Jaderná bezpečnost – ex post, ex ante

Hledat odpověď na otázku dlouhodobé udržitelnosti jaderné bezpečnosti pro regiony, územní celky a urbanistický rozvoj z pohledu současníka znamená rozluštit jistou neformální smlouvu mezi celou řadou generací minulého století. Její začátek podepsala aktivní generace ve střednědobé minulosti. Nehledejme emocinální odpovědi. Žádejme racionální odpověď, dlouhodobě udržitelnou jak z technickéko, tak z ekonomického pohledu.

Žádejme racionální ekonomickou argumentaci pro nebo kontra k jaderné strategii, která může ovlivnit budoucí vývoj. Jde o rozhodnutí o konkurenceschopnosti průmyslu, o životní úrovni, spotřebě občanů a o životním prostředí pro dlouhou řadu existujících a náseedujících populačních rořníků.

Jednání premiéra ČR s panem Joaquínem Almuniou (vice-presidentem Evropské komise) bylo jednání o zachování konkurenceschopnosti ekonomiky ČR a EU, její efektivnost a korektnosti. J. Almunia má po dobu svého mandátu v EU prosazovat konkurenceschopnost, tak byl vymezen jeho mandát při vstupu do funkce.

Nežádejme − po sdělení několika vět textu − odpověď na otázku bezpečnosti jaderných elektráren (JE). Jsou pouze jednou částí jaderně-průmyslového komplexu. Nežádejme označení nejlepšího řešení z možných pragmatických řešení. Dohledejme označení nejlepšího řešení na mnohoúhelníku dlouhodobě přípustných řešení.

Uvažujme o komplexu jaderné strategie průmyslu jako o nadnárodním celku. JE představují pouze jednu oblast užití jaderného materiálu. Rozšiřme náš zájem i o cyklus přepracování jaderného paliva, odstavené jaderné elektrárny, životnost jaderných reaktorů, skladování jaderného paliva, skladování vyhořelého paliva, mezisklady vyhořelého jaderného paliva, konečné sklady jaderného paliva. Přihlédněme k zásobám uranu a problémům s jeho těžbou. Zařaďme do pořadníku otevřených problémům i revitalizace území po jaderných haváriích a jaderných zkouškách.

Aktuálně se v globálním náhledu jedná o cca 1000 průmyslových zařízení, které mohou potenciálně způsobit významné havárie. Souběžně vnímejme 20-30 závažných havárií v minulých padesáti letech. Představují základ pro výpočet četnosti výskytu havárií v minulosti a pro stanovení pravděpodobnosti havárií, které nás čekají v budoucnosti.

Motivace a racionalita – úvaha

Racionální úvaha vyžaduje ekonomicky akceptovatelné podmínky jak pro průmysl, tak pro občanskou veřejnost. Akceptovatelnost ekonomických argumentů vyžaduje vyváženost přínosů pro průmysl a pro občana. Vyváženost chápejme jako potencionální přínosy či ztráty na obou stranách. Připustíme-li si, že počátek každé společenské dohody začíná přáním, pak jeho otcem byla myšlenka nabízející dostupnost energie téměř zdarma. Nicméně společenská dohody nedošla naplnění.

Myšlenku jako takovou přijali mnozí. Současnost recenzuje jejich slova i činy svými vlastními, dnešními měřítky. Představu nového, nevyčerpatelného zdroje energie, vytvořili lidé světa teorie jako byl Niels Bohr (*1885), Max Planck (*1858), Albert Einstein (*1879), ale i další, jako spisovatel, popularizátor a publicista Karel Čapek (1890). Vize a nebezpečí verbalizoval ve svém díle Továrna na absolutno v roce 1922. Přesto myšlenka v technicko-ekonomickém dění žila svůj vlastní život a postavy z minulého a předminulého století uvedly v pohyb strategický program jaderné energie na dalších sto let. Časovým mezníkem byl pravděpodobně rok 1905, kdy vešel ve známost zákon ekvivalence hmotnosti a energie. V současnosti se otázka energií potýká s nevratnými následky.

