Hydroizolace budov

Izolaci proti vlhkosti je nutné věnovat pozornost, neboť každý nedostatek, opomenutí nebo nekvalitní práce může vést k vážnému poškození majetku a finančním ztrátám. Budovy izolujeme proti zemní vlhkosti, dešťové vodě a obecně proti vodě v jakémkoli skupenství vůbec. Někdy je třeba zabránit opačnému pronikání vlhkosti z objektu ven, například u bazénů či jímek a podobně.

Zemní izolace

Zemní izolace slouží k zamezení prostupu zemní vlhkosti, chrání proti volně stékající i tlakové vodě, a současně proti radonu a jiným plynům. Lze ji použít jako bariéru při úniku ropných látek, kromě izolace budov je vhodná i pro izolaci jímek, zahradních jezírek, nádrží, bazénů a podobně.

U tohoto druhu izolace je třeba zvláště přesně vybírat nejvhodnější typ, a současně zajistit správnou aplikaci a přesně dodržovat technologickou kázeň a kontrolu provedených prací. Neboť zvláště v tomto případě není již bez razantních zásahů možné se k nim vrátit, protože se nacházejí ve spodních částech stavby, které jsou postupně zakrývány. Podle materiálu lze hydroizolace rozdělit na asfaltové a dehtové, syntetické z plastů a pryže a ostatní, například kovové či z jílových hmot skla a podobně. Podle způsobu aplikace lze hydroizolace rozdělit na pokládané za studena, lepené, natavované, svařované, připevňované mechanicky, v případě stěrek natírané či stříkané.

Asfaltové izolace

Nejstarší izolací proti zemní vlhkosti je jistě asfalt a dehet. S dehtem se můžeme setkat již pouze na starších stavbách při rekonstrukcích, neboť tento uhelný produkt se již na výrobu izolací nepoužívá. Na vytvoření dehtové povlakové hydroizolace bylo zpravidla použito několik vrstev lepenky s dehtovými nátěrovými hmotami, vrstvy se lepily za horka. Naproti tomu vodotěsné izolace na bázi asfaltu mají dnes asi nejširší uplatnění. Používají se ve formě penetračních či klasických nátěrů, asfaltových stěrek nebo pásů, v tomto případě jde o izolace z oxidovaného a modifikovaného asfaltu.

Podle typu se při pokládce pásy připevňují k podkladu navařováním přes asfaltové nátěrové hmoty, plošně přes dilatační vložky, ale lze je pokládat i volně za studena či ukotvit mechanicky. Modifikované asfaltové pásy jsou s výhodou využívány při izolaci staveb proti tlakové vodě, speciální druhy lze použít i jako izolaci proti radonu. Stále oblíbenější jsou v této oblasti asfaltové pásy, které v sobě spojují vysokou pevnost asfaltových pásů a pružnost izolačních fólií. U nás se používají například izolační modifikované asfaltové pásy, jejichž vrchní strana je opatřena asfaltovou směsí s APP (ataktický polypropylen) s vysokou tepelnou odolností a na spodní straně je na nosné, rozměrově stálé vložce například z polyesteru a skelných vláken nanesena asfaltová SBS směs, ( styren-butadien-styren) která zajistí mechanické vlastnosti pásu – rozměrovou stálost, vysokou tažnost, odolnost proti proražení i proti hydrofyzikálnímu namáhání. Modifikované asfaltové izolace) hydroizolace se pokládají buď volně za studena, nebo jsou určeny pro natavení.

Více či méně nové fóliové materiály

Hydroizolační materiály tvořené syntetickými fóliemi jsou samostatnou konstrukční vrstvou. Od izolovaných částí bývají odděleny takzvanou vyrovnávací textilií. Některé druhy fólií je však možné lepit do asfaltu, případně jsou opatřeny přímo asfaltovou vrstvou, kterou se pak lepí do asfaltových materiálů – ty jsou často využívány při rekonstrukcích střech s asfaltovou krytinou a podobně.

