Proč a jak stavět energeticky úsporné domy
Se zvyšující se poptávkou po energiích a s růstem jejich cen se do popředí celospolečenského zájmu dostává požadavek na snižování energetické náročnosti staveb. Tyto požadavky jsou postupně definovány a implementovány do příslušné legislativy.
Současný způsob života v ekonomicky „vyspělé” či spíše mocnější části světa je z energetického hlediska extrémně náročný a vyznačuje se velmi nízkou efektivitou hospodaření nejen s energiemi. Lidská činnost má značný negativní dopad na životní prostředí. Takzvaný ekonomický růst s sebou přináší zvyšování spotřeby, velkou míru plýtvání a produkci za každou cenu. Nároky na energii a její spotřeba se zvyšují, zdroje docházejí, roste cena a závislost na dodávkách z nestabilních zemí.
Provoz budov se na celkové spotřebě energie podílí 40 %. K další spotřebě energie dochází při jejich výstavbě, výrobě a dopravě stavebních materiálů, údržbě, obnově budov, jejich demolici a likvidaci. Budovy jsou zodpovědné za 30 % emisí CO2, spotřebovávají značné množství primárních surovin, vytvářejí až 40 % všech odpadů a značně se podílejí na devastaci krajiny.
Evropská směrnice
Problematika snižování energetické náročnosti budov se tak stává jedním z nejdůležitějších témat současnosti. V oblasti energetických úspor a ochrany životního prostředí dlouhodobě hraje významnou roli EU, která stanovuje ambiciózní cíle a navrhuje legislativní opatření na jejich naplnění. K důležitým nástrojům patří i evropská směrnice č. 2010/31/EU o energetické náročnosti budov.
V současné době probíhá implementace požadavků směrnice do národní legislativy, konkrétně novela zákona č. 406/2000 sb., o hospodaření energií a příslušných prováděcích vyhlášek. Pokud bude příslušná legislativa včas schválena, čeká české stavebnictví již od roku 2013 zásadní proměna. Hlavním cílem zákona je zvýšit energetickou kvalitu budov a snížit náklady na jejich provoz, postupně až na úroveň „budov s téměř nulovou spotřebou energie” (u nových budov nejpozději do roku 2020). Zde je důležité zmínit, že opatření na zajištění požadované energetické náročnosti budov jsou vázaná na nákladově optimální úroveň v rámci životního cyklu budovy (zjednodušeně ekonomicky nejvýhodnější). Novela dále již od roku 2013 rozšiřuje využití průkazů energetické náročnosti budov, tak aby v případě prodeje nebo pronájmu budovy měl její budoucí uživatel přehlednou informaci o její energetické náročnosti. To nepochybně povede ke zvýšené poptávce po úsporných budovách a zpřehlednění a zkvalitnění trhu s nemovitostmi, podobně jako tomu bylo u domácích spotřebičů.
Jak na dům s téměř nulovou spotřebou energie
Pro snížení energetické náročnosti budov můžeme již dnes využít jednoduché, prověřené a nákladově efektivní metody a principy. Těmito prostředky můžeme potřebu energie snížit na minimum a to při současném zvýšení komfortu a kvality vnitřního prostředí a zmírnění negativních dopadů staveb na životní prostředí.
Orientace a tvar budovy
Návrhem vhodného, nejlépe kompaktního, tvaru budovy eliminujeme plochu ochlazovaných konstrukcí a množství tepelných mostů. Optimální orientací domu vůči světovým stranám zajistíme využití pasivních solárních zisků.
Kvalitní obálka domu
Dostatečná vrstva tepelné izolace bez přerušení, obepínající celý vytápěný prostor objektu, vzduchotěsnost obvodového pláště a okna s vynikajícími tepelněizolačními vlastnostmi minimalizují potřebu tepla na vytápění a zvyšují tepelnou pohodu v interiéru – rovnoměrné a vysoké teploty povrchů, zabránění kondenzace vlhkosti a vzniku plísní.
Řízené větrání s rekuperací
Instalací systému řízeného větrání se zpětným získáváním tepla (rekuperací) zabezpečujeme optimální výměnu vzduchu bez průvanu, hluku, prachu a nečistot, s minimální tepelnou ztrátou.
Úsporné spotřebiče a osvětlení
K dalšímu snížení potřeby energie vede instalace úsporných spotřebičů a osvětlení a jejich efektivní používání.
Využití obnovitelných zdrojů energie
Je žádoucí výše zmíněnými stavebně-technickými opatřeními snížit potřebu energie na minimum. V následujícím kroku na cestě k „nulové” spotřebě se snažíme zbývající (oproti stávající výstavbě řádově menší) množství energie potřebné na provoz budovy přednostně pokrýt místními obnovitelnými zdroji.
Pouze snížení energetické náročnosti nestačí!
Snaha o úsporu energie bez pochopení a zohlednění širších souvislostí však často vede ke zhoršení kvality vnitřního prostředí budov a neúměrnému zvýšení investičních nákladů. Typickým příkladem jsou masové rekonstrukce panelových domů – zateplení, výměna oken. Jejich obyvatelé si jistě pochvalují nižší účty za teplo, na druhé straně se potýkají s nedostatkem čerstvého vzduchu, zvýšenou vlhkostí, její kondenzací na oknech a v místech tepelných mostů, a následným vznikem plísní.
V neposlední řadě bychom se také měli zabývat environmentálními aspekty budov jako je respekt k okolní krajině, stávající zástavbě a historickému kontextu, využití zeleně na pozemku, střechách a fasádách, použití přírodních a recyklovaných materiálů apod.
Abychom dosáhli nízké energetické náročnosti efektivně, s nízkými investičními náklady a malou zátěží životního prostředí, a zároveň zvýšili komfort vnitřního prostředí, měli bychom jednotlivé výše uvedené principy a opatření aplikovat vyváženě, s ohledem na konkrétní požadavky a podmínky, a v širších souvislostech již v přípravné fázi projektu budovy či její rekonstrukce.