Protagonisté myšlenky strategie dostupnosti nízkonákladové energie se cítili petrifikováni udělením Nobelovy ceny za fyziku, za strukturu atomu a z něho vycházejícího záření N. Bohrovi v roce 1922. Od tohoto okamžiku nebylo návratu. Jaderný vývoj startoval do dalších vývojových fází průmyslové inovace. S vědomím nebezpečí nemnoha osob zúčastněných a nevědomostí drtivé většiny světové populace vstoupila jaderná technologie do fáze průmyslové realizace. Stalo se nezbytností, aby průmysl, vojenství, politické struktury udělaly to, co z povahy věci udělat musely. Mluvíme o experimentech v měřítku 1:1. Otázku, zda experimenty jsou doprovázeny haváriemi v důsledku absencí výkonnějších teorií v oblasti záření nelze přeslechnout. Jak zní odpověď dnes, po více než století vývoje průmyslu jaderných technologií?

Základ společenské smlouvy o levné a dostupné jaderné energii byl vytvářen v euforii právě skončené I. světové války. Příslib zněl: nízké náklady za energii v rozsahu měnícím řád nákladů. Žádné vedlejší účinky. V očekávání naplnění nepsané společenské smlouvy celá řada následujících generací svěřila jadernému výzkumu a průmyslu své nemalé volné zdroje i prostředky.

Nepozorovaně rostla cena získávané jaderné energie s každým desetiletím. Cesta zpět se zdála nákladnější a problematičtější než další vývoj. Pro současné generace je cena jaderné energie uváděná jako levnější již pouze o cca 25 % (oproti energetickému mixu klasických energetických zdrojů). Odložené náklady s uložením jaderného odpadu stejně jako náklady fatálních havárií nejsou započteny. Největším ekonomickým zatížením však zůstává bezpečnost. Z pohledu pravděpodobnosti velké jaderné havárie a procesu kumulujícího se záření je cena splácena již nyní. Hladina radioaktivity přírodního prostředí narostla, řekněme oproti první polovině minulého století cca o 100 %, viz obr. 1 a připojená poznámka.

Pravděpodobnost havárie – dle INES¹

Pro stanovení pravděpodobnosti jaderných havárií je nutné vycházet z četností. V daném případě havárií různých jaderných zařízení, rozumějme jimi nehody, kriminální aktivity, vojenské jaderné aktivity a jejich nehody, včetně kontaminovaných zkušebních jaderných polygonů apod. Do kategorie havárií INES (International Nuclear and Radiological Event Scale) se zařazují jaderné nehody s vymezeným rozsahem důsledků. Stupeň 4 až 7 je považován za havárii. Havárie způsobuje uvolnění radioaktivního materiálu, následně pak způsobuje kontaminaci území a kontaminuje průmyslová zařízení. Závažných havárií bylo za období využívání jaderných zařízení za posledních 50 roků několik desítek. Pravděpodobnost dalších havárií se proto může pohybovat, na základě četností minulých havárií na úrovni jedné fatální havárie během méně než 10 let. Tendence je rostoucí. Jaderných zařízení rapidně přibývá, zařízení stárnou, personál v nových zařízeních není v nových zemích atomového klubu vždy dostatečně vyškolen, nebo mu chybí zkušenosti.

UNSCEAR (United Nation Scientific Committee on the Effects of Atomic Radiation – Vědecká komise OSN pro důsledky atomového záření) uvádí jako průměrné roční přírodní pozadí radioaktivity dávku 2,4 mSv. Typické rozpětí činí 1– 10 mSv. Pro celoživotní radiační dávku záření, způsobenou přírodním pozadím, uvádí hodnoty kolem 100 – 700 mSv.

V České republice se přirozené radiační pozadí pohybuje v rozmezí 2,5 – 3 mSv za rok. V některých místech na Zemi je však tato dávka mnohem vyšší – například přírodní radiační pozadí v Guapari (Brazílie) dosahuje 175 mSv ročně; v Ramsaru (Írán) až 400 mSv.

Pro zajímavost, například člověk sledující (klasickou) televizi 1 hodinu denně obdrží navíc dávku 0,01 mSv ročně. Kdo letí 3x ročně na trase Praha – USA dostane navíc dávku 0,38 mSv. Provedení jednoho rentgenového vyšetření znamená dávku cca 1,5 – 4 mSv. Roční limit pro „pracovníka se zářením“ činí 50 mSv. Citace z www.cernobyl-havarie.cz/radioktivni-zamoreni.html.

Dlouhodobé účinky – de jure, de facto

Dlouhodobé účinky byly v minulosti předmětem celé řady sdělení. Ponechme z nich pouze zůstatek bilance - dlouhodobost a ekonomickou náročnost.

