Dříve zdobily jen chrámy, dnes každý dům i byt. Nahlédněte s námi do historie i současnosti obkladů
Historie obkladů se psala zejména v zemích na pobřeží Středozemního moře. Vůbec první obklady používali už 4 tisíce let před naším letopočtem Egypťané, postupně se pak dostaly až do Itálie, která v tomto hledu platí za současnou velmoc. V tuzemsku začal tradiční trh s obklady a dlažbami zaznamenávat větší rozmach až v 90. letech, a to jak z hlediska designu, tak rozměrů. Díky nástupu moderních technologií se v poslední době nabídka rozrůstá i o velké formáty. Jejich cena přitom padá dolů. Následující řádky přinášejí bohatý náhled nejen do jejich historie.
Potřebu zvelebovat domy měli už Egypťané 4 tisíce let před Kristem. Desky a cihly vysušili na slunci a natáhli na ně první glazury modré barvy na bázi mědi. Těmito prvními obklady zdobili zpočátku především reprezentativní budovy. Až arabská expanze na západ přispěla k rozšíření do Itálie, kde se celá kultura dlaždic a obkladů rozvíjela. Opomenout nelze ani turecký Iznik, kde místní vytvářeli dlaždice s motivy květin, pasážemi koránu nebo arabskou kaligrafii. Nejznámější je pravděpodobně iznická keramika, která vynikala dekórem nanášeným na bílý podklad pod tenkou transparentní glazurou. Těmito obklady pak Osmané zdobili vnitřky duchovních budov, díky čemuž v nich skvěle rezonoval zvuk modlitby.
Veřejné a náboženské stavby byly prvním místem, kde se i ve středověké Itálii začaly objevovat zdobené kachle. V průběhu 12. století pak vznikaly větší výrobny dlaždic v italské Florencii, Sieně, Orvietu či Faenze. Výsledkem toho byla i největší podlahová mozaika v Evropě, která až dodnes pokrývá celou zem katedrály v italském Otrantu. Od počátku 12. století se začal vývoj keramiky rapidně měnit směrem k větší efektivitě. Nově tak byl kladen důraz na plánování, výrobu i logistiku. Díky tomu začaly vznikat i první firmy, některé světové přitom fungují dodnes.
Rozmach v Česku
Největší rozvoj však nastoupil po 2. světové válce, opět především v Itálii a následně také ve Španělsku. V Československu se až do roku 1990 vyráběly pouze malé jednobarevné obklady v rozměru 15x15 cm a jejich vzory působily v prostoru velmi uměle. „Nicméně lidé byli tehdy vděční i za ně a spokojení, pokud nějakou dlažbu či obklad vůbec sehnali. Obkladů byl velký nedostatek a získat je bylo mnohdy možné jen díky známostem,“ uvedl jednatel firmy M.B.Keramika Martin Bezděk.
Obklady se tak často prodávaly přímo z vagónů na nádraží, aniž by se dostaly do stavebnin. „Velmi oblíbené byly například obklady ERIKA s barevnými kapkami. Z hlediska současného designu jsou však již dávno překonané a do moderních interiérů prakticky nepoužitelné. S modernizací tuzemských i zahraničních výrobních linek po roce 2000 se začaly objevovat první zdařilejší imitace přírodních materiálu, rozšířily se také možnosti z hlediska rozměrů,“ doplnil Bezděk. Zatímco ještě před patnácti lety tak měla v zahraničí největší dlažba rozměr 50 x 50 cm a v tuzemsku kolem 30 x 30 cm, v současnosti má největší obklad a dlažba v zahraničí rozměr 160 x 320 cm a u nás 60x120 cm. Pokrok z hlediska formátů je tedy výrazný.
Velkoformátová budoucnost
Právě nástup velkoformátových obkladů a dlažeb je jedním z klíčových trendů současnosti a jde ruku v ruce s modernizací výroby. Podle odborníků lze přitom hovořit doslova o boomu. Nabídka obkladů a dlažeb velkých formátů se totiž postupem času neustále zvyšuje, jejich cena naopak klesá.
„Běžnější velkoformát o rozměrech 60 x 120 centimetrů je na trhu už zhruba deset let. V oboru je brán jako standardní a mezi zákazníky je velmi rozšířený. Jedním z nejzajímavějších trendů současnosti je výroba obkladů a dlažeb, které mohou dosahovat až obřích rozměrů 320 x 160 centimetrů. Opravdu velký boom u velkoformátových obkladů nastal před 3 lety, kdy se začaly objevovat i u dodavatelů, kteří do té doby vyráběli obklady a dlažby běžných rozměrů,“ upřesnil Martin Bezděk. Ačkoliv se v současnosti takto velké obklady do Česka pouze dováží, tuzemští uživatelé po nich podle něj budou sahat čím dál častěji. „V celkovém součtu tvoří v zahraničí velkoformáty třicet procent objemů prodejů, v Česku pak kolem pěti procent. Přímo v naší společnosti podíl velkoformátových obkladů a dlažeb z celkových prodejů již přesahuje 20% a stále roste,“ uvedl Bezděk.
Technologické vymoženosti
V posledních letech se také výrazně zdokonalují technické vlastnosti obkladů a dlažeb, jakými jsou tvrdost, mrazuvzdornost či protiskluznost. Dříve byly protiskluzové dlažby hůř čistitelné, dnes to však už u řady výrobků neplatí a jejich údržba je snadná. Velkoformátové obklady a dlažby se tak nyní téměř výhradně vyrábí v takzvaném rektifikovaném provedení. Lze je tedy pokládat jen s minimální spárou, což přispívá k větší čistotě dané místnosti.
Ještě v 90. letech se vyrábělo hodně dlažeb, které byly určené pouze do interiéru. Dnes již výrobci běžně nabízejí dokonale mrazuvzdorné dlaždice, které lze využít univerzálně, tedy pro interiér a exteriér. Postupně se také ztenčuje tloušťka některých obkladů a dlažeb. Nejmodernější technologie umožňují výrobu dlaždic o tloušťce 3,5 mm, které jsou podlepené sklolaminátovou sítí. Tyto ultratenké dlaždice si zachovávají stejné technické vlastnosti jako obklady a dlažby o standardní tloušťce 1 cm, jsou však lehčí a mnohem líp se s nimi manipuluje.
Velký pokrok je možné zaznamenat i u glazování a celkové estetické stránky. Nejnovější špičkové technologie umožňují přenést na velkoformátový obklad dokonalý design mramoru, kamene, betonu či dřeva. Na pohled jsou tyto dlaždice prakticky nerozeznatelné od skutečných přírodních materiálů a často se také stává, že mohou být dokonce i hezčí a svým provedením předčit přírodu. „Na obkladu velkého rozměru navíc dokonalý vzhled přírodního materiálu skvěle vynikne,“ uzavírá jednatel společnosti M.B.Keramika. Nové technologie zároveň umožňují zejména u předních výrobců vytvořit různý vzhled jednotlivých dlaždic, a to až ve 38 a více variantách. Až 39. dlaždice tak poté vypadá jako ta první.
