Odpovědnost na trhu s byty
Jedním z témat, o která se v Česku už více než 20 let snažíme, je zavedení trhu s byty. Pravda, pro mnohé už zde trh vznikl. Jenže z mého pohledu to není „trh“, ale „kšeft“. Už zvuk těchto slov ukazuje na rozdíly v těchto dvou pojmech. Rozdíl je v pohledu ze všech úhlů. Vláda, vlastníci, nájemci.
Od roku 1981 se v této oblasti pohybuji na různých úrovních – od předsedy bytové komise v malé obci Strašice v osmdesátých létech minulého století, přes předsedu bytové komise Občanského hnutí na začátku změn v tomto státě, přes asistenta předsedy Svazu českých a moravských bytových družstev, přes spoluautora koncepce bytové politiky ČR pro různé politické strany, až po autorizovaného inženýra, který se živí m.j. projekty a dozorem při zateplování bytových domů.
Trh s byty – zaklínací formule pro mnoho lidí, včetně mnoha politiků. Jenže tato slova mají u mnoha lidí, kteří je vyslovují v podtextu vzniklém na základě socialistického přístupu k bydlení (zákon č. 41/1964 Sb., o hospodaření s byty), zcela jiný význam. Bydlení musí být levné, pro každého, protože jsme si všichni rovni.
Takže v jednom bytovém domě budou vedle sebe bydlet za stejné peníze ředitel fabriky s pomocným dělníkem z téže fabriky, v pátek budou jejich manželky mýt schody a budou, ředitel i pomocný dělník, v sobotu společně uklízet kolem popelnic vedle domu. Případně z druhého pohledu – já si koupím do vlastnictví byt v domě a budu si v něm dělat co chci a ostatní ať mi dají pokoj. To je zase pohled těch, kteří si už nepamatují na ten zákon o hospodaření s byty, ale mají o svobodě představu, že tam nejsou žádné hranice.
Účastním se třeba schůzí různých společenství vlastníků a bytových družstev, která vznikla při privatizaci obecních domů, když se rozhodují o zateplení domů, o velkých opravách. Většinová představa je: to není třeba, je to drahé, zbytečné, někdo se chce obohatit na úkor jiného. V mnoha případech je to i o osobních vazbách na různé vlivné lidi, či vlivové skupiny. Například: v obci stojí plynová kotelna, protože kdysi starostu někdo ukecal (když stál kubík plynu ony socialistické ceny), že bude dobré „plynofikovat obec”. Stanovil se odběrový diagram, který vyhovoval dodavateli plynu. Když bylo hotovo, začala cena plynu růst a obec se dostávala do problémů, protože se nevybralo ani na zálohy. Starosta se bojí zvýšit cenu tepla, takže jediné rozhodnutí, které to řeší, je – nebudeme zateplovat, aby se spálilo co nejvíc plynu!
Z pohledu nájemců pak samozřejmě platí – nechceme zateplit, protože to stejně nic neušetří a museli bychom platit víc. No a samozřejmě takové ty řeči – nechci to, protože kamarád říkal, že pak mám v bytě plísně a to „odborníci” říkají, že ohrožuje moje zdraví.
Téměř nikdo, nebo minimum lidí si uvědomuje svoji odpovědnost nejen za sebe, ale i za druhé. Setkal jsem se nedávno dokonce s názorem v domě SVJ – mně je jedno, že teče do střechy, protože bydlím až nad sklepem! Tvrdím, že takoví lidé se nikdy neměli stát vlastníky bytů. Obec nebo firma takovýmto lidem vůbec neměla byty prodat. Ani za korunu. Oběma stranám chybí to, co je ve fungujícím trhu s byty to základní – odpovědnost. Listina základních práv a svobod v ustanovení:
Čl. 11
(1) Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.
(3) Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých a nebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.
Najde se už dneska po zavedení pořádných zákonů dost výjimek, které přistoupí na argumenty, že žádný panelák není postaven navěky. Kdysi jsem se učil na stavebních školách, že se životnost paneláků plánovala v desítkách let a socialistické plánování KBV (komplexní bytové výstavby) počítalo s plochami kolem měst s výstavbou dalších a dalších panelových domů. Ve Strašicích se kvůli tomuto plánování v sedmdesátých létech zbourala polovina návsi a počítalo se s tím, že se zbourá celá.
Bohužel většina lidí zná z Ústavy jen ta ustanovení, která znát chce. O odpovědnosti se nikdo raději moc nezmiňuje. Jenže na trhu s byty je osobní odpovědnost jedna z nejdůležitějších věcí v lidském životě. Osobní odpovědnost nejen za sebe, ale i za souseda za zdí. Jestliže bydlím uprostřed mezi byty a mám stažené topení na minimum, měl bych si odpovědně říci, že soused v krajním bytě musí topit o to víc a teplo, které z toho mám já, platí on. Upřímně, kolik lidí takto uvažuje. Paneláky nás naučily být sobečtí a starat se o sebe. Mělo by se to dost brzo změnit, jinak se budeme mít v budoucnosti hůř všichni.
