O udržitelnosti (Úvodník 10/2011)

V časopise, který se považuje za lídra všech časopisů o stavebnictví, jeho šéfredaktor v nedávném úvodníku řekl, že když už stát nedokáže nic, než jen hromadit dluhy, přál by si prý za odvedené daně docestovat ke státnímu bankrotu nejraději po nové dálnici.

Snad to tak ani nemyslel. Vypadá to spíš na myšlenkový výron z dílny TOP 10 stavebních podnikatelů, z něhož civí postoj my a po nás potopa. Faktickým podnikatelům tyto řeči škodí.

Tzv. TOP firmy, a ovšem že nejen stavební, jsou většinou podivnými podnikateli. Bez krve, vizí a bez cíle. Jsou jen partami najatých úředníků, manažerů, a technicko-hospodářských pracovníků, kteří slouží jako stroj na peníze. Akcionáři, kteří stroj vlastní, často ani nevědí, co jejich „podnikatel” dělá, a moc neradi by se to dozvěděli. Těší se z vlastnických práv, ale netrápí je povinnosti. Když „podnikatel” udělá malér, k odpovědnosti je volán pouze kapitál, což je číslo v účetní knize. Často iluzorní.

Jestli vám to něco připomíná, máte pravdu. Politici a úředníci ve veřejné správě také za nic nemůžou. A proto žijí s TOP „podnikateli” v zalíbené symbióze: jeden vybírá daně, druhý je pere a oba se svorně radí, jak na to dál. Lepší „podnikání” nenajdete. Faktickým ručitelem je bezmocný daňový plátce, i když i on má máslo na hlavě. Oblíbil si jistoty, na kterých nezapracoval a levné zboží od Číňana. Vyvrcholením je, když podnikatel a stát přímo prorostou ve státní podnik: na veletrhu For Arch líčil jeden Fin, že „ve Finsku je pět ,podnikatelů´, u nichž má většinu akcií stát. Vyznačují se hlavně tím, že se v nich krade.” Česko jistě nezaostává.

Další časopis a zároveň lídr internetového tv-zpravodajství o stavebnictví, zaujal tvořivější postoj. Šéfredaktor v úvodníku psal, jak se v Americe setkal s Obamou. Přesněji s jeho nápadem nasypat stovky miliard do staveb silnic. Chválil ho, že to funguje a má se to tak dělat.

US prezident, na rozdíl od Řeků, si může dát natisknout peněz, skoro co hrdlo ráčí. Snad i věří, že je dělný lid následně zhmotní v hodnotu a když dá bůh, i nadhodnotu. Jenže poslední infúze byla před dvěma lety. Bude ta příští už za měsíc po té dnešní? Nakonec, aby stíhala, bude muset US centrální banka, přezdívaná Fed, tisknout na čtyři směny 365 dní v roce.

Nápad, že ekonomiku rozhýbá pouhá tiskárna, nemilují jen bolševici, komunisti a socialisté. Tleská mu už kdekdo, a tak se tiskárny nenudí. Jenže ne u všech štěstí stále roste. Komu netečou peníze rovnou z tiskárny, ale musí je vydělávat, tomu rostou vrásky. Na pokrouceném a protekčním trhu, který dotuje lenost a neschopnost, je diskriminován.

Během veletrhu For Arch, kdy se tento text rodil, jsme na redakčním večírku zaslechli zajímavou zkušenost. Získal ji investor, majitel, manažer i vedoucí číšník restaurace Kofein v Praze na Vinohradech, který dlouho působil v Austrálii. Zemi obdivoval a také řekl, že se tam porvou o každého, kdo „má alespoň jednu ruku schopnou a ochotnou pracovat.” Ne že by země měla nouzi o lidi, naopak čelí lavině přistěhovalců. Jenže ti si chtějí jen užívat. Redakční pointa je prostá. Ač tamní politici neustále přežvykují téma udržitelnosti – průmyslu, staveb a života vůbec, úplně zapomněli na tragickou neudržitelnost politiky. Té, která líným dává, línějším víc, a pilným vše sebere. Zdaleka nejde jen o Austrálii, ale o celou, tzv. vyspělou civilizaci.