Mateřská škola Větrník – dokonale promyšlená stavba a dětský ráj

V Říčanech u Prahy vyrostla v roce 2021 originální a nadčasová stavba mateřské školy. Za jejím vznikem stojí především architekt David Kraus. Jedná se o trojici objektů – školy, zahrady a tělocvičny. Tělocvična prozatím zrealizována nebyla, ale stávající budova školy je dominantou sama o sobě, proto si zaslouží pozornost.

Už na počátku plánování stavby přemýšlel David Kraus a jeho tým o dítěti jakožto fenoménu. O tom, co vše tvoří dětství. Není to jen rodina a zážitky. Jsou to i objekty, jež navštěvuje. Zadání města bylo jasné. Novostavba školky se sportovním zaměřením a objekt tělocvičny. Ovšem dříve, než se pan Kraus pustil do díla, inspiroval se mnoha netradičními školkami z celého světa. Jednou z nich byla například školka El Porvenir, školka v Taurově nebo školka v Tokiu od Tezuka. „Šlo nám o to ukázat, že ve světě je školka příležitost nejen pro architekta, ale hlavně pro společnost a zadavatele. Tak se může posouvat legislativa, naše konzervativní představy o této instituci i o dětech samotných,” upřesňuje David Kraus. Bohužel některé stavby jsou v naší společnosti zatím nepostavitelné právě kvůli přísné legislativě.

Asi rok se debatovalo s nejrůznějšími lidmi, učitelkami, zřizovatelem, zástupci sportovních oddílů. Nebylo lehké sjednotit požadavky a pohledy na věc. Navzdory tomu město Říčany vykazovalo odvahu a velkorysost. Nejzásadnější však byly děti. Právě ony se staly největší inspirací budoucí školky – jejich živelnost, zvídavost, čistota a nezatíženost hořkostmi života.

Stylová kavárna v horách s nádechem historie a venkova

Na česko-polské hranici v Orlických horách míjí tok Divoké Orlice řadu horských samot a osad. Jednou z nich je Orlické Záhoří. A právě v srdci této malebné krajiny se nachází…

Děti v hlavní roli

Školka disponuje kapacitou 112 dětí rozdělených do 4 tříd. Objekt tělocvičny, který zatím není zrealizován a měl by být hotov příští rok, je v plánu v budoucnu zpřístupnit i pro veřejnost.

Celá budova je rozdělena na provozy, zázemí, vstupy. Na tyto základní prostory se pak napojují budovy jednotlivých tříd, tzv. pagody. A právě zde je patrná inspirace dětskou duší. Tyto třídy představují nepravidelné světy na hraní. Zvenku tvoří siluetu domu a zevnitř skrýš, indiánské tee-pee, prostor, kam dopadá světlo z trojúhelníkových okének, přiznané dřevěné konstrukce jsou větvovím stromu. Ve vstupním atriu je zase umístěna obří pavoučí síť, speciální herní prostor přístupný ze všech tříd. Ten by měl dětem umožnit pobyt ve vzduchu, houpání a uvolnění. Mimo jiné bude atrium využito i jako komunitní prostor, např. pro koncerty, divadlo, setkávání s rodiči.

K hlavnímu vstupu do školky je přístup z ulice, provozy jsou umístěny v přízemí, kanceláře v patře. Atrium navazuje na šatny jednotlivých tříd. Dvě třídy se nacházejí v přízemí, dvě v patře. Už při samotném vstupu bylo pomýšleno v první řadě na dítě. Proto připomíná přístup do nějakého záhadného chrámu či do kosmické lodi. Dokonce i při řešení technické infrastruktury se myslelo na dětskou zvídavost. Z toho důvodu je částečně pohledové, aby dítě vidělo, kudy teče voda, kudy proudí teplý vzduch a elektřina.

Do interiérů se propsaly venkovní pagody. V celé školce jsou samozřejmostí jásavé a kontrastní barvy za účelem podněcování k hrám a mimo jiné za účelem prosvětlení i širšího okolí.

Hřiště je v současnosti dokončeno jen zčásti. Problémem je prostorová omezenost a svažitost. Také zde je snaha o vytvoření zeleného světa fantazie. Aby připomínal nějakou dětskou knížku či pohádku.

Winternitzovy automatické mlýny doladil probarvený beton

Areál známý pod názvem Winternitzovy mlýny s hlavní budovou navrženou Josefem Gočárem pro bratry Egona a Karla Winternitze prochází modernizací. Na velké rekonstrukci této…

Použité materiály a technická řešení budovy

Pro hrubou stavbu byl zvolen zděný systém. Uliční fasáda školky je částečně řešena jako vertikální zeleň a ta by v budoucnu měla pokrýt fasádu celou. Pagody jsou z kovových skládaných šablon. Originální řešení zaujímá i střecha, jež je plochá, sypaná kačírkem. Na ní jsou umístěna tepelná čerpadla.

