František Kinský: Dosáhli jsme určitého technologického vrcholu!
Letos to je již padesát let od založení tzv. nové cihelny v Kostelci nad Orlicí, která je od roku 1998 součástí mezinárodní skupiny Wienerberger. U této příležitosti proběhly 21. září velkolepé oslavy, obohaceny o instalaci nového brousicího zařízení. Pan František Kinský, spolumajitel cihelny a majitel rodového zámku Kinských v Kostelci nad Orlicí, provedl návštěvníky nejen celou cihelnou, ale také svým Novým zámkem.
U příležitosti oslav padesáti let od založení cihelny v Kostelci nad Orlicí naší redakci pan František Kinský poskytl unikátně rozhovor. Zeptali jsme se v něm nejen na spolupráci se společností Wienerberger, ale také na nové brousicí zařízení a na jeho plány do budoucna.
Jak jste se na tuto akci těšil? Věnoval jste přípravě hodně času?
Abych pravdu řekl, přípravě jsem věnoval hodně času. Ale více než na akci jsem se těšil na novou technologii, která se zde vybudovala. Ukončení práce na ní se ideálně spojilo s výročím, takže to je taková sláva se slávou. Pro mě osobně je tato nová technologie opravdovým svátkem.
Vaše cihelna spolupracuje se společností Wienerberger od roku 2000. Co pro Vás v tomto ohledu bylo největším přínosem?
Stali jsme se součástí největšího výrobce zdicího materiálu na českém trhu. Z hlediska toho, co to znamenalo pro nás – velká technologická posila, velká posila na trhu, protože Cihelna Kinský prodává prostřednictvím obchodní sítě Wienerberger. Spolupráce byla tedy po všech stránkách přínosná pro obě strany, což zjednodušilo celou situaci v tom, že v daný okamžik o veškerém provozu cihelny rozhodují dva partneři, kteří vždy našli způsob, jak se domluvit.
Kolik má cihelna aktuálně zaměstnanců?
Čtyřicet dva.
Mohl byste uvést, jaké množství cihel za rok cihelna vyprodukuje?
Nepočítá se to na cihly, ale na formáty. Existuje pojem, pod nímž se všechny ty formáty skryjí a říká se mu NF, neboli normoformát. Cihelna je schopna vyprodukovat 65 milionů NF ročně. Cihly mají různé rozměry, např. 19, 11, 30 a tak dále.
Proč jste se rozhodli pro investici do nového brousícího zařízení? V čem spočívá jeho technologie?
Ta investice jako taková je, řekl bych, rozhodujícím způsobem nutná proto, abychom náš produkt, což je POROTHERM blok z Cihelny Kinský, udělali konkurenceschopný se všemi ostatními. Nejenom konkurenceschopný ve vztahu k ostatním cihelnám Wienerberger, ale samozřejmě vůči veškerým konkurentům, protože broušená cihla je v současné době ten nejlepší vrcholový produkt. To už je cihla, která funguje podobně jako lego. Už se nepoužívá mokrý proces v době zdění. Samozřejmě když omítáte, tak mokrý proces probíhá, ale když zdíte, tak už bez mokrého procesu. Z toho důvodu musí být styčná plocha hladká, a proto se brousí. My jsme jako cihelna Kinský byli jediná cihelna mezi Wienerberger cihelnami, která to neměla. Jedná se tedy o povýšení produktu nebo další stupeň k cestě k tomu nejlepšímu výrobku. Ve světě se tato technologie už používá všude.
V cihelně loni odhalili archeologové významné pohřební místo. Co to pro cihelnu znamená? Například nějaká omezení?
V okamžiku, kdy se dál rozkrývá ložisko, archeologové už se těší. Do prostor vstupují před námi, protože to je dáno ze zákona. Ať kdekoliv a jakkoliv kopnete do země, i když se rozhodnete stavět si svůj rodinný dům, tak jste povinna nahlásit to archeologům. Protože pokud je určitá lokalita z nějakého důvodu zajímavá, kontrolují, zda tam náhodou něco není. Tady objevili významný hrob v místech těžebny. Lze předpokládat, že zde bylo poměrně husté osídlení a archeologové se těší a doufají v určitou naději objevení další takové významné lokality. Lokalita se rozkryje a podrobně se zdokumentuje. Artefakty se vyjmou, přesně se zakreslí, zaměří a pak se to celé odejme. Zůstane pouze zakreslení v plánech, tedy, kde ten hrob byl, a pak se vše normálně odtěží. Nic se neuchová. Takže vás to zdrží jen po dobu, co tam archeologové pátrají a pak normálně těžíte.
