Rámcová úmluva OSN o změně klimatu, Kjótský protokol a postoj České republiky

Evropská unie a Česká republika se připravuje na spuštění rozsáhlého programu na snížení průmyslových emisí do životního prosdtředí. Tlak na snížení emisí CO₂ může výrazně zasáhnout i výrobce stavebních hmot. Na toto téma nám poskytl rozhovor ministr životního prostředí České republiky Libor Ambrozek.

V roce 1992 byla v Rio de Janeiru přijata Rámcová úmluva OSN o změně klimatu, k níž přistoupila později ČR. Jaké závazky z toho pro naší republiku vyplývají?
Formálně je třeba odlišovat povinnosti České republiky vyplývající z Rámcové úmluvy od povinností vyplývajících z Kjótského protokolu. Rámcová úmluva je značně obecným dokumentem, který popisuje důvody, proč je otázka globálních změn klimatu tak závažná, proč je třeba se touto problematikou nadále zabývat a požaduje po státech, aby se diferencovaným způsobem snažily na základě účinné vzájemné spolupráce zastavit nárůst emisí skleníkových plynů. Specifikuje rovněž nutnost společného posílení úrovně výzkumu a pozorování, který může v budoucnu přispět k bližšímu poznání skutečných dopadů člověka na změny globálního klimatického systému.
Na druhé straně Kjótský protokol, který byl přijat v roce 1997, již jednotlivým státům ukládá nepoměrně konkrétnější povinnosti. Specifikuje například výši redukčních cílů (pro Českou republiku snížení emisí o 8 % do období 2008-2012 oproti roku 1990), povinnost přesného monitorování emisí skleníkových plynů, povinnosti předávání zkušeností rozvojovým státům, apod. Rovněž stanovuje možnosti, které lze využít pro dosažení redukčních cílů (snižování emisí na úrovni státu, mezinárodními projekty či emisním obchodováním). Je třeba připomenout, že Česká republika nebude mít se splněním protokolem stanovené hodnoty problémy a že plní bez větších problémů i většinu ostatních specifických povinností.

Přestože Rámcovou úmluvu dodnes ratifikovaly téměř dvě stovky zemí, ratifikovat Kjótský protokol z roku 1997, který konkretizuje Úmluvu tím, že stanoví pro každý stát limity emisí tzv. skleníkových plynů, se hned tak každému nechce. USA jej přímo odmítly ratifikovat. Jaký postoj zachovává ČR?
Já bych si dovolil tuto informaci poněkud upřesnit. K tomu, aby Kjótský protokol vstoupil v platnost je zapotřebí, aby byl ratifikován alespoň 55 státy, které před tím ratifikovaly Rámcovou úmluvy. To se již dávno stalo, neboť do dneška jej ratifikovalo 119 států. Jde však třeba zároveň splnit i druhou podmínku, která stanovuje, že ratifikující státy musí pokrýt alespoň 55 % emisí skleníkových plynů, pocházejících z ekonomicky vyspělých států.
A to se zatím ale nestalo, neboť stále chybí 10,8%. Vzhledem k dnes již trvalému postoji USA může být tato podmínka splněna pouze tehdy, pokud se k tomuto kroku odhodlá Rusko. To by mohlo svojí ratifikací přispět 17,4 %, a to by, jak je z předchozího vidět, bohatě stačilo. Doplnil bych pouze, že Česká republika ratifikační podmínku splnila již v roce 2001 (Protokol podepsala v roce 1998).

Pro boj se skleníkovými plyny zavádí Kjótský protokol tři mechanismy, jež se stručně dají charakterizovat tak, že země (většinou bohaté), které limity překračují, budou investovat v chudých zemích do ekologicky čistých technologií, čímž získají kredit, o který se jim »vylepší« vlastní bilance emisí skleníkových plynů. Nebo mohou za úplatu své emise převést na zemi, která jich produkuje méně, než jí stanoví závazný limit. Jak se na tento celosvětový obchod připravuje Česká republika?

