Kaple Panny Marie Bolestné v obci Nesvačilka
Obec Nesvačilka v okrese Brno-venkov postrádala od svého vzniku stavbu, v níž by se mohli její obyvatelé setkávat pro svou víru. Nesvačilští po celých sto let toužili po kapli, po místě duchovního zastavení. Přání se jim splnilo 8. května 2024, kdy byla vysvěcena nová kaple. Její stavba započala už v roce 2014, autorem je architekt Jan Říčný.
Kaple Panny Marie Bolestné je římskokatolická kaple v obci Nesvačilka v okrese Brno-venkov, postavená v letech 2014–2024. Jedná se o kruhovou dřevěnou stavbu s kamennou podezdívkou.
Farář René Strouhal společně s farníky měl jasnou vizi: přinést svému kraji stavbu, která by nejen utvářela okolní krajinu, ale měla by vliv na samotnou kulturu, společnost a dědictví tohoto místa.
Historie
Od založení obce Nesvačilky v roce 1715 zde nebyla postavena žádná kaple nebo kostel, na návsi stála pouze malá zvonice z roku 1832. Farníkům z Nesvačilky nezbylo nic jiného než využívat kostel ve vedlejší obci Moutnice. Po roce 2000 v souvislosti s návrhem nového územního plánu se rozhodlo o výstavbě nové kaple na návrší při jižním okraji obce. Základní kámen kaple požehnal v roce 2009 papež Benedikt XVI. Projekt, později oceněný jako Dřevostavba roku 2017, vypracoval architekt Jan Říčný v roce 2012 a jeho pojetí spočívalo v použití kombinace dřeva a kamene. Rozpočet byl vyčíslen na 15 milionů korun, přičemž náklady měly být hrazeny z prostředků nesvačilských věřících, charitativních akcí a sbírek.
V roce 2014 začaly terénní úpravy v místě kaple. Následující rok došlo k vybudování základů a kamenného soklu. Mezitím probíhalo opracovávání a vysychání trámů a úpravy okolí kaple. Do října 2019 se proinvestovalo 7 milionů korun. Přestože se původní odhad nákladů v průběhu výstavby podařilo snížit díky pomoci obce, dobrovolníků a institucí, chyběly k dokončení kaple v červenci 2020 tři milióny korun, což realizaci oddálilo. Kaple byla dokončena v roce 2024 a vysvěcena 8. května 2024 brněnským biskupem Pavlem Konzbulem.
Stavba a symbolika ruku v ruce
Kaple Panny Marie Bolestné je založena na principu centrální stavby, jež na vrcholku mezi poli působí jako maják, orientační bod v prostoru i v duchovním smyslu. Jedná se o válcovou dřevostavbu s kamenným soklem, stavebním materiálem je žula a jedlové a akátové dřevo. Použití přírodních, ale v této oblasti nedostatkových materiálů, jako jsou kámen a dřevo, působí symbolicky: dodávají víru do vyprahlé krajiny.
