Lešení pro restaurování interiéru poutního kostela sv. Jana Nepomuckého.
Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou postavil architekt Jan Blažej Santini Aichl v letech 1719 - 22 ve stylu gotizujícího baroka (obr.1). Kostel je postaven na půdorysu ve tvaru pěticípé hvězdy, podle legendy, která praví, že v místě utonutí Jana Nepomuckého se objevila koruna z pěti hvězd.
Symbol pěti je uplatněn i v celé stavbě. Do areálu vede pět vchodů, v interiéru chrámu je pět kaplí a pět oltářů. V roce 1994 byl zapsán jako první solitérní stavba v českých zemích do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Protože po dobu restaurování chrámu nemá být narušen program prohlídek této památky ani církevních obřadů, bylo nutné při návrhu lešení dodržet specifické podmínky zadání. Přáním zadavatele bylo, aby při založení lešení na dlažbě v přízemí kostela zůstal volný průhled lešením na interiér s průhledy do všech kaplí. Podmínkou dále bylo ponechání volných vchodů, volného prostoru hlavního oltáře a umístění lavic. Všechny výše uvedené podmínky, jak dokumentují přiložené snímky se podařilo do projektu zapracovat, takže vznikla unikátní konstrukce, jejíž princip lze aplikovat při dalších obdobných stavbách.
 Obr. 1 |
 Obr. 2 |
V tomto případě je lešení postaveno z dílců polského rámového fasádního lešení TERMOSPRZET 0,8. Toto lešení má osovou šířku rámů 0,75 m a délku polí 3,0 m, 2,2 m popř. 1,5 m a 0,8 m. Kromě standardních doplňkových dílců jsou v návrhu použity ALU příhradové nosníky a lešenářské trubky s pevnými i otočnými spojkami dle ČSN EN 74.
 Obr. 3 |
 Obr. 4 |
Nosnou konstrukci, založenou po obvodu přízemí (obr. 2) tvoří 9 samostatných lešeňových polí o délce 3,0 m nebo 2,2 m vzájemně propojených trubkami do kruhu s ponecháním volných vchodů (obr. 3). Až do výšky cca 8 m nemá lešení pracovní podlahy, které jsou nahrazeny v této etapě restaurování horní části kostela lešenářskými trubkami na vnější i vnitřní straně, což umožňuje volný průhled lešením s průhledy do všech kaplí (obr. 4).
 Obr. 5 |
 Obr. 7 |
Prostor před hlavním oltářem je v šířce 5,2 m ponechán volný pouze po stranách jsou ke krajním lešeňovým věžím připojeny rámy. Propojení příhradovými nosníky je až ve výšce cca 8 m (obr. 5). V úrovni cca 10 m jsou vysunuty vnitřní konzoly ze všech věží, které vytvoří souvislý vnitřní ochoz (obr. 6). Na věžích po obou stranách hlavního oltáře, pod nimiž jsou průchody, jsou vysunuty konzoly na délku 1,5 m.
Obr. 6
Mezi příhradové nosníky nad oltářem je doplněn další rám, který rozdělí přemostění na dvě pole 3,0 m a 2,2 m. V místě konzol je lešení zakotveno. Na horním ochozu kostela jsou podél stěn montována 2 patra lešení, přikotvená a propojená s nosným lešením. Pod stropem je pak vytvořena souvislá podlaha z ocelových systémových podlahových dílců, uložených přímo na příhradových nosnících, k jejichž horním pásnicím jsou připevněny profily pro montáž podlah (obr. 7). Únosnost nosníků je zvýšena vzpěrami, tuhost horních pásnic proti vybočení je zajištěna podlahami. V úrovni + 16 m je volný prostor vykryt záchytnou bezpečnostní sítí, ke které je připevněna plachta s kopií stropní malby kopule (obr.8). U lešení je uvažováno s charakteristickým nahodilým zatížením velikosti 2 kN.m-2 (nosnost 200 kg/m2) v jednom patře a 1,0 kN.m-2 (nosnost 100 kg/m2) v dalším patře. U prostorového lešení pod stropem je uvažováno charakteristické zatížení v celé ploše hodnotou 0,75 kN.m-2 (nosnost 75 kg/m2).
Obr. 6
Stavba lešení byla úspěšně realizována firmou Dalibor Horák z Kuřimi, lešeňový systém Termosprzet dodala firma JM – lešení, družstvo služeb Ostrava.