Z hydroizolačních fóliových materiálů jsou asi nejčastěji používané nopové fólie z HDPE (vysokohustotní polyethylen, a to především pro nízkou hmotnost, odolnost vůči agresivním látkám a také snadnou aplikovatelnost. Nejčastěji jsou používány pro izolaci obvodového zdiva, základů a podlah, také jsou vhodné k izolování objektů proti radonu. Nopové izolace nejen že izolují proti spodní vlhkosti, ale současně také umožňují odvětrávání pomocí takzvaného pasivního ventilačního systému, a to ve vzduchovém prostoru mezi podkladem a fólií. Tyto fólie nejsou vhodné jako izolace proti tlakové vodě.

Poměrně novým materiálem v oblasti zemních izolací jsou fólie z měkčeného PVC, ovšem pro toto použití mají mnohá plus. Podklad pod těmito fóliemi může být při pokládání vlhký, díky určité rozměrové flexibilitě materiálu nedojde při případném pohybu konstrukce k jejich porušení, lze je pokládat za jakéhokoli počasí a při nízkých teplotách, díky odolnosti stačí i v namáhaných částech použít pouze jednu vrstvu. Některé typy fólií fungují nejen jako hydroizolace, ale současně tvoří i pochůznou vrstvu.

Stěrkové hydroizolace

V přehledu izolací proti vodě nesmíme zapomenout ani na stěrkové hydroizolace. Jde o vodotěsné izolace z tekutých či pastovitých materiálů, které se nanášejí stříkáním, nátíráním či stěrkováním. Nejvíce se používají jako izolace proti pronikání vlhkosti u konstrukcí z betonu, neboť uzavřou jeho povrch a zabrání tak absorpci vlhkosti.

Nejčastějšími materiály pro výrobu stěrkových izolací jsou polyuretany, akryláty, nenasycené polyestery, epoxidové pryskyřice, ale jak už bylo výše uvedeno, vyrábějí se také na bázi asfaltu. Tyto stěrky či izolační nátěry nezvyšují však pevnost podkladu, jsou určeny primárně pro zlepšení vodotěsnosti. Stěrky mohou být jedno či dvoukomponentní, a dokonce vícekomponentní – v tomto případě mají další složky specifický úkol – může jít o urychlovače či zpomalovače vytvrzení a podobně. Izolaci je možné aplikovat na vlhký povrch, snese i agresivní prostředí. Výhodou stěrkových izolací je jednoduchost nanášení nátěrem či stříkáním, není nutná výrazná manuální zručnost ani odborné školení pracovníků. Po vytvrzení je izolace při bezchybné aplikaci beze švů a spár, stěrky je možné aplikovat i na ne zcela rovný povrch, je možno jimi ošetřit i těžko přístupné či velmi složité konstrukční detaily a podobně. Stěrkové izolace lze snadno opravit, obvykle stačí jeden nátěr.

Nevýhodou je určitá náročnost na klimatické podmínky při nanášení – teplota by neměla klesnout pod 5 stupňů Celsia, u vícekomponentních stěrek je navíc nutné dodržovat technologický postup při přípravě i aplikaci, také povrch musí být bez nečistot, prachu, neměl by být mastný.

Izolace stěn a střech

Parozábrany, parobrzdy, difúzní fólie

Vlhkost ovšem neohrožuje stavby pouze odspodu. Ve střešních konstrukcích a u dřevostaveb také ve stěnách, musíme zamezit kondenzaci vzdušné vlhkosti. Zkondenzovaná voda by zde způsobila zvlhnutí izolace, dřeva a dalších konstrukčních prvků, v důsledku toho ztrátu tepelně izolačních vlastností, ale také vznik plísní a nakonec degradaci konstrukčních materiálů. Vodou nasáklé prvky zvýší objem a také objemovou hmotnost, v krajním případě i nad hodnotu předpokládanou statickým výpočtem a podobně. Proto se do stěn či střech vkládají fólie, které brání průniku vodní páry nebo kapalné (např. dešťové) vody do konstrukce. Na jiná místa pak fólie, které umožňují, aby se případná vlhkost, když už se do konstrukce dostane, mohla odpařit.

