Jedním z možných řešení, jak zabránit vzniku vlhkosti v bytě, je pořízení odvlhčovače. Na trhu je jich celá řada. Foto: Mariia Boiko

Nekonečný boj: plísně v bytě (zkušenost čtenáře vs. rady redakce)

Jednou z největších nepříjemností v bytě či domě, kterou jistě řeší mnoho z nás, jsou plísně. Bohužel mohou způsobit řadu problémů, včetně zničeného nábytku či zdraví. Živnou půdou pro jejich růst je trvalá vlhkost, která se nemá kam odpařit. Jak se jí ale co nejúčinněji zbavit? Jedna z našich čtenářek nám zaslala svůj příběh o boji s plísněmi a poprosila nás o radu a odborné vysvětlení, v čem tkví její problém.

Plísně jsou mikroskopické houby, které velmi rychle bují ve vlhkém prostředí. Přitom zvládnou pro ně i velmi nepříznivé prostředí a přežívají i dlouhodobě v extrémních podmínkách při teplotách od –80 °C do +90 °C. Zároveň odolávají i agresivním chemickým prostředkům: po několika aplikacích se totiž proti nim stávají imunní. Jediným řešením je plíseň trvale odstranit vhodným prostředkem v kombinaci s úplným a trvalým odstraněním vlhkosti míst napadených plísní a okolí.

Příběh naší čtenářky

S manželem a dvěma dětmi bydlíme v domě, který byl postaven na konci šedesátých let. Od jisté doby se potýkáme s velmi nepříjemným problémem, a to s plísní v jedné z místností. Jde o ložnici, jež se nachází u jedné ze severních stěn domu. Čas od času se objeví plíseň i v koupelně, ale to je asi běžná záležitost. Navíc v naší koupelně se jedná nejspíš díky podlahovému vytápění o opravdu velmi ojedinělou a sotva patrnou nepříjemnost v podobě jedné či dvou zelených teček jednou za maximálně tři měsíce.

K nejúčinnějším preventivním opatřením patří větrání, přičemž nejefektivnější je kombinace fasádních a střešních oken. Foto: Lauren Piasecki

Celý dům postupně rekonstruujeme. V ložnici nás začaly plísně trápit nejspíš od doby, kdy jsme vyměnili stará dřevěná okna, která již příliš netěsnila, ale stále propouštěla do domu nějaký vzduch, za nová plastová. Ta dům hodně utěsnila. Samozřejmě myslíme na dostatečné větrání, ale v případě postižené místnosti pouze větrání nepomáhá. V jarních a letních měsících po plísních není ani památky, ovšem od podzimu až do jara se okna rosí. V ložnici se u nich ráno objevuje dokonce i louže vody.

Nejvíce problematický byl tudíž roh nacházející se v těsné blízkosti u oken. Kromě toho právě do něj jsme v té době postavili velkou dřevěnou komodu, netušíce, že tím přispějeme k veselému bujení zelené pokrývky. Za touto komodou se srážela voda, pravidelně jsme ji museli odsouvat, vodu vytírat, místa chycená plísní na zadní stěně komody stříkat dezinfekčními prostředky. Nepomohlo komodu postavit více od zdi, nepomohlo ani neustálé větrání. Proto jsme celý tento proces odsouvání, vytírání a stříkání dezinfekcí praktikovali vždy od podzimu až do jara jednou týdně ve snaze udržet místnost čistou a hlavně zdraví neškodlivou.

Radikálnější opatření jsme museli podniknout letos na jaře, kdy jsme řešili umístění pokoje pro dvouletou dceru. Rozvržení prostoru a místností v době, kdy se dům stavěl, nebylo řešeno úplně šťastně. Navíc máme k dispozici pouze dolní patro, horní obývají prarodiče. Staršímu synovi jsme museli jednu místnost přistavit. Avšak přístavba další místnosti už z více důvodů možná nebyla. A tak jako jediné dočasné řešení se jevilo uvolnění co nejvíce prostoru právě v ložnici. Ta je totiž dostatečně velká na to, aby část místnosti sloužila jako ložnice a větší část jako dětský pokoj.

Prvním opatřením bylo tedy přirozeně odstranění velké komody. V ní se tenkrát plísni líbilo nejvíce a bohužel začala pronikat už i dovnitř, takže jsem musela některé oblečení z ní úplně vyhodit.

Poté jsme místnost celou vyklidili a vymalovali. Pod konečný nátěr jsme použili dvě vrstvy protiplísňové barvy. Ta je sice několikanásobně dražší, než barva běžná, ale nebylo zbytí.

