Termoreflexní parozábrana SUNFLEX ® Roof-In Plus – snadná aplikace s krokvovým nástavcem

Jedním z nejdůležitějších prvků správně provedené tradiční střechy je parozábrana, která zabraňuje pronikání vodní páry z temperovaného interiéru do střešního souvrství. Aby parozábrana, reflexní nevyjímaje, dobře sloužila, musí být především správně provedena. Jak? Kde se dělají nejčastěji chyby? Více se dozvíte v článku.

Pokud do webového vyhledávače zadáte výraz „montáž parozábrany”, během okamžiku se objeví více než 100 tisíc výsledků obsahujících texty, fotografie, technické výkresy nebo montážní videa. Tento fakt sám o sobě v člověku vyvolává pochybnosti, zda tvorba dalšího příspěvku na toto téma není nošením dříví do lesa. Jsem přesvědčen, že ne. A důvodem není jen staré latinské přísloví „opakování, matka moudrosti”, nýbrž skutečnost, že montážní praxe dodnes produkuje nepřeberné množství stavebních průšvihů s dalekosáhlými následky, které nezřídka končí soudními tahanicemi mezi investorem a realizační firmou. A také není od věci podotknout, že určité procento z těchto průšvihů má bohužel na svědomí již samotný projekt.

Je třeba si zejména uvědomit priority

Parozábrana je stavební fólie (zpravidla jde o fólii), která zabraňuje pronikání vodní páry obsažené ve vzduchu do konstrukce stavby... Tak tuto definici bychom si mohli i odpustit, protože tu snad zná ve stavebnictví úplně každý. Ne každý si však uvědomuje skutečnou důležitost parozábrany. Každý (nejen stavební) výrobek má totiž své funkční priority. Tak například cihla má především unést celou stavbu, teprve potom nastupují její sekundární funkce (tepelněizolační, protihlukové, estetické). Automobil by měl především jezdit, bez toho jsou veškeré jeho další funkce k ničemu. Elementární funkce parozábrany spočívá již v jejím názvu – musí zabránit prostupu vodní páry do stavební konstrukce a od této priority se musí odvíjet jak projekt, tak především způsob montáže.

Jak vnímají parozábranu někteří řemeslníci?

Asi nejčastěji se s montáží parozábrany setkávají sádrokartonáři. Co je však jejich prioritou? Aby dostali za svou práci zaplaceno, musejí předat investorovi pevnou, rovnou a precizně zbroušenou SDK konstrukci. Parozábrana pro ně v tomto ohledu hraje jen jakousi vedlejší, zdržující, až obtěžující roli. V praxi to tedy často dopadá tak, že důslednost při zakončování parozábrany, přelepování spojů, ošetřování prostupů a perforací vezme za své. Montážníci vnímají parozábranu jako věc, kterou někdo jen tak nakreslil do výkresu a kterou tam tedy n ě j a k dají. Výsledky pak na sebe nenechají dlouho čekat (projeví se zpravidla v prvním topném období).

Jedno lze téměř s jistotou tvrdit – až na vzácné výjimky jsou všechny parozábrany na trhu parotěsné. A pokud svou funkci parotěsnosti v konstrukci neplní, pak ne kvůli tomu, že jsou nekvalitní, ale kvůli neodborné, chybné montáži.

Je montáž reflexní parozábrany SUNFLEX problém?

Pokud jde o montáž běžné, nereflexní parozábrany, řemeslníci zhruba vědí, jak na to. Zásadní problémy však vznikají, setkají-li se s reflexní parozábranou, kde je nutné vytvořit vzduchovou mezeru mezi fólií a SDK konstrukcí. Nejčastější telefonický dotaz k reflexní parozábraně SUNFLEX Roof-In Plus, který jsem zaznamenal od sádrokartonářů, zní: „Jak tam mám tu fólii dát, a neudělat do ní díry?”

Krokvový nástavec Rigips

Tloušťka hlavní izolace střešního pláště (popřípadě stropu) již dávno nebývá 16 centimetrů, což představuje tu nejobvyklejší tloušťku krokví. Dnes se používá izolace o tloušťce 25 centimetrů a více, tedy minimálně s přídavkem 10 centimetrů podkrokevní izolace. Ideálním řešením, jak jednoduše a pohodlně aplikovat podkrokevní izolaci až do tloušťky 160 milimetrů a přitom neperforovat parozábranu, je krokvový nástavec (obr. 1).

Zde je třeba upozornit na častá nedorozumění při nákupu krokvových nástavců, kdy vám v prodejně místo nástavců přinesou krokvové závěsy (obr. 2), které jsou pro montáž reflexní parozábrany se vzduchovou mezerou naprosto nevhodné.

Z obrázku 3 jsou jasně patrné principy aplikace podkrokevní izolace a parozábrany se vzduchovou mezerou při použití krokvového nástavce.

Dvěma vruty se nástavec ukotví do krokve (stropního trámu) do pozice, která se nastaví podle tloušťky podkrokevní izolace (na obrázku 160 milimetrů). Spodní plocha nástavce má výrobně aplikovanou samolepicí vrstvu, na kterou se přilepí reflexní parozábrana SUNFLEX. Po důsledném přelepení všech spojů a napojení parozábrany na obvodové stěny již můžeme samořeznými šrouby připevnit přímé závěsy pro CD rastr. Ukotvení přímých závěsů k nástavcům je jediným místem, kde dochází k perforaci parozábrany, nicméně i tento malý nedostatek se řeší takzvanou šroubotěsnou páskou, která zajistí absolutně parotěsný i vzduchotěsný spoj. Vzduchovou mezeru, nezbytnou pro každou reflexní parozábranu, tvoří SDK profily. Chcete-li hledat jednodušší systém, budete asi hledat marně.

Nejen jednoduché, ale i stoprocentně funkční

Jak je to vlastně s obecně rozšířeným způsobem montáže běžné parozábrany, která se nalepí na CD profily a je v přímém kontaktu s SDK deskami? Tak například – na ukotvení 60 metrů čtverečních SDK spotřebujeme asi 1000 vrutů, kterými uděláme do parozábrany 1000 děr. Následují další perforace kabely elektroinstalace, perforace u zásuvek, vypínačů, svítidel... a tím to nekončí. Protože investor nebude žít mezi holými stěnami, stane se tak tvůrcem finální devastace parozábrany při zavěšování obrazů, hodin nebo třeba televize... Nechť mi zastánci tohoto archaického systému prominou, ale parozábrana v přímém kontaktu se sádrokartonem je systém, který spolehlivě z parozábrany udělá ced-<0x000A>ník. A tento systém je pak nejen potenciálním průšvihem, ale i ostudou každé stavby 21. století!

Naproti tomu v případě montáže reflexní parozábrany SUNFLEX Roof-In Plus (a obecně vzato jakékoli parozábrany) s použitím krokvového nástavce a tvorbou vzduchové mezery se počet perforací parozábrany rovná nule! Veškeré kotvicí nebo závěsné prvky totiž zasahují pouze do vzduchové mezery, a to včetně elektrických rozvodů vedených pod parozábranou. Neporuší ji ani investor (tedy nepoužije-li deseticentimetrové šrouby). V tomto případě lze bez nadsázky tvrdit, že parozábrana je nejen stoprocentně parotěsná, ale i vzduchotěsná, připravená odolat i tomu nejpřísnějšímu blower-door testu. Přál bych si, aby teoretičtí i praktičtí tvůrci českých staveb přijali v dohledné době tento (nebo podobně účinný) systém jako standardní řešení každé stavby. Velmi se pak uleví i občanskoprávním soudům.