Navigační systém Galileo bude mít administrativní centrum v Praze

Ministři Evropské unie definitivně potvrdili, že administrativní část navigačního systému Galileo bude sídlit v Praze 7 v Janovského ulici v budově bývalé České konsolidační agentury.

O sídlo Evropského úřadu pro dohled nad navigačním systémem Galileo se ucházelo celkem jedenáct států a ve finále bylo naším největším soupeřem Nizozemsko. Během dvou let se do Prahy nastěhuje administrativní část systému, což bude cca 45–90 osob s počítačovým vybavením. Podle projektu obsadí dvě patra uvedené budovy, která je dnes pod správou Ministerstva financí ČR [3]. Řízením agentury Galileo v Praze, kde bude probíhat administrativní správa v oblasti řízení a marketingu, výzkumu, vývoje a provozování dalších služeb v oblasti GSA, je pověřen Ital Carlo des Dorides.

Historie návrhu, projektu a realizace budovy

Na základě výsledků vnitroústavní soutěže na administrativní budovu v Janovského ulici v roce 1975 byl vybrán návrh architekta Milana Rejchla z Pražského projektového ústavu. Autor návrhu tehdy požádal o konzultace architekta prof. Adolfa Benše, projektanta sousední budovy Elektrických podniků z roku 1934 až 1936. Vývoj řešení na základě změn zadávacích požadavků od investora na stavební program dospěl v letech 1981 až 1985 ke druhé a později třetí výsledné verzi autorského návrhu na FA ČVUT v Praze prostřednictvím Českého fondu výtvarných umělců a za technické spolupráce Hutního projektu a Keramoprojektu (obr. 1).

K realizaci byla zvolená koncepce dispozičního pětitraktu ve tvaru obloukovitého pětipodlažního monobloku s vnitřní dvoranou. Dynamickému nárůstu ploch ve vyšších podlažích vyhovoval ocelový skelet umožňující mohutné konzolové přesahy stropních desek s dvojitými podlahami (obr. 2). Budova byla vybavena kromě vybraného kvalitního okenního systému Schüco také deseti tepelnými čerpadly Stiebel Eltron a solární energetickou střechou z mědi o ploše 620 m², která je obdobou dnešních solárních deskových kolektorů, takže novostavba byla z hlediska energetické účinnosti jednou z prvních „zelených” budov. V interieru pětipatrové dvorany s mramorovými ochozy je umístěn model rakety Ariane (obr. 3) a pod skleněným stropem bude zavěšen model družice GIOVE.

Budova byla původně projektována a stavěna nákladem 760 milionů Kčs jako nová provozní součást s velkokapacitní počítačovou technikou k sousední Státní plánovací komisi [4], která sídlila v objektu postaveném architektem J. Rosslerem v letech 1926 až 1927 pro Úrazovou pojišťovnu a dnes je využívána jako radnice Městské části Praha 7. V roce 1989 dokončená a v následujícím roce zprovozněná novostavba byla využita pro Českou konsolidační banku a později Konsolidační agenturu. Nyní se připravuje na novou úlohu administrativního centra GSA [5]. Letecký snímek nejbližšího okolí je na obrázku 4.

Historie navigačních systémů

Historie kosmických navigačních systémů sahá do roku 1960 [1], kdy USA začaly zkoušet jejich princip pomocí pěti družic Transit. To umožňovalo provádět navigační měření jen přibližně jednou za hodinu. Výsledky však byly velmi povzbudivé a proto se od roku 1964 začal budovat operační systém v té době zaměřený především pro určování polohy lodí amerického válečného námořnictva. Systém NNSS čili Navy Navigational Satellite System sestával z až deseti družic obíhajících po polárních drahách a umožňoval např. určovat okamžitou pozici atomových ponorek s přesností na 400 m.

Díky soutěživosti velmocí USA a SSSR v období studené války dnes máme fungující a veřejně dostupný kosmický navigační systém GPS (Global Positioning Systém) a ruský GLONASS (Globalnaja Navigacionnaja Sputnikovaja Sistema). Vojáci však prosadili, že při civilním využití nebude možné dosahovat maximální přesnosti, kterou systém mohl poskytovat, tedy přibližně 10 m, ale zhruba desetkrát méně. To mělo zabránit zneužití systému nepřátelskými mocnostmi.

Využití navigačních systémů pro civilní potřebu

Systém GPS vstoupil do realizační fáze v roce 1989 vypuštěním první družice GPS a o pět let později vypuštěním čtyřiadvacátého satelitu byl uveden do plného provozu. Konec studené války a prohlubující se spolupráce s Ruskem i na poli kosmonautiky vedla prezidenta Billa Clintona ke zrušení omezení pro civilní sektor. Od 1. května 2000 se tak uvolnilo využívání navigačních složek GPS s přesností na 10 m pro všechny uživatele po celém světě. Na stejných technických parametrech jako americký systém GPS pracuje i ruský GLONASS a do jisté míry i čínský CAMPASS (Pei-ton) a bude tak pracovat i Galileo.