Proces výroby cihly v Cihelně Kinský
Základní dva materiály pro výrobu cihly jsou spraš (prehistorické prachové sedimenty) a hlína. Tedy dva druhy přirozeného přírodního produktu. Prostřednictvím pásů ze dvou podavačů a z nakladače se přisypávají k hlíně a spraši piliny, případně struska a papírový odpad (cihla je díky tomu lehčí a zvýší se její tepelný odpor). Směs jde potom do přípravny, po pásech vyjede nahoru do speciálního mlýna, kde se semele a dostává se na tzv. hrubé válce. Veškerý materiál se protlačí vysokým tlakem těchto válců (otvor mezi válci je cca 1,5 cm), čímž se ještě zjemní. Poté prochází přes tzv. jemné válce, kde už je jen 1,5 mm, tedy velmi těsno. Následně vše putuje do posledního mísidla, v němž se propaří horkou párou a naposled se protlačí síty. Je tedy díky páře vlhký. Dále směřuje na pás a do lisu. V lisu je umístěna vývěva, v níž se materiál odvzdušní, vysaje se z něho vzduch, dál se propaří a jde do forem.
Surové polotovary pokračují přes pás, na němž se strunou odřezávají jednotlivé kusy – bloky cihel. Budoucí cihly se umístí na 24 hodin do sušárenských vozů. Následují pecní vozy, na kterých postupně po kolejích cihly jedou až na konec haly a do pece. V peci s plynovými hořáky přichází na řadu vlastní pálení, trvající opět zhruba 24 hodin. V okamžiku nejvyššího žáru je tam přes 800 stupňů Celsia. Vozy v peci musí být co nejblíž u sebe, aby se pod ně nedostávalo teplo a neplýtvalo se energií na jiné prostory v peci.
Pecní vozy vyjíždějí ven na druhé straně pece a cihly se postupně chladí. Poté uchopí jednotlivé cihly robot a položí je na pás. Na něm vjedou do brousicího zařízení, kotouče brousí proti sobě. Brusný prach, který se při broušení vytvoří, je opět použitý ve výrobě. Jde přes celou cihelnu ven do zásobníku a následně se v podobě rozdrceného přepáleného materiálu vrací do technologie mísení.
Po broušení jedou cihly znovu na pás, odkud je robot skládá na palety. Palety s cihlami následně putují do baličky, kde se balí do plastové fólie. Původně se její přilnavost zvyšovala tím, že vše prošlo ještě plamenem. Od toho se však už z bezpečnostních důvodů upustilo, jelikož se občas stalo, že palety pak chytly. Nyní se používá smršťovací fólie, která je ovšem nákladnější. Celý proces končí v etiketovačce, v níž se na fólii nalepí etiketa a ven vyjíždí již kompletně hotový produkt, který může vyrazit rovnou na trh.
Jaké vize či plány čekají cihelnu v budoucnu?
My jsme nyní dosáhli určitého technologického vrcholu. Samozřejmě je možné po dalších případných úpravách uvažovat o ještě jedné podobné další investici, která by se musela odehrát na sušárně a na peci. Pak bychom byli schopni zvýšit roční produktivitu zhruba o třetinu. Ale to je další stupeň. Na něho si budeme muset takzvaně vydělat. Až si na něj vyděláme, tak pak se uvidí. V tuto chvíli je kapacita daná těmi 65 miliony NF za rok a nyní máme další stupeň technologie, která náš produkt posune výš tím, že je broušená. Současně budeme vyrábět i nebroušené cihly, protože trh potřebuje obě varianty.
V Kostelci nad Orlicí funguje cihlářství už pět století. Mohl byste stručně něco říci o historii cihlářství zde? Nebo alespoň jmenovat nejvýznamnější události či vývojové mezníky?
