Rekonstrukce podlahy aneb kam kutnohorští havíři jistě nikdy nevstoupili…
Historie bývalého královského města Kutná Hora bývá v učebnicích dějepisu spojována především s těžbou stříbrné rudy a u filmových diváků s pamětnickým snímkem Cech panen kutnohorských. Stříbrné doly byly hlavním zdrojem bohatství tohoto města, které si mohlo dovolit investovat nemalé prostředky například do výstavby architektonického skvostu v podobě proslulého chrámu sv. Barbory.
V jeho těsné blízkosti stojí další z nepřehlédnutelných památek stříbrného města: jesuitská kolej. První členové Tovaryšstva Ježíšova neboli jesuité přišli do Kutné Hory roku 1626. Začali zde budovat významné vzdělávací instituce kolej a seminář. Pro monumentální budovu koleje nevybrali oproti řádovým zvyklostem místo na hlavním náměstí, na to kutnohorské by se prostě jejich kolej nevešla, ale až za hradbami, v sousedství již zmíněné svaté Barbory.
V druhé polovině 17. století (1667) byla zahájena stavba dle plánů slavného architekta Giovanniho Domenica Orsiho. Již za rok mohl řád část koleje využívat, ovšem celá budova se stavěla až do poloviny 18. století a nebyla vlastně nikdy dokončena (chybí celé příčné jižní křídlo budovy). Kolej byla v pozdějších dobách stavebně upravována, ale svůj barokní ráz si zachovala dodnes. Pozoruhodná je především raně barokní fasáda, štuková výzdoba v některých místnostech a venkovní terasa se sochařskou výzdobou.
Po zrušení jesuitů v roce 1773 přešla budova do vojenské správy, v části budovy byl špitál, jinak zde byly většinou sklady vojenského materiálu. Vojáci využívali prostory barokní koleje více než dvě století. Česká armáda opustila budovu v roce 1997.
Tento vojenský zábor zanechal své „nesmazatelné” stopy na interiérech budov, místností a sálů a je jen dobře, že v poslední době bylo přikročeno k postupné citlivé renovaci prostor. Úkol to však bude nejenom časově, ale i finančně velmi náročný. Přesto, bude-li výsledkem renesance historie tak, jak se to povedlo v případě kompletní nové pokládky dřevěné podlahy pražské firmě LUKOR s.r.o., budou to prostředky smysluplně vložené.
Stejně jako v dobách největšího rozkvětu města se při obnově historického sálu – reflektáře Jesuitské koleje sešli na ploše 178 m2 zruční řemeslníci a odvedli fortelné a citlivé dílo. A protože, jak jsme v úvodu zmínili, Kutná Hora patřila králi, dílo korunovala kompletní renovace podlahy, která proběhla v dubnu letošního roku.
Jak rekonstrukce probíhala
Po rozebrání stávající podlahy pracovníci firmy Lukor provedli montáž křížového roštu a izolace Isover. Na takto připravený podklad byly přišroubovány GSB desky a na řadu přišla systémová aplikace jednotlivých výrobků značky UZIN: penetrace PE 414, polyuretanové parketové lepidlo MK 92S, izolační a přemosťující podložka Moltimoll® SoftSonic. Na tuto systémovou skladbu byla provedena vlastní pokládka čtvercových dřevěných kazet formátu 180×180 cm v kombinaci dřevin z dubu a javoru. Kazety byly k podkladu lepeny osvědčeným PUR parketovým lepidlem UZIN MK 92S, díky jeho rychlému vytvrzení mohli parketáři již na druhý den provést základní přebroušení a tmelení. Po závěrečném hladkém celoplošném přebroušení bylo přikročeno k povrchové úpravě – lakování. Pro základní lakování, stejně jako pro vrchní lakování a tmelení, byly zvoleny v historických objektech mnohokrát osvědčené výrobky PALLMANN: Uni-Kitt (tmel), Pall-X 325 (základní lak), Pall-X Nano (vrchní lak).
Výsledkem je dílo, dokumentující zručnost dnešních řemesel, navazujících na staleté zkušenosti a odkaz předchůdců a potvrzení, že nejmodernější technologie dokáže vrátit historii její dokonalou autentičnost. V titulku s trochou nadsázky zmiňujeme, že do těchto prostor kutnohorští havíři asi nikdy nevstoupili, ale vy byste si při návštěvy města Kutná Hora neměli tuto příležitost nechat ujít....
