Montáž oken konečně s vlastní prováděcí normou

Roky dohadů o správné montáži otvorových výplní definitivně končí. 1. května vešla v platnost nová a historicky první prováděcí norma ČSN 74 6077 Okna a vnější dveře – Požadavky na zabudování, jež vychází z doposud platné technické normalizační informace TNI 74 6077 a nahrazuje ji.

Norma v mnoha směrech definuje, rozvíjí a upřesňuje požadavky na funkční a trvanlivé zabudování oken a dveří. Český spotřebitel by měl nyní automaticky dostat odpovídající kvalitativní standard, aniž by si o něj musel výslovně říkat.

Kvalita montáží otvorových výplní je stále velkou slabinou českého trhu s okny. Jsou používány praktiky z devadesátých let, byť se změnily technické požadavky i materiály a vzrostl tlak na úsporu energií. Ke službě montáže oken se stále přistupuje jako k něčemu okrajovému, byť roste požadavek na kvalitu ze strany spotřebitelů a to nejen na výrobek samotný. Trh je navíc přesycen výrobci a dodavateli oken, kteří mezi sebou zápasí stále jen produktem a slevou, nikoliv lepší službou.

Absence české technické normy tomu všemu donedávna jen nahrávala. Pokud chtěl někdo argumentovat normou, musel se opírat pouze o projektovou návrhovou normu ČSN 73 0540 Tepelná ochrana budov – Část 2: Požadavky, jež se zabývá definováním požadavků na těsnost spár na obvodovém plášti budovy a mezi okny a zdí jen velmi okrajově. Vlastní vyhotovení a utěsnění spár je pak jen velmi krátce popsáno v informativní části normy. V očích mnoha realizačních firem dokument spíše neurčitý s prostorem pro spekulativní výklad a „obcházení”. Jistě, k mání byla ještě od března 2011 technická normalizační informace TNI 74 6077, která řešila požadavky na zabudování, ale díky svému statutu TNI nevzbuzovala mezi výrobci a zpracovateli oken tolik respektu.

Montáž oken s jasnými pravidly

Mým cílem zde není interpretovat kompletní znění nové normy, nicméně se zde pokusím udělat alespoň hrubý obraz celého dokumentu a podtrhnout některé zajímavé pasáže. Kompletní problematice montáže oken a dveří v souladu s ČSN 74 6077 se věnuje detailně portál www.montazokna.cz. Hned na úvodu se setkáme s obecnými požadavky na návrh jako je poloha výrobku ve stavebním otvoru, tvar, rozměry a tolerance stavebních otvorů, způsob upevnění výrobku apod. Žádná velká překvapení nepřináší ani definice jednotlivých zón připojovací spáry. Vnější uzávěr, vnitřní tepelně izolační výplň a vnitřní uzávěr jsou obecně známé termíny, jež vycházejí z původní TNI 746077.

Připojovací spára

Kromě obecných zásad návrhu tohoto kritického detailu stojí za povšimnutí rozšíření kapitoly (oproti původní TNI) o vlastní odstavec s definicí difúze spáry. Mimo jiné se zde uvádí, že „vnitřní uzávěr připojovací spáry musí mít vyšší ekvivalentní difúzní tloušťku než uzávěr vnější a celková skladba těsnění spáry musí být navržena tak, aby umožňovala co nejlepší odvětrávání a vysychání spáry”. Jinými slovy tato věta předepisuje ošetření spáry takovým způsobem, aby byla co nejlépe zajištěna základní funkce připojovací spáry a tou je trvalá tepelná izolační schopnost.

Stavební otvor

Naprostou novinkou jsou požadavky na geometrickou přesnost rozměrů stavebního otvoru. Jak je uvedeno v normě „stavební otvor pro zabudování okna nebo vnějších dveří musí být proveden v požadované přesnosti s ohledem na způsob zabudování okna nebo dveří a s ohledem na návrh provedení připojovací spáry”. Nově byly definovány požadavky na rovinnost ostění otvoru a také na jeho svislost a vodorovnost. Zejména při rekonstrukcích u starších staveb se stává, že po vybourání okna dojde k narušení okolního zdiva špalet. I přesto bylo doposud okno namontováno běžně bez opravy otvoru a připojovací spára, klidně i o šíři 10 cm, vyplněná montážní pěnou. Díky jasně definovaným podmínkám v nové ČSN na tolerance otvoru, ale i tolerancím pro zabudování okna, by tento jev měl být eliminován a bude na investorovi, či po dohodě na realizační firmě, kdo zajistí připravenost stavebního otvoru v rozumných, definovaných tolerancích.