Sedmero bolestí Mariiných
1) Při uvedení Páně do chrámu, když stařec Simeon předpověděl jeho matce Marii: „On bude k pádu a k povstání mnohým v Izraeli, na znamení, kterému se bude odporovat. A tvou vlastní duši pronikne meč.“ (Lk 2,34-35); 2) Při útěku do Egypta po andělových slovech k Josefovi: „Vstaň, vezmi dítě a jeho matku a uprchni do Egypta a zůstaň tam, dokud ti neřeknu.“ (Mt 2,13n); 3) Při ztrátě Dítěte Ježíše na pouti do Jeruzaléma, jak o ní svědčí Mariina slova po třídenním hledání: „Synu, proč jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec i já jsme tě s bolestí hledali.“ (Lk 2,48); 4) Když Maria potkala Ježíše s křížem. „Za ním šel velký zástup lidu a ženy, které nad ním plakaly.“ (Lk 23,27); 5) Když Maria stanula u kříže svého Syna. „U Ježíšova kříže stála jeho matka, příbuzná jeho matky Marie Kleofášova a Maria Magdalská. Když Ježíš uviděl svou matku a jak při ní stojí ten učedník, kterého miloval, řekl matce: „Ženo, to je tvůj syn.“ Potom řekl učedníkovi: „To je tvá matka.“ Od té chvíle ji ten učedník vzal k sobě. (Jan 19,25-27); 6) Když Maria přijímá na klín tělo mrtvého Syna. „Josef z Arimatie, který byl Ježíšovým učedníkem, požádal Piláta, aby směl sejmout Ježíšovo mrtvé tělo, a Pilát mu to dovolil... Vzali tedy Ježíšovo tělo a zavinuli ho s vonnými věcmi do pruhů plátna.“ (Jan 19,38-40); 7) Při ukládání Ježíše do hrobu. „Na tom místě, kde byl ukřižován, byla zahrada a v té zahradě nová hrobka, kde nebyl ještě nikdo pochován. Tam tedy položili Ježíše.“ (Jan 19,41-42)
Obec Nesvačilka žije v tradici poutí ke stávající zvoničce Panny Marie Bolestné, proto je v kapli důležité tuto tradici udržovat a rozvíjet. Symbolických odkazů na Pannu Marii Bolestnou se využilo jako prostorotvorných prvků. Východiskem pro myšlenkové i prostorové ztvárnění kaple se stalo grafické znázornění viz přiložený obrázek. Díky tomu prvky prostoru zhmotnily jak obsah, tak i význam. „Pozemskou část“ chrámu tvoří živelně vyskládané kameny lehce převyšující návštěvníka. Jsou pozemské stejně jako my. V tomto soklu, v nás, mají původ Mariiny bolesti. Protínají prostor v podobě surových trámů a směřují do jasného kruhového otvoru ve stropě, „k Bohu“. Jedním z trámů je i onen kříž, pod nímž stála Panna Maria. „Vznáší se“ v prostoru nad osou kněžiště a orientuje interiér ke svatostánku, který je pod ním umístěn. Celý prostor nad kameny je obalen lehce působícím závojem Mariiných slz tvořených jemnými vertikálními okny a dřevěným obkladem.
Rozdělení prostoru lze tedy chápat na dvě části – část pozemskou (kamennou) a nebeskou (dřevěnou). To platí i v exteriéru, kde dřevěná část je tvořena modřínovým kartáčovaným obkladem, jenž zesvětlá do stříbřitého odstínu a působí velmi lehce a nehmotně. Stavbu obklopuje prstenec křížové cesty doplněný jabloněmi tvořícími také alej vedoucí ke kapli a sad za ní navazující na záhumenní.
Nad otvorem ve stropě je umístěn sanktusník1) , kterým je prostor osvětlován jak přes den, tak v noci, tudíž světlo od Boha k nám přichází stále. V útrobách sanktusníku je totiž umístěn světlený zdroj osvětlující podlahu kaple – prostor pro věřící a kněžiště. V oknech vnějšího pláště – závoji – jsou rovněž skrytě umístěny světelné zdroje. Po západu slunce osvětlují nejen vnitřní prostor, ale také utvářejí noční vizuální stránku kaple jako dominanty v krajině.
Kruhová podstata interiéru je akcentována uspořádáním lavic. Obemykají kněžiště, přibližují věřící obřadu a vytváří společenství.
Čím starší, tím kvalitnější
Centrální přírodní kruhová sakrální stavba, inspirovaná středověkými stavebními postupy, propojuje tradici s moderními technologickými možnostmi. Vyrůstá z lomového kamenného soklu a podlahy z dusané broušené hlíny. Dřevěnou část tvoří 7 ručně tesaných trámů a inovativní lamelové konstrukce vyrobené pomocí CNC obrábění z rostlého nalepeného dřeva. Trámy jsou uspořádány do jehlanu spojujícím se v kruhu tvořícím otvor ve střeše. Vše uzavírá ocelová věžička (již zmíněný sanktusník). Výška kaple činí 27,5 m.