V zásadě lze mechanismy rozdělit do dvou skupin; mechanismy projektové a mezinárodní emisní obchodování. Mezi projektové mechanismy patří projekty společné implementace (Joint Implementation – JI) a mechanismus čistého rozvoje (Clean Development Mechanism – CDM).
Vzhledem k nastavení mechanismů je pro ČR relevantní využití mechanismu JI z pozice hostitelské země (zahraniční investoři financují projekty zde a připisují si dosažené emisní redukce na svůj účet). Na využití tohoto mechanismu již má ČR vytvořenu metodiku, která určuje jak oblasti, do kterých chceme projekty směřovat (obnovitelné zdroje energie, energetické úspory atp.), tak i postup pro přípravu a schvalování těchto projektů.
Každý projekt musí být v rámci dané procedury ze strany MŽP jako garanta převodu emisních redukcí do zahraničí schválen. V současné době existuje několik projektů v různé fázi rozpracovanosti, probíhá jednání o dalších. Zároveň probíhají jednání se zástupci vlád, kteří by měli o podobnou spolupráci ze strany investorů zájem (např. Rakousko, Holandsko, SRN, Japonsko atp.).

Určité elementy systému se nicméně stále ještě upravují a precizují. Podrobnější popis mechanismů včetně výše zmiňované metodiky je k dispozici na www stránce MŽP (www.env.cz), v oddílu Změna klimatu. Mechanismus mezinárodního emisního obchodování by umožnil ČR obchodovat s emisním přebytkem, kterým budeme v prvním kontrolním období Protokolu (2008 - 2012) zřejmě disponovat. Tento mechanismus je v současné době ve fázi přípravy, nicméně bude navržen v podobě recyklace výnosu z prodeje emisí zpět do projektů vedoucích k redukci emisí skleníkových plynů.
S přebytkem jako takovým bude naloženo strategicky, předpokládá se tedy, že odprodána pomocí tohoto mechanismu bude pouze jeho část, další bude pravděpodobně sloužit pro převod do dalšího kontrolního období.

Existuje v České republice prostor, jak přispět ke snižování obsahu hlavního skleníkového plynu CO2 formou vysazování nových lesů apod.?
Tento prostor zde samozřejmě existuje, nicméně je třeba vzít v úvahu skutečnost, že naše lesy ve své současné podobě pohlcují přibližně pouhá 3 % národních emisí skleníkových plynů, a proto vysazování nových lesů u nás může přispět pouze minoritním způsobem.

Zvláštní na celé věci je, že vědci dosud nejen neprokázali podstatný vliv stopového skleníkového plynu CO2, na případném globálním oteplování, jež se nejčastěji zmiňuje v souvislosti se změnou klimatu, ale v řadě studií jej vylučují i v případě, že by obsah tohoto plynu v atmosféře několikanásobně vzrostl. O jaká odborná stanoviska se opírá Česká republika před podpisem závažných mezinárodních úmluv?
Česká republika se opírá zejména o závěry Mezivládního panelu změny klimatu IPCC, který sdružuje vědeckou komunitu celého světa a je panelem Světové meteorologické organizace a UNEP. Je pravdou, že podíl člověka na celkové změně klimatu není doposud exaktně vyjádřen, nicméně o vlivu člověka dnes pochybuje pouze zcela zanedbatelné množství odborníků.
Ve chvíli, kdy změna klimatu již probíhá – a to měření a pozorování skutečně dokazují – není na místě vést diskuse o kvantitativním vyjádření podílu člověka a podílu přirozené změny klimatu. Proces zde prostě probíhá a je tedy na místě z pohledu principu předběžné opatrnosti přijímat konkrétní kroky jak ke snižování emisí skleníkových plynů, tak i k implementaci adaptačních opatření, která mohou dopady takové změny minimalizovat.
Děkujeme za rozhovor.

Říjen 2019 - Poznámka: O vlivu CO₂ na teplotu planety se již léta vedou diskuse, přičemž vrcholoví klimatologové dnes na základě tvrdých exprimentálnách dat, včetně satelitních, od této myšlenky ustupují. Více v článku President spoléhá na skutečné odborníky z října 2019.