Friedrich Ohmann, první profesor architektury na Uměleckoprůmyslové škole v Praze

V budově Vysoké školy uměleckoprůmyslové na náměstí Jana Palacha v Praze probíhala na přelomu loňského a letošního roku výstava k výročí 155 let od narození rakouského architekta Friedricha ­Ohmanna, který na této škole v letech 1888–1898 působil jako její první profesor architektury.

Výstava pod názvem „Friedrich Ohmann: Objev baroku a počátky moderní architektury v Čechách” se konala od 8. 11. 2013 do 4. 1. 2014 a 7. 1. 2014 byla ukončena dernierou. Mapovala činnost architekta, který v době, kdy byla jako architektonický sloh ceněna zejména renesance, zhodnotil kvality baroka a v duchu baroka po řadu let sám tvořil. O barokním slohu psal řadu publikací.

Friedrich Ohmann se narodil 21. 12. 1858 ve Lvově a zemřel 6. 4. 1927 ve Vídni. Jeho autobiografie [1], [2] uvádí, že v letech 1870–77 navštěvoval střední školu ve Lvově a Černovicích, což je doba, kdy se v Černovicích stavěla biskupská rezidence podle projektu Josefa Hlávky a zpočátku i pod Hlávkovým přímým vedením [3]. Ohmann poté přešel do Vídně, kde v letech 1877–82 studoval na Technické univerzitě u profesorů Heinricha von Ferstla a Karla Kőniga a v letech 1882–83 na Akademii výtvarných umění, kde byl žákem Friedricha von Schmidta. I zde lze nalézt spojitost s Hlávkou, který také u tehdy mladých Ferstla a Schmidta studoval a později často realizoval jejich projekty [3]. V letech 1882 až 1886 Ohmann působil jako suplent architektury a kreslení na Státní průmyslové škole ve Vídni. Poté byl v letech 1886–88 asistentem profesora Karla Kőniga na Technické univerzitě.

Působení Friedricha Ohmanna v Praze

Koncem osmdesátých let 19. století Friedrich Ohmann přišel do Prahy a r. 1888 začal vyučovat dekorativní architekturu a r. 1892 byl jmenován prvním profesorem architektury na Uměleckoprůmyslové škole. Celkem zde působil deset let a během té doby vychoval řadu českých architektů, jeho žáky byli Bedřich Bendlmayer, Alois Dryák [3], Alois Masák, Jiří Justich, Vojtěch Preissig a další. V r. 1896 získal také titul docenta na Akademii výtvarných umění v Praze. V Čechách studoval bohatě dochovanou barokní architekturu a napsal o ní soubornou hodnotící knihu [4].

Vedle své pedagogické činnosti se Ohmann v Čechách účastnil architektonických soutěží a i když některé jeho projekty nebyly realizovány, dochovaných staveb v Praze i mimo ni je celá řada. Prvým realizovaným dílem byl patrně Císařský pavilon na Jubilejní výstavě v Praze v r. 1891.

Jedna z Ohmannových nejstarších dochovaných staveb je neobarokní Valterův palác ve Voršilské ulici č. 12 v Praze z let 1891–92, dnes sídlo Apoštolské nunciatury. Ohmann je uváděn jako autor fasády (obr. 1). Budova Plodinové burzy v Praze na Senovážném náměstí postavená v letech 1894–95 podle Ohmannova projektu byla nejprve v r. 1928 přestavěna arch. B. Hybšmannem a při přestavbě České národní banky byla včleněna do jejího komplexu. V původní podobě se dochovala budova stavěná Ohmannem jako pojišťovna Assicurazioni Generali na rohu Václavského náměstí a Jindřišské ulice v Praze, kde působí jako kontrast k protější budově původně Obchodního domu spotřebních a výrobních družstev Družba z let 1970–76. Pojišťovna byla postavena podle Ohmannova projektu v r. 1895 (obr. 2) ve spolupráci s Osvaldem Polívkou a v dobách socializmu byla využívána jako sídlo Úřadu pro normalizaci a vynálezy.

Obchodní a obytné objekty

Další tři Ohmannovy stavby v Praze byly stavěny jako obchodní a obytné objekty. Nejstarší z nich je dům U tří bílých beránků v ulici 28. října č. 11 (obr. 3) z r. 1895. Na Staroměstském náměstí č.10 se nachází Štorchův dům z let 1896–98 stavěný pro podnikatele Alexandra Štorcha. Je nápadný výzdobou fasády podle kartonů Mikuláše Alše (obr. 4). V květnu 1945 byla fasáda silně poškozena, ale podařilo se ji obnovit. Třetí z těchto domů, dům U české orlice, je rovněž na Starém Městě, za kubistickým domem U černé Matky Boží od Josefa Gočára [2] a prostupuje blok domů mezi Ovocným trhem a Celetnou ulicí. Byl postaven v r. 1897 ve stylu české renesance a je rovněž vyzdoben sgrafity podle Mikoláše Alše (obr. 5).