Při vstupu vás přivítají pět metrů vysoká mědí obitá dubová vrata, za nimiž se otevírá dynamický prostor. Vchodová část je doplněna sakristií a kůrem s přilehlým schodištěm, díky nimž objem kaple v jednom směru nabývá a přitom prostor dodržuje princip kruhu. Přestože vnější plášť je vejcovitého půdorysu, z exteriéru stavba působí jako kruhová.
Materiály byly zvoleny s ohledem na schopnost stárnout – aby čas jejich povrchům neubíral, ale naopak přidával na kvalitě.
Okolí kaple a zajímavosti
Kaple je viditelná z mnoha pohledů a v místě není dána jakákoliv jasná směrovost, z které by se dalo vycházet. Navíc pahorek působí klidně a symetricky. Přístupy ke kapli jsou dva. Jedním z nich je tzv. záhumenní cesta obkružující celou vesnici vyjma zástavby v sousedství pozemku určeného pro kapli. Další možný přístup vede od silnice na Těšany nebo také prodloužením záhumenní cesty od moutnické silnice. Zde se jedná o zadní přístup ke kapli, jenž lze chápat jako poutní přístup od Moutnic.
V kruhu kolem kaple vznikla křížová cesta osázená okrasnými jabloněmi. Čtrnáctero zastavení se doplňuje se sedmerem trámů uvnitř kaple. Alej jabloní lemuje přístupovou cestu ke kapli z Nesvačilky a mladé jabloně již rostou i kolem záhumenní cesty za kaplí od Moutnic. Tato zeleň by měla vytvářet panoramatický pruh při pohledu od Moutnic, v kterém vynikne vertikalita kaple. Další funkcí tohoto pásu je opticky zastínit rušivou zástavbu za kaplí. Za kaplí na osu vchodu a kněžiště vznikne ještě na úrovni zeleně u křížové cesty venkovní menza pro venkovní mše orientovaná na východ, altán a lavičky pro návštěvníky.
Architektonické studio RCNKSK
Studio se zaměřuje na všechny formy architektury od urbanismu po detail kliky. Vytváří prostor, atmosféru, místo k životu. Od studie po prováděcí dokumentaci, s důrazem na udržení počátečního konceptu v každém měřítku i detailu stavby. Architekti zde pracují na různých formách projektů. Ke každému projektu přistupují individuálně a díky tomu nekončí u rutiny a konvenčního navrhování. Důležité jsou pro ně poctivé dobře stárnoucí materiály, které zub času nepoškodí. Hledají vhodná estetická i technická řešení v závislosti na kvalitě, fungování v čase, ceně. Rádi pracují s tradičními řemeslnými postupy ve spojení se současnými technologickými možnostmi. Ateliér založili Filip Kosek a Jan Říčný v roce 2015 po již prověřené spolupráci z dob studií na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.
Stavba byla prováděna ze značné míry svépomocí. Místní lidé a pan farář René Strouhal do ní vložili mnoho energie, času i zdrojů. Stavba od roku 2024 slouží věřícím. Stále je však možné přispět na zbudování varhan, které prostor rozeznějí.
Zdroje:
[1] www.linka.news
[2] Architektonické studio RCNKSK
[3] www.kaplenesvacilka.cz
[4] www.kudyznudy.cz
1) Sanktusník (sanktusová věž) je malá a štíhlá věžička nacházející se na hřebeni střechy presbytáře kostela obvykle zhruba nad hlavním oltářem, méně často (především u staveb z období <a href="https://www.stavebnictvi3000.cz/clanky/poznate-stavebni-sloh-cesko-od-romanskych-staveb-po-lidovou-architekturu">pozdní gotiky</a>) též na hřebeni střechy hlavní lodi nebo nad křížením lodí. (zdroj: wikipedia)