Podpora investičních nákladů a nákladů výzkumu nutného pro realizaci JE byla ve většině průmyslově rozvinutých zemí hrazena ze státních prostředků a neobjevují se v kalkulaci ceny získané energie. Vlastní realizace investice vedená představou nulového tarifu za energii v 50. a 60. letech minulého století vedla k tarifům, které jsou nyní v energetickém mixu tarifů zapracovány do běžné komerční sazby.

Ve většině zemí protektoruje záruku konečných úložišť jaderného odpadu stát. Čtěme s licencí intelektuální invektivy, stát převzal záruku za dosud neexistující konečná úložiště jaderného odpadu na dobu cca 25 000 − 100 000 let a socializoval náklady, které zatíží několik tisíc budoucích generací. Argumentem oprávněnosti je ekonomický prospěch pro několik současných generací.

Jaderná energie v její současné technologické kondici nevede ke snížení ceny energie a byla by zcela nevyužitelná, kdyby převzala veškeré náklady (výzkum, vývoj, subvence státu, uložení odpadů a záruky za restituce vysídlencům v případě havárií). V Německu jsou uváděny 4,3 centy/kWh jako subvence. Po započtení veškerých nákladů by se stala 1 kWh s cenou cca 2,75 Eura problematickou komoditou (Geenpeace, 2010). Subvence jsou součástí i jiných zdrojů energií. Většina z nich není zatížena tak vysokým vstupním kapitálovým vkladem a následnými dlouhodobými náklady cyklu dožití.

Dlouhodobá technicko-ekonomická strategie - faktografie

Pokud chceme vytvářet dlouhodobé technicko-ekonomické strategie rozvoje, nemohou být založeny na neurčitých předpokladech. Změna, lépe hledání energetické koncepce, konkrétně zaměřené na nové ekonomicky udržitelné energetické zdroje, povede k oživení a modernizaci stagnujícího průmyslu v Evropě. Obdobně tomu bylo s jinými rozsáhlými ekonomickými projekty v minulosti. Bez ohledu na to, zda byly historicky vyhodnoceny jako dobré nebo špatné.

Změna, ať je její pozadí jakékoliv, je technicko-ekonomickou výzvou. Cena za setrvání v jaderném programu kalkulovaná z pohledu roku 2011, nebyla dosud komplexně vyčíslena. Riziko setrvávání v jaderném programu je dnes, za stavu znalostí jak se s expozicí znehodnoceného území vypořádat, dlouhodobě vysoká. Všimněme si měřítka na obr. 2. Území s primárním postižením má rozsah cca 500 x 350 km.

V budoucnosti, s technickou degradací starých jaderných zařízení, bude úhrnná cena dále narůstat. Oproti tomu cena za výzkumně a ekonomicky náročnou energetickou alternativu, vázanou na ukončení jaderných programů, nebude nižší než cena za nesplnění limitů CO₂ pro rok 2020. Ekonomická cena za energetickou alternativu bude určována energetickým mixem a nutným rozsahem vybudování moderně řízených energetických přenosových soustav a páteřních přenosových tras.

Nejsilnější ekonomickou komponentou bude nutnost vytvořit moderní způsoby konzervace energie. Potřeba nárůstu konzervace energií je v mnoha násobcích dnešního rozsahu. Současné energetické zajištění v Evropě je postaveno na vybudovaných kapacitách výroby ve špičce spotřeby. Ekonomicky se tak jedná o jeden z nejnáročnějších způsobů zajištění energetických potřeb. Energii dosud nekonzervujeme (mimo malý rozsah daný kapacitou vodních přečerpávacích elektráren). Změna rovnice (1), popisující stávající situaci v okamžiku energetické špičky,

Spotřeba(tšpička) = Výroba(tšpička),

(1)

je žádoucí. Vyžaduje změnu a to za vztah s částečnou konzervací energií u výrobců a snížení potřeby výroby v čase špičky t_špička na redukovanou úroveň Výroba(t_red) vykrývanou procesem konzervace s jeho účinností α, tj. schopností optimalizace substituce energií špičky za energie sedla. Hledáme řešení pro

Spotřeba(tšpička) = Výroba(tred) + Konzervace(α, tsedlo,tšpička ),

(2)

Pokud bychom zvládli ovlivnit spotřebu a zajistit programovatelné odložení energetických spotřeb formou řiditelné spotřeby (programovatelný ohřev teplé vody, konzervace energie pro lokální vytápění nebo chlazení, programovatelné spouštění domácích nebo lokálních spotřebičů), získali bychom něco jako

Spotřeba(tšpička) − Řid. spotřeba(tšpička)= Výroba(tšpička) + Konzervace(tsedlo),

(3)

kde rozlišujeme výrobu a spotřebu ve špičce a výrobu v období s přebytkem kapacit, označenou energetickým sedlem.