Dříve historicky cihelna stála tam, kde se těžilo. V okamžiku, kdy se vytěžilo, tak se cihelna zrušila a přesunula se na nové místo, kde se právě těží. Nyní stojí továrna a surovina se dováží. V Kostelci jsou tři místa, kde stály cihelny. Jedno to místo je nyní fotbalové hřiště. Další místo je kousek od současné cihelny, tzv. betonárna, a třetí místo je současná cihelna. My jsme tu jako rodina 125 let. Před 50 lety se postavila současná cihelna a ve své době byla nejmodernější cihelnou v České republice. Tehdy se tomu zde říkalo západoněmecká technologie. V roce 2000 jsme se spojili naplno s Wienerbergerem. Předtím už cihelnu privatizoval můj otec společně s dalšími partnery. Měli svůj vlastní produkt, který byl skvělý a na trhu se báječně uplatnil, protože to byl špičkový produkt. Nyní se jmenuje POROTHERM, tehdy se jmenoval KINTHERM. Nesl v názvu kousek rodiny. Pak Wienerberger vstoupil tím, že byl jedním z minoritních majitelů. V roce 2000 došlo k dohodě mezi Wienerbergerem, mým otcem a původními partnery, kteří z toho vystoupili. Jejich podíly koupil Wienerberger, čímž se stal majoritním vlastníkem, ale s určitými omezeními a platnostmi v té majoritě, což znamená, že některá se zásadních rozhodnutí nelze učinit bez nás. Dá se říci, že běžný provoz řídí lidé z Wienerbergeru, ale každé další zásadní rozhodnutí, například technologické posunutí, by bez souhlasu druhého partnera, tedy naší rodiny, nebylo možné. Jde o spolupráci, která od roku 2000 skvěle funguje a věřím tomu, že bude fungovat i dál.
Podstatnou část svého času věnujete zvelebování Vašeho zámku Pracuje se momentálně na nějakých rekonstrukcích? Případně co je v plánu?
Zámek jako takový je už hotov. Před třinácti lety jsme dokončili zásadní rekonstrukci a před dvanácti lety jsme začali zámkem provádět. Během těch 12 let tam soustavně pokračuje doplňování interiéru dalšími artefakty, vylepšování a vedle toho jsme samozřejmě i doplňovali věci, které tam jsou historickou součástí. Ale v dobu, kdy jsme v roce 2010 dokončili zásadní stavební rekonstrukci, už to byly jen takové nástavby, jako např. malované stropy atd. V zámku se permanentně něco děje, protože je to moje velká záliba. Mám takový pocit, že každý rok musím něco změnit.
A jak to všechno stíháte? :)
Nejsem na to sám. Stojí mi po boku rodina, stojí mi po boku úžasní spolupracovníci, které jsem měl, takže musí to jít.
Na co jste ze stavebního hlediska v rámci rozsáhlé rekonstrukce zámku nejvíce hrdý?
Že jsme ze zámku, na něhož byl dokonce v jednu dobu vydán demoliční výměr s ohledem na devastaci, udělali, a nestydím se to říct, opravdu výstavní produkt. Povedlo se nám ze zámku udělat exkluzivní ukázku životního stylu první poloviny 19. století. K tomu je tam nádherný park. Všechno je tak, jak má být, ale pořád je co zlepšovat.
Co bylo při rekonstrukci nejnáročnější?
To není možné přesně říct. Ta rekonstrukce byla absolutně zásadní, protože musela začít tím, že na začátku se musel dům staticky zajistit, což byl první zásadní krok a pak každý další krok byl zásadní – omítky, nové podlahy atd. Jedno bez druhého prostě nejde.
Jaké jsou Vaše nejbližší plány do budoucna?
Zámek jako takový se v rámci prostředí a kraje, v němž je, zařadil mezi divácky příznivé a milé zámky s kulturní nadstavbou a v tomto duchu chci pokračovat dál. Člověk by mohl říct, vše je učiněno, vše je hotovo, ale jak už jsem říkal, vždy je co zlepšovat. Z hlediska cihelny budu směřovat své partnery výhledově. Chtěl bych zvýšit kapacitu cihelny ještě o jednu třetinu, takže tam někde, ale to jsou velmi vzdálené cíle a doufám, že se jich dožiju.
Děkujeme za rozhovor a přejeme Vám ještě hodně vypálených cihel a nikdy nekončící elán!
