Lze změnit svět jediným pohledem?
Dánský vědec Niels Henrik David Bohr kdysi řekl, že každý pokus, který uděláme, podporuje názor, že vesmír lze změnit jediným pohledem. Alberta Einsteina takové „duchařské“ řeči velmi dráždily.
Kvantová teorie, ač tehdy velmi mladá, už podivuhodně věrně popisovala mikrosvět. A to byl dobrý důvod, aby se její průkopníci hlouběji zamysleli, co z nově objevených základů mikrosvěta plyne pro nás i vesmír. Ony základy jsou tzv. dualita částice a vlnění, kterou popsal sám Einstein, a princip neurčitosti, vlastní pro vlnové chování. „Opravdu věříte, že Měsíc existuje, jen když se na něj díváte?,” ptal se v 50. letech minulého století Einstein mladého fyzika Abrahama Paise. Bohrově myšlence, i když se zdá v protikladu se zdravým rozumem, dával však postupně za pravdu čas, přesněji přibývající experimenty.
Jak to, že můžeme změnit věci jediným pohledem? Plyne to z kvantového jevu zvaného entanglement, česky provázanost. Provázanosti si v roce 1935 všiml Erwin Schrödinger a později ji prohlásil za nejdůležitější vlastnost kvantové teorie. Když kvantově řešil soustavu dvou částic, všiml si, že po svém setkání už nemohou být považovány za nezávislé objekty. Jsou spolu provázány: kvantový popis částice A obsahuje informaci o částici B a naopak. Díky kvantové provázanosti si částice navzájem pozměňují vlastnosti bez ohledu na vzdálenost, i když se dostanou na opačné strany vesmíru. Rychlost „předávání” nezávisí na vzdálenosti, takže se může zdát, že je vyšší než rychlost světla. Je ale otázka, jestli být v korelaci je totéž, jako předávat si informaci.
Einstein to i tak považoval za chybu kvantové teorie a spolu s přáteli Borisem Podolským a Nathanem Rosenem vymyslel experiment nazvaný podle autorů EPR paradox, který měl provázanost na obrovské vzdálenosti vyvrátit. První pokus tohoto typu uskutečnil až v roce 1982 francouzský fyzik Alan Aspect podle návrhu Johna Bella z roku 1964, kdy se zkoumají dva kvantově provázané elektrony, z nichž jeden se pošle kamsi k protinožcům. Výsledek: Einstein se mýlil! To potvrdila i řada dalších měření. Entanglement, který působí jako z říše duchů, tedy existuje: elektrony získávají určitou vlastnost teprve v okamžiku, kdy se provede měření, tedy když se na ně někdo podívá. V tomto případě šlo o spin elektronů; po „podívání” získal odpovídající (tj. opačný) spin i provázaný vzdálený elektron. Více se čtenář dozví z výborné knihy Michaela Brookse Velké otázky: Fyzika, která vyšla v překladu Jiřího Langra a ze které jsem čerpal.
Naznačuje existence tajemné provázanosti, že informaci lze přenášet vyšší než světelnou rychlostí? Neprosakuje provázanost i do makrosvěta, třeba v podobě jevů, které považujeme za vysílání či přijímání myšlenek na dálku? Dokáže myšlenka či myšlení uzdravovat bez léků a skalpelů či naopak zabíjet?
Je-li informace nezničitelná, jak tvrdí fyzikové, tak pravděpodobně někde existují informace o minulosti i budoucnosti; fyzikové se domnívají, že je to třeba na tzv. horizontu událostí černých děr. Možná, že tam jsou pouze ve tvaru mnoha a mnoha pravděpodobností, ze kterých si svět jen jednu vybral a na kterou jen jednu se vydá.
Pokusme se tedy změnit či vybrat si lepší svět a začněme pohledem na něj. Zbabělé, negativní vidění či myšlení vše zničí, naše zdraví, osobnost i společnost. Opakem je pozitivní a tvořivý pohled – na sebe, blízké i celý svět. Ten si nejlépe poradí s nemocemi všeho druhu a najde správnou cestu vpřed.