Navigační systém Galileo

Název systému Galileo pochází od jména Galilei Galilea (1564–1642), italského fyzika, astronoma, matematika a filozofa, zakladatele experimentálního matematického zkoumání přírody. Zkonstruoval dalekohled a jako první pozoroval krátery a pohoří na Měsíci, skvrny na Slunci a čtyři měsíce Jupitera. Podal důkaz správnosti Koperníkovy heliocentrické teorie.

Náklady na navigační systém Galileo, který buduje společně EU a Evropská kosmická agentura (ESA), jsou vysoké a systém se stane nejdražším projektem Evropské unie. Měl by začít fungovat v roce 2014, kdy by Zemi mělo obíhat 18 satelitů. Hlavním účelem je odstranit závislost na americkém systému GPS.

Tento evropský systém by ve srovnání s ostatními měl dosahovat vyšší přesnosti hodnot kolem jednoho metru a v placených aplikacích, které budou využívat až tři frekvenční pásma současně, by měl dosahovat hodnot blížících se několika centimetrům.

Systém Galileo by také měl kvalitněji pokrýt oblasti na severu Evropy, kde je nyní použití GPS omezené. Systém bude v konečné podobě tvořit 30 družic obíhajících ve výšce 23 222 km nad Zemí po drahách se sklonem 56° k zemskému rovníku ve třech rovinách vzájemně vůči sobě posunutých o 120° (obr. 5).

Časový plán zprovoznění systému Galileo

2005: Vypuštění testovací družice GIOVE-A (obr. 6 a 7) (Galileo in Orbit Validation Element), jež měla vyzkoušet některé technické prostředky pro budoucí navigační družice a použít frekvence přidělené Mezinárodní telekomunikační unií (ITU) pro Evropu.

2008: Vypuštění testovací družice GIOVE-B.

Do roku 2014: Vynesení dalších družic na oběžnou dráhu

Původně se očekávalo, že celý systém bude zprovozněn již v roce 2010, neboť EU předpokládala, že vlastní vývoj, výrobu a provoz systému, který sestává z 27 operačních družic a 3 družic záložních, budou zajišťovat soukromé podniky. Celé financování však dopadlo pouze na EU a na 12 družic v současném rozpočtu nejsou peníze. Mezitím vzrostla cena i za vypouštění ruských nosných raket, takže na zprovoznění celého navigačního systému bude nutné ještě počkat.

Využití navigačního systému

Navigační systém Galileo byde využíván jako:

• navigace pro řidiče obdobně jako systém GPS,
• bezplatný příjem včasné výstrahy,
• příjem nouzového signálu vyslaného loděmi, letadly či osobami,
• využití při letecké navigaci zvláště při přistávání letadel za snížené viditelnosti,
• geodetické zaměřování objektů a pozemků,
• sledování kontinentů,
• zpoplatnění mýtných systémů,
• sledování životního prostředí a zemědělské výroby.

Systém určuje polohu (zeměpisnou šířku a délku) sledovaného objektu v čase tím, že vyhodnocuje signály nejméně ze čtyř satelitů (minimální počet pro určení polohy). Každý satelit vysílá sadu kódovaných radiových signálů, které přijímá, synchronizuje a vyhodnocuje pozemní komunikační centrum.

Systém Galileo bude nezávislý na libovůli mimoevropských poskytovatelů obdobných služeb, kteří mohou kdykoli svůj systém znepřístupnit nebo přesnost znehodnotit. V současnosti jsou členy mezinárodního konsorcia Galileo kromě EU také Brazílie, Čína, Chile, Izrael, Jihoafrická republika, Jižní Korea, Maroko, Norsko a Ukrajina.

Ačkoli agentura prvních pět let v Praze zaplatí pouze symbolický nájem 1 € ročně a po uplynutí této doby začne hradit pouze 75 % tržního nájmu, přinese české společnosti a tím celé republice vysokou přidanou hodnotu. Ovlivní zdejší vědecko-výzkumné kapacity, pro které se stane impulzem k dalšímu rozvoji. Těžit by z toho mohly vysoké školy, Akademie věd a jiná výzkumná pracoviště. Galieo také vytvoří nové podnikatelské a pracovní příležitosti [6].

Literatura

• Karel Trutnovský: Nebe plné satelitů. Novinky ze světa GNSS technologie. Geodis News, 8, č.4, 2009, s.16–17.
• Milan Rejchl, architektonický návrh a projekt budovy České konsolidační agentury z r.1975, spoluautorský tým od r.1981: J.Pospíšil, K.Čer mák, M.Perlík a prováděcí projekt od r.1985 - J.Babinský.
• www.iHNed.cz
• www.archingR-R.cz
• www.gsa.europa.eu
• www.czechspace.cz