Přibyl také odstavec k předsazeným otvorovým výplním, nebo-li k osazení výrobku do roviny tepelné izolace: „Je nutné zajistit dostatečnou tepelnou izolaci ostění rámu, přenos veškerého statického i dynamického zatížení působícího na okno nebo vnější dveře, kompletní funkčnost připojovací spáry včetně vzduchové neprůzvučnosti a vodotěsnosti”.

Přesnost zabudování oken a dveří

Zcela přepracovaná a rozšířená byla kapitola, která popisuje a udává požadavky na přesnost a parametry zabudovaného výrobku. Díky této části normy by mělo být nyní jasno, co lze ještě považovat za zabudování okna v rozumných tolerancích a naopak co již zhoršuje parametry výrobku nebo dokonce ohrožuje jejich uživatele.

Kotvení

Tato část normy prošla, oproti původní TNI, také značnou revizí. Mnohem podrobněji jsou popsány různé druhy a způsoby upevnění oken nebo dveří, jsou dopsány specifika při používání jednotlivých typů kotev. Důkladněji je zejména popsáno použití „turbošroubů”, které patří mezi zcela nejrozšířenější druh kotvicí techniky oken u nás. Explicitně je zde zmíněn zákaz používat ke kotvení tmely a polyuretanové pěny. To zřejmě pro případ, že by měl někdo to pokušení...

Montážní materiály

Z bývalé TNI byly v téměř plném znění převzaty požadavky na montážní komponenty jako jsou tmely, těsnicí pásky a membrány a na jejich aplikaci. Došlo pouze k rozšíření požadavků na těsnicí pásky. Rovněž jsou zde popsány oblasti použití jednotlivých materiálů. K výrazným změnám nedošlo ani v tabulkách uvádějících minimální šíře vnější připojovací spáry pro těsnění komprimovanými páskami.

Podrobněji je rozvedený odstavec o plnicí pěně. Také to je zásadní změna k lepšímu. Cituji z normy „Plnicí pěna nemůže být použita jako konstrukční kotvicí prostředek a nesmí být použita jako jediný uzavírací materiál připojovací spáry, pokud nesplňuje požadavky na připojovací spáru... a nemá dostatečnou elasticitu pro kompenzaci dilatačních pohybů v připojovací spáře a není schopna zajistit vyšší difúzní odpor na jedné straně spáry oproti straně druhé”. Konečně jasné pravidlo pro aplikaci polyuretanových pěn v oblasti oken, které by mělo eliminovat doslova zdivočelé používání těchto materiálů. Doufejme, že je tato definice natolik výstižná, že udělá definitivní tečku za všemi „zázračnými” pěnami, které dokážou nemožné.

Velmi vítaným doplněním jsou dvě informativní přílohy, které se zabývají příčinami vzniku kondenzátu na vnitřním povrchu oken a užíváním oken a místností s instalovanými spotřebiči paliv. Zejména tyto kapitoly jsou velmi důležité pro případné uživatele domů a bytů, kde došlo k výměně starých netěsných oken a s těmi novými, vysoce těsnými okny je potřeba více dbát na výměnu vzduchu v místnosti.

Dvacet sedm stran textu je obohacených o celou řadu kvalitních schémat včetně příkladů způsobu řešení těsnění vnějších a vnitřních uzávěrů připojovacích spár nebo přehledu těsnicích systémů a jejich použití.

Vydání nové ČSN 74 6077 je krokem, který by měl konečně vnést jistotu a jasná pravidla pro osazování oken a dveří, jež usnadní život a práci jak investorům, tak technickým dozorům staveb, výrobcům oken i soudním znalcům.