V otázce řešení oken zvítězil hliník a izolační trojskla. Jejich součástí jsou venkovní polohovatelné hliníkové žaluzie.

Stropy v interiéru tvoří betonové panely. Do nich byla částečně zapuštěna svítidla v podhledu, částečně jsou svítidla svěšená (ty jsou také výtvarným prvkem). Protože ale cílem bylo pracovat s přirozeným světlem, nacházejí se zde velká a četná prosklení.

Pro svou barevnost, přírodní podstatu i technické vlastnosti, jako je tlak na snadnou údržbu, omyvatelnost i cenovou dostupnost, byla jasná volba podlahy marmoleum.

Jelikož po celou dobu práce se David Kraus a jeho spolupracovníci potýkali s velkým tlakem na rozpočet, což ale brali jako výzvu, dokázali vytvořit zvláštní objekt z běžně dostupných věcí. Nejvýraznějším materiálem a prvkem jsou kmeny v atriu budovy a síť tvořena lany.

Zajímavosti

Za nejzdařilejší část projektu považuje architekt Kraus to, že se zrealizovaly pagody, kmeny, síť a alespoň částečně zeleň na fasádě. Z jeho pohledu by ale bylo ještě co zlepšovat, a to především interiér a vnitřní standard budovy.

Nejtěžším úkolem, který vyvstal hned na začátku, bylo přesvědčit zúčastněné, tedy investora i stavební firmu, že jde o zvláštnost a že se věc nemá banalizovat. Tedy udržet motivaci zejména klienta a udržet dobrou energii v nekonečných debatách při realizaci.

Samozřejmě ne vše šlo podle plánu. Například se nerealizoval původně plánovaný rozsah zelených fasád a vzhledem k tlaku na peníze se muselo pracovat s materiály nižšího standardu, jak už bylo zmíněno výše. Jednalo se především o maloformátovou dlažbu, podhledy, parapety, zařizovací předměty, zpevněné plochy kolem objektu. A to vše budově nepřidalo.

Nicméně děti jsou zde spokojené, nejvíce se jim líbí vevnitř v pagodách. Tam tráví spoustu času a oddávají se nejrůznějším hrám. David Kraus k tomu dodává: „Chtěli jsme vybudovat dětem objekt, který bude neinstitucionální, netradiční, hravý, bude umožňovat rozvoj jejich vnitřní kreativity, bude podporovat všechny krásné specifičnosti dětské duše i mysli, bude umožňovat schovku, detail, světlo, jasné barvy a materiály v jejich přírodní podstatě. Objekt, jež bude dětem tvořit podvědomé obrazy, které jednou možná vyvstanou v dospělosti, aby rozvinuly Něco...”

O autorovi projektu

Ing. Architekt David Kraus je absolventem FA ČVUT v Praze (1989–1996). Studoval u profesora Šika (Nová česká práce) a od roku 2002 vlastní kancelář Architektura, s.r.o. Realizace ateliéru jsou v ČR, USA, Německu, Ománu a SR. Při své práci rozvíjí vlastní alternativní cestu moderní architektury, pracuje s neobvyklými zdroji inspirací. Experimentální tvorba Davida Krause byla prezentována na výstavě VIZE 1997. Byl o něm natočen dokument Bílé vrány (ČT). Přednáší, vyučoval na VŠUP, FA ČVUT, TUL Liberec, vystavuje, publikuje, jeho práce byla oceněna řadou cen (například Česká cena za architekturu, Grand Prix Národní cena za architekturu aj.). Jeho práce je zastoupena ve sbírkách Národní galerie a prezentována v odborných i laických médiích doma i v zahraničí (tisk, rozhlas, TV).

Práce a zkušenost ateliéru zahrnuje celý proces včetně realizace, spojuje architekturu se samotným stavěním. Architektura klade důraz na praxi – cílem je realizovaná stavba, jež zvyšuje kolektivní zkušenost týmu. Architektura spolupracuje s mladými architekty tvořícími společenství kolem objektu Kovárna. Charakteristickým rysem Architektury je specifický výtvarný styl navrhovaných řešení, princip Cesty a Příběhu zakázky. Architektura kombinuje současné moderní technologie s tím nejjednodušším stavěním, produkuje věci s vášní a individualismem. Hledáme informace, inspirace i motivaci mimo architekturu jako obor – v hudbě, bojových sportech, výtvarném umění, rytmu, psaní či fyzické práci; na moři, v lese, na ulici. Usilujeme o všestrannost, nezařaditelnost, nestylovost. Věříme ve skutečnou, současnou a přítomnou realitu – je pro nás příležitostí, věříme však i v jiné – ty nehmotné světy za zrcadlem. Stále ještě hledáme Českou cestu.

Fotogalerie