Poznáte stavební sloh? Průlet od baroka po sametovou architekturu
V minulém vydání jsme se naučili odlišovat románské stavby od těch pohádkově renesančních. Zavítali jsme také na dvůr krále Rudolfa II. a představili si nejvýznamnější stavby českého manýrismu. Nyní se blíže podíváme na české baroko, klasicismus, empír či kubismus.
Česká barokní krajina, kostely, zámky a drobné sakrální stavby patří podle řady historiků k nejcennějšímu příspěvku, který daly české země v oblasti kultury celému světu. Ne nadarmo je několik těchto památek pod ochranou UNESCO. Pokračovat budeme českým klasicismem a následně empírem, jenž byl ve znamení rozvoje prvního průmyslu a rozvoje měst.
Představíme si také dominantní slohy 19. a 20. století – ornamentální secesi, nezaměnitelný kubismus i modernistický funkcionalismus, jehož filozofie a myšlenky byly natolik silné, že se jimi řada architektů řídí dodnes. Na závěr nahlédneme na (stále trochu kontroverzní) perly poválečného stavitelství.
Baroko: stavební rozkvět českých zemí
Z českého manýrismu plynule navážeme na baroko, které se u nás začalo rozvíjet během třicetileté války. Ačkoliv procházely české země v tomto období hospodářským i politickým úpadkem, umění a zejména architektuře se dařilo. V této době přišlo do českého království množství nových rodů. Ty na svých nových panstvích zahájily výstavbu paláců, zámků, kostelů i nemocnic. K jejich stavbě byly zváni do země významní architekti a stavitelé z různých zemí. Jmenujme Carla Luraga a jeho Klementinum, Jana Blažeje Santiniho-Aichela a jeho kostel na Zelené hoře nebo Františka Maxmiliána Kaňku a jeho zámek Karlova Koruna u Chlumce nad Cidlinou. Zvláštní pozornost si zaslouží fenomén tzv. barokní opery, která je u nás spjata s konkrétními zámky (Kroměříž, Mikulov, hospital Kuks, divadlo v Českém Krumlově).
Klasicimus a empír: od ozdob a ornamentů k liniím
Doba pozdního baroka je v českých zemích neodmyslitelně spjata s panováním Marie Terezie. Po její smrti byl tento styl nahrazován klasicismem a následně empírem. Zatímco barokní styl oplýval emocemi, klasicismus zdůrazňoval racionalitu, umírněnost a pevný řád. Za zlomový bod přechodu od baroka ke klasicismu považujeme přestavbu Pražského hradu v režii vídeňského architekta Nicolo Pacassiho. Z významných architektů jmenujme ještě Kiliána Ignáce Dientzenhofera či Antonína Haffeneckera stojícího za návrhem Stavovského divadla. V empírovém slohu je postaven zámek Boskovice a prakticky celý Lednicko-valtický areál [1].
Přelom století: vlastenectví a elegantní funkcionalismus
Na přelomu 19. a 20. století se o slovo přihlásila secese, která se neodmyslitelně zapsala do tváře řady evropských měst. V tomto stylu u nás najdete například ikonický pražský Průmyslový palác, postaven pro Jubilejní zemskou výstavu v roce 1891. Budovu navrhli architekt Bedřich Münzberger společně s inženýrem Františkem Prášilem [2]. V secesním stylu je vystavěn také Obecní dům v Praze, Fantova budova Hlavního nádraží/a>, Vinohradské divadlo či Východočeské divadlo v Pardubicích.
Na počátku 20. století se u nás začal objevovat kubismus. Architekti tvořící pod jeho vlivem vytvářeli velmi osobitá díla. Jeho nejvýraznější představitelé (malíř Josef Čapek nebo architekt Josef Gočár) se sdružili ve Spolku výtvarných umělců Mánes. Nikde jinde nedosáhla kubistická architektura takového rozmachu jako právě v Česku. Z kubistického slohu se následně vyvinul tzv. rondokubismus (neboli art-deco), pro něhož je charakteristické užití oblých tvarů a národních barev, červené a bílé. Měly připomínat národní slovanské tradice. Za vrcholné stavby rondokubismu jsou považovány Palác Archa – Budova bývalé Legiobanky Na Poříčí v Praze a palác Adria v Praze se stylovou kavárnou.
Československo nezůstalo pozadu ani ve funkcionalismu, který se u nás začal rozvíjet od 20. let 20. století. Zbytečné ornamenty musely pryč, nahradily je čisté a elegantní linie. Zejména Praha, Zlín a Brno se v meziválečných obdobích proměnily v ukázku tuzemské funkcionalistické architektury. Hlavními představiteli funkcionalismu u nás byl Adolf Loos, Jan Kotěra a Josef Gočár. Ve funkcionalistickém stylu byl postaven Veletržní palác v Praze, brněnská vila Tugendhat nebo Brněnské výstaviště.