Obecně se přitom vychází z předpokladu, že po většinu roku, ale zejména v zimě a za chladného počasí, kdy nejvíc hrozí riziko kondenzace vodní páry v střešní (stěnové) konstrukci, je tok vodní páry orientován z vnitřku vytápěného domu směrem ven. Vyplývá to z velikosti částečného tlaku vodní páry, který je v teplé místnosti vždy mnohem vyšší než venku. Např. v bytě při teplotě 20 °C a rel. vlhkosti vzduchu 50 % je částečný tlak páry 1200 Pa, zatímco venku při 0 °C a vlhkosti 100 % jen 570 Pa. I když doma cítíme sucho a venku je mokro a pádá sníh s deštěm, rozdíl tlaků přesto žene páru zevnitř ven. Z toho vyplývá různé umístění různých fólií v konstrukci.

Parozábrana neboli paronepropustná fólie se umístí na teplé, interiérové straně tepelné izolace, např. hned za pohledovou stěnovou desku. Jejím účelem je nepropustit do izolace vodní páru.

Z druhé, studené strany tepelné izolace se umístí fólie, která je podstatně propustnější pro vodní páru. Tyto fólie jsou většinou vyrobeny tak, že nepropouští zkondenzovanou vodu ani sních. Jejím účelem umožnit výpar případné vlhkosti v izolaci směrem ven, ale i chránit před pronikáním vody a sněhu. Tento účel plní tzv. parobrzdy a zejména pak paropropustné neboli difúzní fólie. Ve sklonité dvouplášťové střeše funguje tato fólie i jako pojistná hydroizolace, protože odvádí dešťovou vodu, která se při větru dostane např. pod skladánou krytinu. Všechny tyto fólie nelze „profouknout”, takže zcela brání prostupu tepla při proudění.

Parotěsná vrstva může někdy tvořit pojistnou hydroizolaci jednoplášťových střech, pokud je ve střeše eliminován vznik kondenzátu a není tak nutné řešit jeho odpařování.

Míra propustnosti pro vodní páru se udává pomocí tzv. faktoru difuzního odporu (značka μ), který říká, kolikrát má daná vrstva větší odpor proti difúznímu pronikání vodní páry, než vrstva nehyb-ného vzduchu stejné tloušťky. Pro parozábrany je tento faktor až μ = 500 000, pro parobrzdy cca μ = 50 000, difúzní fólie mají tento faktor několik od několika desítek výše.

Novým typem těchto materiálů jsou fólie, jejichž faktor difúzního odporu se zvětšuje s rostoucí relativní vlhkostí vzduchu. Lze tak stejnou fólii aplikovat jak na teplou vnitřní, tak studenou venkovní stranu izolace. Fólie s řízenou paropropustností se více otevře tam, kde je vyšší relativní vlhkost. To je v zimě vždy na chladné straně, která má být – jak bylo výše popsáno – difúzně otevřenější.

Pokud jde o materiál, parotěsnou zábranou je nejčastěji plastová fólie, může jí být ale také plech, hliníková fólie či asfaltové pásy. Jako parobrzdy jsou zpravidla používány plastové fólie, jejichž propustnost je zajištěna mikroperforací nebo porézní mikrostrukturou materiálu fólie. Fólie s řízenou paropropustností se vyrábějí z polyamidů jako je Silon či Nylon.

Literatura a zdroje:

[1] Hejhálek J.: Správné ošetření připojovací spáry oken a dveří je klíčem k úspěchu. Stavebnictví a interiér 8/2008, str. 52.