Po stopách kontroverzního Karla Pragera, autora Nové scény Národního divadla
V roce 2000 získal na přehlídce Grand Prix čestnou cenu za celoživotní dílo a přínos architektuře. Ačkoliv jsou mnohé jeho stavby vnímány rozporuplně, dosahují celosvětové úrovně. Jaký byl život a práce jednoho z nejvýznamnějších a v pražském kontextu nejviditelnějších českých moderních architektů – Karla Pragera?
Karel Prager pocházel z Kroměříže. V roce 1949 absolvoval Fakultu architektury na ČVUT v Praze, kde zároveň najdeme jeho nejznámější stavby. Od roku 1950 byl zaměstnán v pražském Stavoprojektu, kde se potkal se svými budoucími dlouholetými spolupracovníky Jiřím Albrechtem a Jiřím Kadeřábkem. V roce 1967 se stal spoluzakladatelem Sdružení projektových ateliérů a ředitelem ateliéru Gama, kde působil až do roku 1989. Po revoluci se ateliér Gama osamostatnil a Prager jej vedl až do své smrti. Karel Prager zůstal ředitelem tohoto ateliéru až do své smrti v roce 2001. Nedlouho před svou smrtí obdržel Cenu Obce architektů za celoživotní dílo. Studio Gama projektuje dodnes.
Národní divadlo chystá rekonstrukci kontroverzní Nové scény
Tým odborníků z Ústavu teorie a dějin architektury Fakulty architektury ČVUT v Praze dokončil sedmiměsíční stavebně-historický průzkum rozsáhlého architektonického souboru budov…
Ocelové konstrukce a čisté formy
Jeho nejoceňovanější realizací je budova Výzkumného ústavu makromolekulární chemie ČSAV v Břevnově, která byla v roce 2000 dokonce prohlášena za kulturní památku. Další jeho pražské realizace tak jednoznačně pozitivně přijímány nebyly – ať už jde o budovu někdejšího Federálního shromáždění, Novou scénu Národního divadla či Komerční banku na Smíchově ve tvaru komolého jehlanu. Mimo Prahu lze vidět Pragerovy realizace v podobě kulturního domu ve Veselí nad Lužnicí či rekreačního zařízení Parlamentu ČR v Harrachově, kde k vile Dušana Jurkoviče přistavěl futuristickou stavbu komolého kuželu.
V zahraničí byly realizovány dva jeho návrhy, přičemž o jednom z nich – hotelovém komplexu v Porto Conte –,který Prager zpracoval jako studii, se autor dozvěděl dlouho poté, kdy byla stavba dokončena. U architektonických návrhů a realizací Karla Pragera je patrná autorova obliba ocelových konstrukcí a skla a zároveň též obdiv k modernistické západní architektuře 60. let a jejím čistým formám, jež je možné pozorovat například u pozdních realizací Ludwiga Miese van den Roheho.
Federál provokuje dodnes
Pragerova nejvýraznější tvorba je spojována hlavně s 60. lety, kdy se účastnil velkého množství soutěží a kdy také navrhl budovu bývalého Federálního shromáždění. Snad žádná jiná realizace architekta Karla Pragera se nesetkala s takovým odporem veřejnosti jako právě tato. Budova bývalého Federálního shromáždění, kde posléze sídlila Svobodná Evropa, neměla původně sloužit politice, ale veřejnosti a kultuře. Také tak byla architektem koncipována. Do osudu budovy ale zasáhla federalizace tehdejšího Československa a poté intervence sovětských okupačních vojsk. Budova Federálního shromáždění je od roku 2000 národní kulturní památkou. Své obhájce v současnosti architekt nachází i u nejmladší generace. 1. června 2009 budovu do své správy převzalo Národní muzeum. [1]
Téma: Architektura
Nová scéna Národního divadla
Osmdesátá léta pro Karla Pragera znamenala jednak další fáze urbanistického plánu nového Smíchova, ale především Novou scénu Národního divadla. Než došlo k realizaci výstavby současného areálu Národního divadla, vznikala řada návrhů a proběhlo několik soutěží, jejichž cílem bylo nalézt řešení nové zástavby prostoru mezi historickou divadelní budovou a klášterem sv. Voršily. Myšlenka využít toto prostranství pro novou divadelní scénu ale nebyla nová, objevila se již na začátku 20. století. Karel Prager se zde k projektování dostal až v závěrečné fázi, kdy bylo v rozporu s původním konceptem a dosavadními projekty rozhodnuto umístit do areálu další divadelní scénu. Počátek jeho angažmá negativně poznamenal nucený odchod původního projektanta Pavla Kupky.
Prager se rozhodl umístit nový sál do samostatného tělesa, jehož skleněný plášť vytváří dojem skulpturálního krystalu. Dlouhou frontu do Národní třídy rozdělil odstupňováním hmot, které z odstupu vytvářejí pohledové předstupně siluetě Národního divadla. Architektonický koncept i řešení exteriéru lze označit za nadčasové. [2] Prager se postaral také o návrhy interiérů Nové scény, a to za spolupráce výtvarníků Martina Sladkého, Zorky Smetanové, Pavla Hlavy, Jaroslava Štursy a Františka Víznera. [3] V roce 2021 byla budova Nové scény prohlášena kulturní památkou.
Zdroje:
- [1] Pragerův federál provokuje dodnes: Prague.eu [online]. [cit. 2021-7-6]. Dostupné z: https://www.praha.eu/jnp/cz/co_delat_v_praze/pamatky/prageruv_federal_provokuje_dodnes.html
- [2] SEDLÁKOVÁ, Radomíra. Karel Prager: [lidé si na nové věci teprve musí zvyknout]. Praha: Titanic, 2013. ISBN 978-80-86652-54-2.
- [3] Nová scéna Národního divadla: Prague.eu [online]. [cit. 2021-7-6]. Dostupné z: https://pamatkovykatalog.cz/nova-scena-narodniho-divadla-13049358
Život a dílo architekta Karla Pragera
Ve dnech 2. 2.–24. 2. 2016 se v atriu Fakulty stavební ČVUT v Praze konala výstava „150 let SIA“ věnovaná 150. výročí trvání SIA – „Spolku architektů a inženýrů v království…