Otázka jaderné bezpečnosti, ať již hovoříme pro nebo kontra, je ve své podstatě pojmenováním podcenění technologií konzervace energií. Sekundárně hovoříme o otázce životního prostředí v různých podobách, jako jsou emise skleníkových plynů, emise z automobilů, radiace a další.

Příčiny, následky a širší vazby - výčet

1.Provozování jakéhokoliv technického zařízení je spojeno s riziky, která nejsou zcela potlačitelná.

2.Riziko hodnotíme součinem pravděpodobnosti a způsobené škody potenciální havárie.

3.Pravděpodobnosti nukleární havárie byly v minulosti podhodnoceny (četnosti fatálních havárií jsou v posledních desetiletích vyšší, než se očekávalo, v řádu 1× za 3 roky).

4.Způsobené škody havárie mají dlouhodobou expozici. Zamořené území vyžaduje trvalé přesídlení značného počtu obyvatel na dobu mnoha generací.

5.Náklady na výrobu 1kWh jsou v evropských podmínkách pro JE cca o 25 % nižší než konvenční zdroje.

6.Ekonomická rizika fatální havárie jaderných zařízení nese dlouhodobě veřejnost nikoliv průmysl. Rizika jsou nepojistitelná. Legislativní solidarita s potenciálními vysídlenci a hospodářská degradace širšího území havarovaného reaktoru nebyla v evropském kontextu dosud pojmenována.

7.Evakuační možnosti ze stávajících potenciálních oblastí umístěných JE jsou v evropských podmínkách nedořešené, případně neřešitelné. Rozsah územních uzávěr a kontaminace má ilustrovat obr. 2. Exponováno je území o cca 175 000 – 200 000 km². Na historické země Čechy, Morava, Slezsko nelze uvedené měřítko uplatnit, vymezují plochu pouze 78 867 km².

8.Řada stávajících JE v EU jsou na hranici technické a morální živostnosti. Výstavba trvala desítky let, plus doba užívání po dobu nutnou pro přechodné období (na příklad do 2020) vede ke zbytkové životnosti zařízení, která leží dnes nebo v krátkodobé budoucnosti na hranici racionální životnosti.

9.Finální skladování radioaktivního odpadu z JE zůstává nedořešeno.

Ekonomická stabilita - fabule.

A.Energetický potenciál jaderných technologií hovoří ve prospěch jaderné energetiky. Mohou být získávána velmi vysoká množství elektrické a tepelné energie relativně bez zatížení CO₂. Jaderný průmysl zajišťuje pracovní místa, stabilní tok energií bez výkyvů výkonu.
B.Bezpečnost jaderné energie není jednoznačná. Výchozí předpoklady o bezpečnosti nebyly dosaženy.
C.Časová řada úniků radioaktivních látek do životního prostředí, těžba v uranových dolech kontaminuje půdu. Způsobené kontaminace jsou dlouhodobé a kumulují se v potravinovém řetězci. Zásahy do vegetace pro jadernou energetiku (těžba uranu, JE, jaderné skladové hospodářství), vyvolávají zatížení CO₂.
D.Doba od plánování až po dokončení jaderných zařízení trvá desetiletí. Technologie po dokončení neodpovídají stupni poznání v oboru.
E.Bezpečné vyřazení jaderných zařízení a zneškodňování jaderného odpadu není v současné době zajištěno. Díky využívání takzvaného dočasného skladování je skutečná likvidace jaderného odpadu ekonomicky odsunuta do pozadí a bude ji nutné financovat generacemi, které nejsou dosud neaktivní.
F.Jaderná zařízení byla bezpečná proti vnějším vlivům (pády letadel, exploze, teroristické útoky) v době vzniku jejich technického návrhu. Současná jaderná zařízení nejsou chráněna proti pádu soudobých dopravních letadel a cíleným útokům.
G.Moderní, relativně levná raketová zbraň, muže containment JE narušit a vyvolat explozi narušeného reaktoru. Celosvětově je takto exponováno zhruba 470 JE.
H.Hladina přírodního záření z prvé poloviny minulého století je pokládána za standard, na který se lidský organizmus adaptoval od počátku svého vývoje. Hladina byla narušena povrchově odpalovanými jadernými zbraněmi v padesátých letech minulého století. Později trvalým, kumulujícím se zatížením z běžného provozu JE a s nimi souvisejícími provozy a havariemi.
I.Relativně malé úniky mají u radioaktivních materiálů kumulující se efekt. Obr. 1 dokumentuje data nárůstu z osmdesátých let do nedávné minulosti. Je způsoben (havárií v Černobylu) zkouškami atomových zbraní v atmosféře a běžnými provozními úniky z existujících jaderných provozů.