Interiéry

Friedrich Ohmann se věnoval také tvorbě interiérů, dochovaly se zejména interiéry Hudebního divadla v Praze Karlíně v Křižíkově ulici, původně Divadla Varieté. Budova byla postavena již v r.1881, ale v letech 1896–98 byly interiéry Ohmannem nově upraveny.

Působení v českých zemích mimo Prahu

Mimo Prahu Ohmann pracoval na opravách a úpravách několika barokních kostelů a i tím projevil svůj vztah k baroku. V letech 1892–99 obnovil kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Zlonicích a v letech 1898–1902, kdy již žil a pracoval ve Vídni, kostel Nejsvětější Trojice ve Vratislavicích. V letech 1897–98 pracoval na obnově kostela Nanebevzetí Panny Marie v Přešticích (obr. 6), který byl poškozený požárem. Při této práci spolupracoval s Josefem Hlávkou, který opravu i financoval [3]. Pro klášter voršilek v Kutné Hoře v letech 1895–97 Ohmann navrhl v duchu nerealizovaného projektu K. I. Diezenhofera kapli Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, která byla postavena v letech 1899–1901. Z dalších Ohmannových mimopražských realizací lze ještě uvést obnovu sloupu Nejsvětější Trojice od M. B. Brauna v lázních Teplice (obr. 7) a dostavbu romantického výletního místa, tzv. Hradu, na Doubravské hoře nad Teplicemi (obr. 8).

Poslední léta pobytu v Praze

V posledních letech svého pobytu v Praze Friedrich Ohmann vytvořil projekt budovy Café Corso, které bylo v letech 1897–98 postaveno v Praze v ulici Na Příkopě č. 37 v secesním slohu. Tím byl dovršen vývoj Ohmannova stavebního slohu od neobaroka přes historismus k secesi. Café Corso bylo první stavbou ve stylu secese v Praze a bylo velmi populární. Bohužel bylo ve třicátých letech 20. století zbořeno a na jeho místě byla postavena konstruktivistická budova, dnes zvaná Palác Broadway. V secesním slohu Friedrich Ohmann v Praze navrhl ještě průčelí hotelu Central v Hybernské ulici č. 10 (obr. 9), ale končil své působení v Praze a dokončení stavby musel ponechat svým žákům Dryákovi a Bendelmayerovi [3]. Rovněž nabídku na práci na pomníku sv. Václava přenechal Aloisi Dryákovi.

Friedrich Ohmann své působení v Praze ukončil v r. 1898 a jako profesor architektury na pražské UMPRUM nastoupil Jan Kotěra [3].

Vídeň a pokračování působení v Čechách

Ohmann získal post hradního architekta ve vídeňském Hofburgu a od r. 1904 také vedl jako profesor mistrovskou třídu architektury na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Zde vychoval řadu dalších žáků, mezi nimi i několik českých. Patřil k nim např. Jaroslav Rőssler, Ernst Wiesner a další. I ve Vídni působil jako architekt a kromě prací na dostavbě a úpravách Hofburgu projektoval i palmové skleníky v Burggarten v r. 1901 či úpravy Donaukanalu v městském parku a je i autorem památníku císařovny Alžběty z let 1904–07. Je jedním ze čtyř zakladatelů spolku Vídeňské secese.

Ale odchodem do Vídně Friedrich Ohmann svou spolupráci s Čechami zcela nepřerušil. Pracoval zejména pro Karlovy Vary, kde v letech 1909–13 vytvořil Zámeckou kolonádu, průčelí domu U tří mouřenínů na Tržišti č. 25 či pomník Friedricha Schillera. Ve stejné době Friedrich Ohmann projektoval vilu pro českého politika Karla Kramáře a jeho ruskou ženu. Navrhl vilu v neo barokním slohu, která byla v letech 1911–14 postavena na zdaleka viditelném místě na někdejším bastionu Maří Magdaleny na hradčanských baštách (obr. 10). Interiér vily je směsí secese a ruského folkloru (obr. 11). Vila přístupná z Gogolovy ulice č. 1 dnes po rekonstrukci slouží jako sídlo předsedy vlády.

Závěr

Friedrich Ohmann jako architekt u nás není příliš známý a tím záslužnější byla výstava uspořádaná profesorem Jindřichem Vybíralem. K výstavě byla vydaná i kniha s titulem Jindřich Vybíral: Friedrich Ohmann: Objev baroku a počátky moderní architektury v Čechách [5].

Literatura:

[1] Wikipedie: Friedrich Ohmann

[2] Lukeš Z.: Friedrich Ohmann – Mistr baroku i secese. Neviditelný pes – Architektura 26. 11. 2013

[3] www.stavebnictvi3000.cz Vyd. Vega s.r.o., autoři Kašpar M. a Michálková A., 2008-2012

[4] Tomeš J. a kol.: Český biografický slovník XX. století, 2.díl, str. 487. Paseka, Petr Meissner, 1999, ISBN 80-7185-245-7

[5] Vybíral J.: Friedrich Ohmann: Objev baroku a počátky moderní architektury v Čechách. Praha, Vysoká škola uměleckoprůmyslová. 2013, ISBN 978-80-86863-72-6 (česky a německy)