Keramická dlažba

Keramika, dalo by se napsat, je materiál, se kterým lidstvo pracuje celá tisíciletí. Nu ano, Věstonická venuše pochází z mladého paleolitu a datovaná je do období 29 000–25 000 let př. n. l. Pálené cihly 8 500 až 7 500 př. n. l. , pálená střešní krytina 2 000 let př. n . l. Ve starověku se začala používat v Egyptě pálená dlažba, následuje Tunis, Irán. Arabská expanze přispěla k rozšíření do Španělska, Portugalska a Itálie. A právě v Itálii se rodí a rozvíjí kultura dlaždic až dosud. Nejstarší nalezená dlažba u nás je z období románského v kostele sv. Vavřince na Vyšehradě. Ta byla vyrobena před devíti staletími.

Stojí za zamyšlení, proč dlažba vznikla právě ve středomoří. Je to jednoduché, klimatické podmínky a nedostatek dřeva. Vysoké teploty byly příčinou, proč si lidé přáli interiéry ochlazovat. To umí dlažba, protože díky velké tepelné kapacitě stabilizuje teplotu a je daleko příjemnější na podlaze v horkých dnech než jiná podlahová krytina. Proto vše začalo na středním východě a středomoří.

Trochu technologie

Ale dost historie. Nyní trocha technologie. Materiál, z něhož se vyrábí dlažby jsou kameninové jíly, ostřiva – křemičitý písek, lupky a taviva – znělec a živec. Kvalita dlažby je závislá na výši teploty výpalu, na surovinách, na tom, zda je dlažba glazovaná, nebo je režná. Zda je jemnozrnná nebo hrubá.

Interiérová a exteriérová dlažba

Dlažby se dělí na interiérové nebo exteriérové. Dlažby vnitřní mohou mít nasákavost do 3 %, venkovní maximálně do 0,5 %. Musím upozornit, že se bavíme o dlaždicích, ne o obkladačkách. Před lety jsem se v praxi setkala se spoustou prodejců, kteří nabízeli zaručeně mrazuvzdornou dlažbu vhodnou do exteriéru na balkony či terasy, ale pozapomněli na naše klimatické podmínky. Sníh nebo náledí je u nás běžný jev a co je protiskluzové třeba v Itálii, je v našich podmínkách absolutně nedostatečné. Nedomyšlenost ze strany investora či realizátora vytvoří povrch, na který by se v zimě měl sypat písek nebo popel. Ten by si měl na hlavu nasypat i ten, kdo například, pokládal dlažbu ve vestibulu pošty v Náchodě. Spousta tanečníků by mohla závidět figury, jaké se tam daří netanečníkům z ulice, když sněží.

Protikluzovost dlažby

Posuzování protiskluzovosti se nyní označuje písmeny A, B, C, to je protiskluz na bosou nohu. Tohle se velice přísně posuzuje v lázních, okolo bazénů, na schodech do bazénů ap. Protiskluzová odolnost tzv. botou se označuje písmenem R. Například běžná odolnost je označena R9; R11 jsou speciální provozy a R13 průmyslové objekty. Dovolím si znovu upozornit na to, že v místech, kam sněží nebo kam se vchází z ulice, je takovéto posuzování nedostatečné. Jo, u všeho se musí přemýšlet.

Velkoformátová dlažba (Foto: design.at.krooogle, shutterstock)

Dlažba s glazurou či bez glazury

Další posouzení – dlažba s glazurou nebo bez glazury? Glazovaná dlažba je vhodná do interiérů a do domácností. I tam se však, například v zádveří může za čas glazura odřít. Ve starších domech bych si dovolila doporučit použít dlažbu tvrdou, dobře vypálenou s úpravou „prošlapané dlažby“, která v sobě spojuje romantiku i teplou barevnost pálených cihel. V interiérech, kde je velký provoz – nákupních centrech, bankách a podobně, jednoznačně doporučuji použít neglazovanou dlažbu. Do těchto provozů se doporučují slinuté dlažby leštěné, polomatné či matné které se dají dobře kombinovat. Tyto dlažby se lisují velkými tlaky 350 až 450 kg/cm2 a pálí se nad 1 200 °C. Jejich nasákavost je pod 0,5 %, ale většina dlažeb má ještě menší.

Dekory a formáty

V současné době se nabízí na trhu s dlažbou stovky rozmanitých dekorů. Vedou neutrální barevné tóny a povrchové úpravy mohou evokovat strukturu jakéhokoli dřeva, kamene, mramoru, nebo i textilu. Tyto povrchové úpravy potlačují klasické dekory. Trendem jsou velké formáty.

Slim dlažba

Ale co když je stará dlažba okoukaná, nemoderní, nebo pouze chceme změnu? I na to výrobci myslí. Když si jen představíte tu práci s vybouráváním dlažby, nepořádek, rámus, kam s vybouraným materiálem a v neposlední řadě i cena těchto prací! Nic z právě řečeného není nutné.

Výrobci dodávají tzv. slim dlažby. Jsou to tenké pouhé 4 mm silné dlaždice, které se dají nalepit na stávající dlažbu. Podmínkou je rovný a s podkladem pevně spojený povrch. Na vyrovnání se používají běžné stěrky. Výhodou slim dlaždic je jejich malá váha, rychlost pokládky a úspora nákladů.

Co říct na závěr? Keramické dlažby jsou neodmyslitelně spjaté s naším životem již tak dlouho, že si jej bez nich nedovedeme představit. Je na nás, jak si s jejich pomocí vytvořit příjemné místo pro život.

Autorka článku: Jana Hlináková
Autor: Jana Hlináková
Foto: Shutterstock