveb mohou cítit poškozeni, když bez stavebně technického opodstatnění dochází k faktickému ekonomickému znevýhodnění jejich majetku a zvýhodňování těžkých staveb.

Účastníci volyňského semináře se více méně shodli, že východiskem je větší osvěta a podpora dřevostavbám zejména ze strany velkých producentů dřeva. Podpořit výstavbu ze dřeva by mohly podpořit i ekologické organizace, které někdy prokazují až obdivuhodně velkou sílu a schopnost promlouvat k lidem skrze masová média včetně televize. Konečně by mohl podpořit výstavbu ze dřeva i stát, jakožto ekologické řešení bytové problematiky, neboť jej k ekologickému chování zavazuje odpovědnost k přítomným i budoucím generacím i mezinárodní smlouvy. Dřeva je alespoň u nás dost. Přírůstek dřevní hmoty na území ČR výrazně převyšuje jeho spotřebu. Navíc se dlouhodobě nedaří exportovat nadbytek suroviny do zemí, které byly tradičními odběrateli.

ČR se tak dostává v zásobách dřevní hmoty v lesích na úroveň skandinávských zemí, avšak užití tohoto materiálu v moderním stavebnictví je bohužel pionýrské. Je na druhé straně zarážející, že naopak import technologicky kvalitně zpracovaného dřeva do ČR rok od roku výrazně stoupá. Z toho jednoznačně plyne skutečnost, že česky zákazník je již dnes ochoten zaplatit více ale za kvalitu.

Literatura a zdroje:

[1] Houdek Dalibor: Dřevostavby - volba jedenadvacátého století, přednáška a text ve Sborníku přednášek na odborném semináři Dřevostavby, Volyně 7. až 8. dubna 2004.