Energetická strategie – faktura

Ekonomické komponenty vývoje využívání jaderné energetiky vycházely ze slibných předpokladů

a) nízkonákladové dostupnosti,
b) dlouhodobé energetické stability,
c) ekologické přístupnosti

jak pro průmysl tak pro spotřebitele energetických zdrojů. Předpoklady doznaly v průběhu jejich dílčího naplňování různých korigujících úprav. Radioaktivita, která byla vnímána v době zrodu jaderné energetiky jako neurčitý a marginální fenomen, se stala vážným limitujícím prvkem. Vývoj posledních 50 let poskytl jak výzvy a výstrahy, tak časovou řadu havárií.

Závěry za vystavenou fakturu technicko-ekonomického vývoje si musí každý vytvořit sám. Z hlediska střednědobé současnosti mluví pouze málo technicko-ekonomických faktorů pro další využívání jaderné energie. Regenerativní energie jsou stále alternativou k jaderné energetice a navíc i k centralizovaným distribučním soustavám současnosti. Cesta změny by nesporně neměla být novou cestou jak subvencovat průmysl a vytvářet novou neudržitelnou konstrukci ekonomiky stavební a průmyslové výroby. Data zatížení ovzduší pro Prahu z obr. 1 jsou typická i pro jiné lokality. Je pravda, že pokud nedojde k přelomové změně v poznání technologií úniků a eliminace radiace, je jaderná energetika zdrojem obdobného problému jako globální oteplování?

Pro vysvětlení, krypton je přítomen v zemské atmosféře v koncentraci přibližně 0,0001 %. Vzniká také jako jeden z produktů radioaktivního rozpadu uranu, vyskytuje se v plynných produktech jaderných reaktorů. Jedná se tak o jev doprovázející technico-ekonomické aktivity v oblasti jaderného průmyslu.85Kr je určitým indikátorem uvolněných látek JP do přírodního prostředí. Zvýšené uvolňování 85Kr do ovzduší však nelze datovat k druhé polovině minulého století. První jadernou havárií lze doložit na Physikalischen Institut Leipzig. První zpráva o explozi uranového pokusného reaktoru pochází z roku 1941. Je v originále k dispozici na stránkách Deutsches Museum, München, viz obr. 3 z www.deutsches-museum.de. Při stanovení výchozí hladiny radioaktivních materiálů v přírodním prostředí čelíme obtížné situaci. Při projekci datové řady ex post v jejím lineárním průběhu bychom dosáhli výchozích hodnot právě asi v roce 1941. Z uvedené úvahy nicméně vyplývá, že hodnoty emisí v minulosti rostly a není zcela korektní hovořit o jaderné bezpečnosti bez vnímání dlouhodobě se kumulujícího zatížení radiací. Analogie s jinými emisními plyny zatěžujícími životní prostředí se nabízejí, nicméně nejsou předmětem článku.