Druhá polovina 20. století a ohrožená brutalistní díla
V 50. letech 20. století se v socialistickém Československu uchytil směr zvaný socialistický realismus, který k nám přinesl mírný závan svěžího vzduchu ze světa za železnou oponou. Jeho nejznámějšími „stavebními" zástupci je město Havířov, Ostrov a Ostrava-Poruba, ale i Hotel International v Podbabě. Ve stejné době se u nás prosadil styl bruselský, který symbolizoval návrat k autentické tvorbě po dekádě stalinského socialistického realismu a který se vyznačoval oblými tvary a skleněnými fasádami. Od 50. do 70. let minulého století začaly vznikat v řadě zemí megalomanské budovy ze surových materiálů. Řeč je o brutalismu, který u nás zažil rozkvět zejména v 60. letech. Problémem je, že veřejnost v brutalistních stavbách často nevidí cenné památky, ale naopak se jim přisuzuje ideologické stigma. Demolici tak neunikly Hotel Praha, telefonní ústředna v pražských Dejvicích nebo Mazutka na sídlišti Invalidovna v Praze. Naštěstí se u nás v posledních několika letech začíná řada odborníků shodovat na tom, že odvážná brutalistní díla je třeba chránit, ne bourat. Nedávno byl například prohlášen kulturní památkou obchodní dům Kotva.
Posametová architektura přinesla klíčový zlom
Po listopadu 1989 už nebyli tuzemští architekti odkázáni na práci ve velkých projektových ústavech, a tak si začali zakládat vlastní studia. Rapidně se také zvýšily počty absolventů architektury. V Praze byl postaven Tančící dům, jenž se stal nejen symbolem nové české architektury, ale i oblíbeným měřítkem jejích kvalit. Současně k nám pronikl styl hi-tech, jehož představitelkou je architektka Eva Jiřičná. Pokud bychom tedy souhrnně hodnotili tuzemskou architekturu po Sametové revoluci, jedno je jisté – tvář českých měst a vesnic se po roce 1989 začala měnit k lepšímu. Ať už vezmeme v úvahu novostavby, rekonstrukce či celkově zásahy do krajin a urbanistických struktur [4, 5]. Na druhou stranu, i v 21. století svazují tuzemskou moderní architekturu fenomény, jako jsou nekonečné diskuze architektů s památkáři a krajináři nebo chybějící silná vrstva osvícených investorů, kteří by nesledovali jen krátkodobé cíle vlastní reprezentace, ale šlo by „jim o víc” [5]. Pravdou však zůstává, že česká architektura je každým rokem sebevědomější a tuzemští architekti jsou stále inovativnější a hravější. Dokladem jsou ikonické obytné, vzdělávací, užitné i sakrální stavby (Lasvit v Novém Boru, Nové divadlo J. K. Tyla v Plzni, futuristické kostely v Brně a Sazovicích, Vinařství Lahofer,...). Zapomenout nelze ani na moderní rozhledny (Velká Deštná), hotely a resorty (Art & Design Hotel Miura, Resort Svatá Kateřina,) či tzv. tree housy (stromové domky) dobývající svět. Prahu čeká velký krok v roce 2027, kdy se plánuje začít s výstavbou Vltavské filharmonie. Má se stát klíčovou kulturní institucí celorepublikového i evropského významu [5].
První díl tohoto seriálu, ve kterém představujeme románský sloh, gotiku, renesanci či manýrismus, najdete zde .Zdroje:
[1] Klasicismus. Kultura.cz [online]. [cit. 2023-08-14]. Dostupné z: www.kultura.cz
[2] prof. PhDr. Petr Wittlich, CSc. Přehled dějin českého umění. [online]. [cit. 2023-08-14]. Dostupné z: udu.ff.cuni.cz
[3] Demolování modernismu. Earch.cz [online]. [cit. 2023-08-14]. Dostupné z: www.earch.cz
[4] LUKEŠ, Zdeněk. Česká architektura dnes. www.archinfo.sk [online]. [cit. 2023-08-14]. Dostupné z: www.archinfo.sk
[5] ZIMOVÁ, Zuzana. Česká architektura na prahu 21. století. Dům a zahrada [online]. [cit. 2023-08-14]. Dostupné z: www.dumazahrada.cz
[6] Celkový přehled architektonických stylů: Česká architektura. Wikipedia [online]. [cit. 2023-08-14]. Dostupné z: cs.wikipedia.org