Dále jsme pořídili kvalitní odvlhčovač vzduchu určený do místností do 30 metrů čtverečních schopný pojmout až 12 litrů vody za den. Zde je ovšem zase nevýhodou vysoká spotřeba elektrické energie, pokud chceme, aby byl odvlhčovač skutečně účinný, což znamená, že by měl být v provozu téměř celý den.

Řešení, jak se zbavit plísní je mnoho. Mezi ty krátkodobé, zato okamžitě účinné, patří například užívání protiplísňových dezinfekčních přípravků či aplikace nátěru protiplísňovou barvou. Foto: makasana photo

Roh místnosti, který byl nejvíce problematický, jsme se snažili ponechat co nejvíce vzdušný, a tak jsme tam umístili pouze malý dětský stoleček se židličkou.

Samozřejmě od jara až do podzimu bylo vše bez problémů. Ale s nástupem sychravého a chladného počasí se začala opět rosit okna a můj pocit, že v místnosti opět cítím plíseň, byl oprávněný. Ovšem stěna způsobující nám původně nejvíce trápení, se jevila v naprostém pořádku. Zapátrali jsme a plíseň si své místo opět našla. Tentokrát se nám nejspíš chtěla pomstít, že se ji snažíme vystrnadit, a uchytila se na spodní straně šuplíku, který patřil k dceřině nové posteli. Píšu patřil, jelikož jsme na nic nečekali a šuplík okamžitě z místnosti odstranili, aby prostor pod postelí zůstal vzdušný. Zvláštní bylo, že podlaha pod šuplíkem zůstala bez poskvrny. Na tento popud jsme opět celou místnost kompletně vyčistili dezinfekcí, vyprali co se dalo včetně matrací, boxů na hračky atd., i když na nich se žádná plíseň zjevně nevytvořila.

Stále větráme, odvlhčovač je několik hodin denně v akci. Jenže místnost slouží především jako dětský pokojíček, a tak je jasné, že okno tam přes tyto chladné měsíce nemůže být otevřeno a nepříjemně hučící odvlhčovač také není možné mít stále v provozu.

Celkově tento problém představuje velkou nepříjemnost a spoustu starostí navíc. Víme, že jako jediné opravdu účinné řešení se nabízí zateplení této stěny. Zatím k tomu však ještě nenadešel čas a současná finanční a ekonomická krize rekonstrukcím také právě nenahrává. Je však jasné, že zateplení domu bude v co nejbližší době nutné. Přemýšlíme také nad tím, zda zateplit celý dům, nebo jen tuto problematickou stěnu, jelikož jsme se setkali s názory, že starší domy se celé zateplovat nemají. Ale to už je jiná kapitola.

Je-li někde "vydýcháno", měřič CO2 automaticky spustí alarm, který je pokynem k větrání. Foto: Zigmar Stein

Názor redakce

Téma plísní v bytě je pro zdravé bydlení naprosto zásadní. Každý dům by měl být vybaven vlhkoměrem a měřičem CO2, který automaticky spustí větrání, je-li někde vydýcháno (moc CO2, řekněme nad 1200 ppmv1) nebo vlhko (blízko 100% relativní vlhkosti). Jinými slovy, vlhkost (obsah vodní páry ve vzduchu) a vydýchanost (oxid uhličitý ve vnitřním vzduchu) jdou ruku v ruce. To znamená, že vysoká vlhkost dobře signalizuje i vydýchaný vzduch, který je stejně velkým, avšak zdravotním problémem.

Mokré vnitřní povrchy stěn odebírají při odparu vlhkosti skupenské teplo výparné, jež je v případě vody 2257 kJ/kg. To znamená, že když se spoza skříně odpaří 1 litr vody (za vzniku vodní páry), mokrá stěna o tuto energii přichází, čímž se ještě víc ochladí! Stejný chladivý účinek má na vnitřní okenní zasklení i odpar rosy z oroseného okna.

1 Ppmv – zkratka z anglického „parts per milion of volume“, česky molekul (parts) vybraného plynu (zde CO2) na milion molekul vzduchu (N2, O2, H2O vodní pára, CO2 a vzácné plyny.)

Obecně platí, že v bytě by měla být vzdušná vlhkost 50–60 %, jakmile je vyšší, mohou být problémy. Například pocením a dýcháním uvolníme během jediného dne do vzduchu až 300 g vody a například čtyřčlenná rodina vyprodukuje více než deset litrů vodní páry denně. Tento fakt problémy s plísněmi jen posiluje.

Je to přesně tak, jak píše naše čtenářka. Nejúčinnější prevence proti plísním je obydlí větrat a zateplit. Větrání by mělo automaticky reagovat na vyšší obsah vzdušné vlhkosti (nad 60 %) a oxidu uhličitého (nad 1200 ppm). Správné větrání řeší i rosení oken na jejich vnitřní straně.