Poznámka k obr.1:
Aktivita 85Kr v ovzduší pochází ze zkoušek jaderných zbraní v atmosféře, ze závodů na přepracování jaderného paliva a v malé míře též z výpustí jaderných elektráren. Jde o jeden z tzv. globálních radionuklidů, které přispívají k ozáření populace více méně rovnoměrně po celém světě. Hodnota jeho objemové aktivity mírně vzrůstá.
Existuje celkem 31 izotopů, jakož i deset dalších jaderných izomerů kryptonu. Z nich pět je stabilních 80 Kr (11,49 % v izotopovém mixu), 82Kr (11,58 %), 83Kr (11,49 %), 84Kr (57 %) a 86Kr (17,3 %). Vyskytují se v přírodě s 78Kr, který má mimořádně dlouhý poločas rozpadu (229 000 let). Zatížení pokleslo v šedesátých letech po skončení zkoušek jaderných zbraní v atmosféře. Opět vzrostlo po zahájení provozu (od roku 1979) přepracovatelských zařízení pro palivové prvky AE na příklad v La Hague (v současnosti skladuje cca 12 t plutonia, již inhalace 40 nanogramů 139Pu dosahuje roční dávky radioaktivity pro pracovníka). (Zdroj: Státní ústav radiační ochrany v.v.i).

Vyjměme z tab. 1 tři spotřební složky potravin, tak jak je uvedeno dále. Věnujme pozornost údajům z měřených horních rozpětí hodnot Bq/kg. Letmým nahlédnutím zjišťujeme, že z hlediska stavu radiace vznikají situace, které jsou dlouhodobě neudržitelné. Radiace měřená cestou průměrných měsíčních hodnot objemové aktivity 85Kr v ovzduší v Praze (obr. 1, graf je zakreslen v logaritmické stupnici) stoupá nelineárním trendem od roku 1986 do současnosti.

Závěr

Současná strategie ekonomiky průmyslového rozvoje evropských zemí nese výrazné stopy svého počátku v prvních dekádách minulém století. Byla zvolena jako rozhodnutí ve prospěch průmyslového rozvoje. Jednalo se spíše o volbu strategie ve vojensko-politickém kontextu, vykonanou v určité specifické časové tísni.

Odpoutání se od závazků a vazeb k jadernému průmyslu se zdá být stále obtížnější a ekonomicky nákladnější. Ne vždy však si uvědomujeme, jak vysoké jsou nebo mohou být, platby za setrvávání na stávající strategii.

Stávající náklady mohou být zanedbatelné ve srovnání se ztrátami v měřítcích potenciálních rizik. Průmyslová revoluce, která povznesla Evropu do postavení, ve kterém se v současnosti nachází, byla zaplacena cenou, kterou nazýváme globální změněna klimatu. Setrvání v jaderné doktríně ohrožuje nejen EU, USA, RU a další země globální změnou radiačního pozadí. Ohrožuje praktikující země jaderného programu v některých případech dlouhodobou nepoužitelností částí svých území. Nahlédněme na rozpětí zjištěných expozic v tab.1a, je v rozmezí tisícinásobků mezi min a max hodnotami.

Poznámka k obr. 4: Zpráva popisuje podrobně explozi při plnění uranového prášku do Al nádoby při pokusu „ množení neutronů v uranu“ (prosinec 1941). Průběh reakce, vzplanutí po plnění 3. nebo 4. jídelní lžíce, snaha o uhašení, popáleniny strojírenského mistra a učně, vynesení reaktoru mimo budovu, roztavení nádoby a následný stav uranu – červená žhnoucí hmota.

Literatura:

Beran, V., Dlask, P.: Management udržitelného rozvoje regionů, sídel a obcí, 1. vyd. Praha: ACADEMIA,nakladatelství AV ČR, 2005. 330 s. ISBN 80-200-1201-X

Dlask, P.: Doktorská disertační práce, Modifikovaný dynamický model pro řešení technicko-ekonomických úloh s použitím rizik a nejistot, ČVUT v Praze, 2002

Schneiderová- Heralová, R., Tománková ,J., Beran, V., Dlask, P.: Managementu udržitelného rozvoje území 3. ČVUT v Praze2011. ISBN 978-80-01-04749-1

www.deutsches-museum.de/archiv/archiv-online/geheimdokumente/forschungszentren/leipzig/unfaelle/dokument-1/

Prohlášení:

Příspěvek vznikl v rámci výzkumného záměru Management udržitelného rozvoje životního cyklu staveb, staveních podniků a území (MSM 6840770006) financovaného Ministerstvem školství mládeže a tělovýchovy, na ČVUT v Praze Fakultě stavební.

Doc. Ing. Václav Beran, DrSc.
Doc. Ing. Petr Dlask, Ph.D.
Fakulta stavební ČVUT v Praze