Něco ke krácení církevních restitucí
Již několik let mě živí také projektování. Již několik let zpracovávám projekty i pro správce církevních domů, kostelů a různých staveb, které s touto problematikou souvisejí. Nějakou chvíli jsem působil i v samosprávě obce Strašice, kterou dnes zdobí a do nedávna hyzdil kostel sv. Vavřince. Kdyby na opravu kostela nedala obec nemalé peníze, hyzdil by ji dodnes.
Z almužny přidělované státem na správu církevního majetku to prostě opravit nešlo!
V současné době mě jako projektanta na volné noze oslovují jak zástupci církví, tak starostové a pracovníci obcí, kteří mají s kostely problémy. Z mnoha prohlídek těchto staveb mám spousty fotografií, které mě, ač ateistu, nutí k pláči nad tím, kam stát dovedl tyto stavby, které kdysi zdobily skoro každou obec.
Každý kostel je, v 99,9 % případů, dominantou obce. Vůbec tedy nejde o lidi, kteří se do těchto staveb chodí modlit, ale o lidi, kterým tyto věci vytvářejí životní prostředí, kteří jsou – bohužel – nuceni se na ně denně dívat. Když vidím v televizi zapálené odpůrce církevních restitucí, myslím, že zcela evidentně neumějí řešit problematiku církví komplexně, ale dívají se na ten problém pouze z hlediska ideologického a finančního.
Ale to přeci není možné. Kostely a církevní stavby jsou součástí našeho životního prostředí z hlediska estetického. Jsou součástí historie skoro každé obce, jde tedy i o pohled vzdělávací. V mnoha případech jsem se setkal se socialistickým neumětelstvím při opravách těchto staveb, tedy s oborem, který má v garanci sektor průmyslu. Listina základních práv a svobod – tedy ústavní zákon – stanoví svobodu vyznání, tedy i svobodu myšlení. Porovnám-li některé domy, kde sídlí ÚV různých politických stran, se stavy většiny kostelů, musím konstatovat, že politické strany tu svobodu vyznání jaksi nepřímo potlačují. Kdyby měl předseda okresního výboru politické strany kancelář v místnosti, jaké jsem viděl v mnoha sakristiích v kostelích, určitě by to tak dlouho nenechal.
I okolí těchto staveb je kapitola sama pro sebe. Přístupové cesty, schodiště, zeleň, která v mnoha případech stavby ještě navíc ničí, to vše je nutné v mnoha případech opravovat, udržovat a ve většině případů to dnes bez peněz prostě nejde. Schodiště ke kostelu a ve většině případů přidruženému hřbitovu přeci slouží všem, bez rozdílu víry, vyznání a i věku. A je nutné si přiznat, že mládež kostely a hřbitovy příliš nepřitahují. Nechat chodit babičky a dědečky po takovýchto schodech může nechat pouze slepec nebo blbec.
S diskuzí s lidmi, kteří za tohle odpovídají je jasné, že peníze, které na to dodnes dává stát, jsou spíše výsměchem, než pomocí a v mnoha případech se ani nejde divit takovémuto stavu. Z mého odborného stavařského pohledu to jsou spíše peníze přímo určené k devastaci těchto staveb, než k jejich zachování. Sumy peněz přidělované státem na údržbu jsou směšné a je zcela evidentní, že ten, kdo o tom rozhoduje, je buď diletant, nebo škůdce. Vzhledem k tomu, že jsem pracoval i v poměrně vysokých patrech státní správy, vím zcela přesně, že o tom nerozhodují odborníci, ale politici.
Zcela samostatnou kapitolou jsou církevní stavby, které byla církev donucena opustit. Navštívil jsem jich také několik a je to velmi smutný pohled. Mluvil jsem s několika starosty, kteří „dostali nápad”, nebo uvažují o tom, že „koupí”, kostel za jednu korunu českou, protože církev na jeho správu prostě nemá. Je to zoufalý pokus zachránit něco, co v mnoha případech obec dotváří, na co lidé denně koukají a i nevěřící a nepraktikující lidé říkají, že zbourat to by byla hloupost.
Ano, na těchto stavbách se podepisuje nevzdělanost, tupost, závist, hloupost, intolerance. Tomu všemu však předchází fungování státu – vzdělávání, zaměstnanost, řízení územního plánování, součinnost státní správy se samosprávou.
Současné vystupování některých politiků v televizi ve věcech církevních restitucí mnoho lidí nepřímo podněcuje k podpoře stavu, který jsem zachytil na svých fotografiích, aniž by si to s ním přímo spojovali. Pokud tohle politici nevnímají, neměli by do politiky vůbec vstupovat. Mnoho lidí si před volbami vůbec, ale vůbec neuvědomovalo, že slibované omezení restitucí se dotkne kostela v jejich obci. Mnoha lidem to dochází až tehdy, když jsou o dušičkách na hřbitov po vratkých schodech a u hrobu své rodiny nadávají na nahnutý pomník, protože voda ze střechy kostela vyživuje neodborně zasazený a vůbec neošetřovaný strom nedaleko kostela.
Mnoho lidí se domnívá, že opravovat církevní památky může v pohodě zedník, vyučený před 40 léty v OSP (Okresní stavební podnik pro ty, kteří už to neznají). Ne, tak to rozhodně není a pokud bude kampaň proti církevním restitucím ještě chvíli pokračovat, ještě to tak dlouho bude.
A to jsem těch hrůz viděl pouze nepatrný zlomek!
