Skutečnosti o univerzálních pojistných hydroizolacích (kontaktní podstřešní fólie)

Na evropském stavebním trhu včetně České republiky se vyskytuje obrovské množství různých druhů pojistných hydroizolací, ve kterých se ani odborník není schopen skutečně zodpovědně orientovat.

Pokud však tento sortiment zúžíme na tzv. univerzální kontaktní typy, tj. fólie, které se mohou aplikovat i ve dvouplášťových konstrukcích, kde se mohou dotýkat jak tepelné izolace tak i bednění, můžeme pak říci, které jsou skutečně univerzální a které se jen tak tváří (viz obr. 1 a obr. 2).

Co je univerzální fólie

Jedná se většinou o tzv. vysoce pa ropropustné fólie s plošnou hmotností > 130 g/m².

Aby takový výrobek byl skutečně univerzální (bez uvedení příslušného omezení použití) je potřeba stanovit kriteria, kdy toto splňuje a kdy ne. Víme, že materiál může zůstat na konstrukci bez střešní krytiny až 4 měsíce a přitom musí odolat běžným povětrnostním a srážkovým vlivům. Podstatné pro to tudíž není plošná hmotnost výrobku, ale faktická technická data fólie.

Zatížení střešní konstrukce sněhem

Pokud vycházíme z toho, že výrobek může být aplikován na roztečích krokví i 120 a více centimetrů od sebe a v podstatě ve všech sněhových oblastech (vliv zatížení sněhem – viz zima 2005/2006), materiál pak musí splňovat určité minimální pevnosti na přetržení, tj. aby jej ani případná váha sněhu nepoškodila a sníh se neprovalil do konstrukce. Navíc víme, že od 1. 11. 2006 platí nová, velice zpřísněná norma na možné zatížení střešní konstrukce váhou sněhu (viz tabulky a obr. 3).

Působení větru a deště na hydroizolační fólie

Je známo, že na výrobek může působit i značný vliv větru a jelikož materiál může zůstat bez krytiny až 4 měsíce, pak nám vychází skutečnost, že nesmí dojít k poškození materiálu natržením, kde pak zejména pod kontralatí může dojít k poškození funkce vodotěsnosti. A jelikož často dotykem fólie s tepelnými izolacemi dochází k nadzvednutí této „kontaktní” pojistné hydroizolace, je pak vodotěsnost těchto detailů naprosto klíčová pro zajištění správného odvodnění. To je otázka parametru minimální pevnosti na vytržení z hřebíku (viz obr. 4).

Vlivem toho, že na pojistnou hydroizolaci aplikovanou v kontaktu s tepelnou izolací či s bedněním dynamicky a značně působí dešťové srážky (materiál se nemůže spolehnout na stanový efekt), měl by tento materiál mít podstatně vyšší vodotěsnost než tzv. nekontaktní pojistné hydroizolace. Navíc skutečná vodotěsnost materiálu se dá fakticky posoudit jen podle tzv. stupně vodotěsnosti, jelikož vodotěsnost stanovená výškou vodního sloupce v mm relevantně nereprezentuje skutečnou vodotěsnost na stavbě.

Vzhledem k tomu, že bednění či uzavřený sloupec nepohyblivého vzduchu pod fólií (pod fólií se nevytváří ventilační mezera) výrazně snižuje možnost odpařování vodních par z konstrukce, měla by být taková fólie schopna svojí předimenzovanou paropropustností eliminovat i tento problém.

Mechanická odolnost

V případě aplikace fólie na bednění musí dostatečné mechanické vlastnosti materiálu umožňovat případný pohyb montážníků po fólii, tj. odolávat případnému plošnému poškození. Zároveň materiál musí být dostatečně dimenzován vůči rozpadu vlivem slunečního UV záření.

Požadované vlastnosti fólií

Z výše uvedeného vyplývá, že u tzv. univerzální „kontaktní” pojistné hydroizolace by měly být tato vlastnosti:

• minimální pevnost na přetrh by neměla klesnout pod 150 N/5 cm (stanovení podle norem EN 12311-1, EN13859-1), a to ani příčná pevnost,
• minimální pevnost na vytržení z hřebíku by neměla klesnout pod 100 N/200 mm (stanovené podle norem EN 12310-1, EN13859-1),
• skutečný stupeň vodotěsnosti podle normy EN 1928 by měl být na úrovni W1,
• paropropustnost (ekvivalentní difúzní tloušťka r_d) by měla být výrazně pod hodnotou r_d < 0,05 m (stanovení podle normy EN ISO 12572).

Nedostatečné technické parametry

Problém však je, že řada dodavatelů u svých materiálů některá technická data vůbec neuvádí či u parametru vůbec neuvádí normu či postup, podle kterých byl tento parametr zjištěn. Výsledky stejného parametru zjištěného podle různých norem se totiž u stejného materiálu mohou výrazně lišit, často několikanásobně. Často jsou místo minimálních možných parametrů uváděny jen vlastnosti průměrné a bez výběrových směrodatných odchylek.

Dokonce někteří dodavatelé uvádějí paropropustnost materiálu nikoliv podle normy EN 12572, ale v g/m²/24 hod. podle normy DIN 52615, jež pracuje s teplotou 38 °C a 85% vlhkostí. To je však test, který vůbec nepřísluší pro testování stavebních materiálů, ale pro materiály používané jako např. tkaniny pro oděvy. Pak se výrobek číselně jeví jako velmi paropropustný, ale skutečná paropropustnost je úplně jiná. Navíc parametr paropropustnosti v g/m²/24 hod. je jen pomocný údaj, jež se vůbec nedá použít pro výpočet difúzní bilance konstrukce. Fakticky tím dodavatel klame laickou i odbornou veřejnost a do střešních konstrukcí jsou doporučovány, dodávány a aplikovány výrobky, které by se zde vůbec neměly vyskytovat.

Shrnutí a závěr

Pokud si jako projekční či montážní firma nebo investor vybíráte „univerzální pojistnou hydroizolaci” do své střechy, určitě si prověřte, že materiál skutečně má nejen určitou plošnou hmotnost, ale zejména odpovídající minimální technické parametry. Určitě nedoporučuji používat výrobky, kde podstatné a výše uvedené vlastnosti vůbec nejsou uvedeny ani v doprovodných či aplikačních podkladech, či tam není uvedena správná norma a podmínky normy, podle kterých byly hodnoty zjištěny.

Pokud je u výrobku uveden znak CE, pak hodnoty technických dat musí být v souladu s požadavky harmonizované normy EN 13859-1, která specifikuje charakteristiky podkladních hydroizolačních pásů a fólií, které se používají pod skládané střešní krytiny.