Nejčastější příčiny vzniku plísní tkví právě v konstrukci stavby. K typickým projevům patří opadávající omítka a takzvané tepelné mosty2, kdy se vlhkost usazuje pod okny či v rozích místnosti.

2 Tepelný most je místo na obálkové konstrukci domu (střecha, podlaha, obvodové stěny, okna), kterým uniká z interiéru do venkovního prostředí víc tepla, než je pro danou konstrukci typické. Zvláštní případem jsou geometrické tepelné mosty, které vznikají tam, kde se liší teplosměnné plochy na vnitřní a venkovní straně. Typickým příkladem je nároží nebo vrchol (vymezený dvěma stěnami a vodorovnou stropní deskou).

Drobnější opatření, která můžeme učinit hned, je tedy již zmiňované větrání a ponechání otevřených dveří mezi místnostmi, pokud je to možné. Vzduch může v místnosti volně proudit. U plastových oken je dobré využívat i přivětrávací systém umožňující větrat i při zavřeném okně.

Pokud však tato opatření nejsou dostačující, jako v případě naší čtenářky, jediným řešením je zateplení domu zvenčí. To automaticky řeší zvýšení vnitřní povrchové teploty obvodových stěn, ale i podstatné snížení celoroční tepelné ztráty obvodové konstrukce. Teprve když je starší dům kompletně zateplen (včetně kvalitních těsných termoizolačních oken) a zároveň ochráněn před stoupáním vlhkosti podlahou, dá se hovořit i o snižování spotřeby energie v podmínkách optimální a regulovatelné vnitřní teploty.

V každém bytě by měla být vzdušná vlhkost 40-60 %. Jakmile je vyšší, začne se srážet voda, což je ideální prost

Krátkodobé řešení

Na trhu dnes existuje celá řada protiplísňových přípravků, které se dají běžně koupit. Většina z nich však účinkuje jen krátkodobě, protože má jen povrchový dezinfekční a estetický účinek. Plíseň zmizí téměř okamžitě, ale z podhoubí vyroste brzy znovu. Proto je nutné ošetření postiženého místa neustále opakovat. Kromě toho je možné, že přípravek po nějaké době přestane účinkovat, neboť se plíseň „přizpůsobí”.

Jak již popisovala naše čtenářka, dalším z řešení může být i nátěr zdí protiplísňovou barvou. Zde přípravek působí více do hloubky, aktivně brání přežívání a rozmnožování plísní či bakterií. Všechny tyto přípravky by měly být ekologické a nepředstavovat tak žádné riziko pro zdraví. Je však zřejmé, že i toto řešení má pouze dočasný, i když delší efekt.

Vhodným řešením mohou být také již zmiňované odvlhčovače vzduchu, které vodní páru přeměňují na vodu a tu pak shromažďují v zásobníku. Nutné je pořídit si k tomu i taktéž zmiňovaný vlhkoměr. Vzdušná vlhkost se totiž rychle mění, záleží na počasí, venkovní teplotě, větrání a na tom, zda topíme a čím, ale také (a především) na naší aktuální činnosti.

Statistická data

Dle dat Českého statistického úřadu stoupla průměrná denní spotřeba vody v České republice za loňský rok o 1,8 litru na 133 litrů na osobu. Téměř 67 % z celkového objemu spotřebuje průměrný Čech doma. Čtyřčlenná rodina tak spotřebuje v domácnosti průměrně 532 litrů vody za den.

Ano, něco z toho samozřejmě odteče z bytu kanálem pryč, ale pořád zbývá dost vody, která se odpaří přímo v bytě (při mytí, koupání, dýchání, uklízení, zalévání kytek, odpařování z lidských i psích, kočičích atp. těl... ). Bez kvalitního větrání nezajistí ani to nejlepší stavební řešení domu či bytu jeho plnohodnotný provoz.

Máte podobnou zkušenost jako naše čtenářka? Pokud ano, podělte se o ni s námi a napište nám o ní do komentářů pod článek nebo přímo na email naší redakce. My se pokusíme vám zodpovědět všechny vaše dotazy a pomoci problém vyřešit.

Zdroje:

https://www.ireceptar.cz/zdravi/jak-odstranit-plisen-v-byte.html

https://abecedazahrady.dama.cz/clanek/plisen-v-byte---jak-se-ji-zbavit-a-proc-je-nebezpecna

https://ceskykutil.cz/clanek-22187-vime-jak-na-plisen-v-byte

https://www.stavebnictvi3000.cz/clanky/vydychany-vzduch-a-jak-ho-spravne-vyvetrat

Autor: Mgr. Zuzana Fajfrová
Foto: Zuzana Fajfrová, Shutterstock