Je zákaz jednorázových plastů opravdu prvním krokem k době bezplastové?

Od července letošního roku začne v České republice platit zákaz jednorázových plastů – například brček, talířů, anebo tyčinek do uší. Doprodávat zboží mohou firmy a prodejci ještě jeden rok. Je to ale splnitelné? A jsou všechny plasty zlo?

Podle Ivy Janákové z Katedry environmentálního inženýrství Hornicko-geologické fakulty VŠB-TUO nejvíce záleží na tom, jak se firmy do této chvíle zásobily, protože v případě, že jim nějaký jednorázový plast přece jen zůstane, budou jej muset zlikvidovat. „U tohoto procesu vždy záleží na složení materiálu. Pokud se jedná o jednorázový plast, do kterého můžeme řadit například igelitové pytlíky, rozkládají se 25 let,“ přibližuje vědkyně. Jedno století se pak rozkládají třeba PET láhve nebo produkty vyrobené z polystyrenu. Zajímavým příkladem jsou oblíbené dětské figurky, které se před 40 lety nechtěně dostaly do moře. Když je lidé vylovili, krom matnější barvy a smytého postřiku, byly figurky stejné jako předtím.

Odpad zdrojem aneb rozvoj oběhového hospodářství nejen v Česku

Cirkulární ekonomika neboli oběhové hospodářství využívá takzvanou „produktově „uzavřenou smyčku“. Mezi základní pojmy, které systém charakterizují, můžeme zařadit bezodpadovou…

„Uhlíková stopa plastů nicméně není tak vysoká, jak se veřejnost domnívá. Plasty totiž přispívají k udržitelnému rozvoji,“ vysvětluje Iva Janáková s tím, že potraviny v plastových obalech zůstávají déle čerstvé. „Uhlíková stopa vyhozených potravin je pětkrát vyšší, než stopa plastů, které jsou lehké a nejsou tak náročné na výrobu, proto se vyrábí ve větším množství,“ vysvětluje.

Velkým plusem je, zvlášť v době pandemie, že jsou plasty hygienické. „Kromě obalů se plasty využívají v lékařství, zejména u přístrojů, implantátů, zubních náhrad, anebo srdečních chlopní. Plasty se využívají také ve stavebnictví nebo v oblasti automotive. Jejich výhodou je, že se méně opotřebovávají, díky čemuž mají na světě svou nezastupitelnou roli,“ dodává Iva Janáková. Vyřešit problémy s plasty tím, že je zakážeme používat, je tedy nesmysl.

K plastům obecně se váže spousta mýtů – že jsou jedovaté a spalují se po prvním použití, anebo že plastové tašky jsou zlo a lidé by měli používat tašky papírové. „Ekologická stopa plastové tašky je daleko nižší než ta u papírové,“ říká Iva Janáková. Další mýtus, spojený s plasty je, že se na jejich výrobu spotřebuje obrovské množství ropy, ve skutečnosti se ale tato hodnota pohybuje mezi šesti až osmi procenty.

Plastový regenerát – ekonomické i udržitelné řešení výroby oken

Produkce plastových výrobků všech možných průmyslových odvětví stoupá, plasty se coby základní surovina podílejí významnou měrou i na výrobě okenních profilů. V současnosti se…

Aby lidé zatěžovali planetu plasty co nejméně, kupují tzv. bio plasty. „Domnívají se, že jsou dokonale rozložitelné, ale není tomu tak. Vyrábějí se z materiálů, jako je celulóza, kyselina polymléčná, škroby, přírodní materiály. U těchto plastů ale neplatí to, že když jsou bio, je to dobře. Na likvidaci bio plastů musíte mít speciální kontejnery, většinou se jedná o kompostéry. Ale ani tak to není dokonalé, protože byť se jedná o plast z přírodního materiálu, pořád je to plast, a jakmile se začne rozkládat, mohou vznikat produkty, které jsou daleko škodlivější,“ vysvětluje vědkyně.

Na Katedře environmentálního inženýrství Hornicko-geologické fakulty VŠB-TUO se zabývají likvidací materiálů, které už nemají další využití. Vše pomocí tzv. pyrolýzy. „Recyklace je cesta, ale pokud se daný plast nedá recyklovat a vy pro něj nemáte další využití, je pořád lepší, než jej uložit na skládku, využít jeho energetický potenciál,“ uzavírá Iva Janáková. Výhřevnost plastových materiálů je srovnatelná s černým uhlím.  Pyrolýza je v podstatě pec, do které se nedostává vzduch, ale jiný inertní plyn. Při pyrolýze vznikají tři produkty: pyrolýzní plyn, kapalný produkt a popel.