Trvalá konstrukční opatření proti plísním

Na nově rekonstruovaných objektech domů a bytů se v poslední době často setkáváme s růstem plísní. Během tuhé zimy, jako byla tato poslední, se plísně objevují zvláště kolem oken, v koutech obvodových zdí a v méně vyhřívaných místnostech – ložnicích, šatnách a toaletách, ale i ve skříních přisazených k obvodové zdi.

Článek rozebírá příčiny a nabízí stavebně – technická řešení, která trvale vyloučí růst plísní. Podmínkou samozřejmě zůstává dostatečné větrání a vytápění prostor.

Příčiny vzniku plísní

Vyměněná okna v objektu

Okamžikem, kdy ve stavbě byly odstraněny staré výplně otvorů a nahrazeny novými, se mění mikroklimatické podmínky. Zatímco do výměny oken docházelo zpravidla k samovolnému větrání netěsnostmi, po výměně výplní se větrání a s ním i výměna vzduchu prakticky zastaví. Ano, každá věc má dvě strany: únik tepla je zároveň odvodem vlhkosti, zastavení úniků energie má rub v akumulaci vlhkosti ve stavbě.

Takže ač stavbu vytápíme a užíváme stejně jako před výměnou, podobně často otevíráme okna, nacházíme plísně na místech, kde před výměnou nerostly. Na vině je vyšší vlhkost vzduchu v místnostech.

Neodborné osazení oken

Dalším důsledkem výměny oken může být vznik nových tepelných mostů. Při neodborné či lajdácké výměně oken mohou nově vzniknout detaily, které vykazují v zimních měsících výrazně nižší teplotu, než povrch okolní konstrukce. Dochází k nim:

• Výměnou dvojitých „kaslíkových oken” za jednoduchý rám, bez přiteplení detailu.
• Volbou rámu malého rozměru („aby se nika nemusela bourat..”).

Kolem nově osazeného rámu v takovém případě zůstává krátká (cca 6 cm) cesta pro teplo ven ze stavby, pás kolem nového rámu prochládá a vytváří se podmínky, které jsou pro plísně ideální.

Nevytápěné místnosti

Nevytápěné místnosti v bytě, tedy povrchy s výrazně nižší teplotou, jako jsou studené spíže, záchody, šatny a případně ložnice bývají místem napadaným plísněmi. Zatímco ve vytápěných místnostech se relativní vlhkost pohybuje kolem 50 % (při 20 °C to znamená rosný bod cca 9,3 °C), v nevytápěné místnosti (např. 12 °C) se vlhkost téhož vzduchu (r.b. 9,3 °C) zvýší na 83 %! Jelikož plísně klíčí již při 60 % trvalé vlhkosti vzduchu a rostou nad 70 %, je tato vlhkost v nevytápěných prostorách více než dostatečnou pro plošné napadení. Pro růst plísně postačí jako živný substrát i disperze či klíh v malbě, prach, papír tapet.

Změna způsobu vytápění

Přechod od lokálních topenišť (kamna, krb) na centrální (kotel, případně krb s přisáváním zvenčí) výrazně omezí odvod vzduchu (vlhkého vzduchu!) z místností a tím i jejich vysoušení. Pouhou stechiometrií zjistíme, že pro spálení 12 kg uhlíku (tedy např. dvou uhláků uhlí) potřebujeme více než 100 m³ vzduchu – jinak uhlík neshoří. Každý metr kubický, přivedený z mrazivého exteriéru, je schopen po nahřátí odvést i dvacet gramů vodní páry. Spálení oněch dvou uhláků odejdou ze stavby až dva kilogramy vlhkosti, tedy množství, které vyrobíme více než hodinou sprchování, čtyřmi hodinami vaření nebo sušením prádla z jedné pračky na sušáku v koupelně.

Odstraněním takového cenného „přirozeného vysoušeče” musíme hledat jinou cestu, jak vlhkost snížit. Možnosti jsou jen dvě: větrání, tedy náhrada vlhkého vzduchu suchým, nebo odvlhčení, odvedení vlhkosti ze vzduchu na místě. Obojí se neobejde bez ztrát energie, nebo jejího příkonu.

Jak se vyhnout růstu plísní

Zvýšení povrchové teploty konstrukcí

Cestou, jak se při stávající vlhkosti vzduchu vyhnout nebezpečí růstu plísní, je zvýšit povrchovou teplotu. Ano, toho lze dosáhnout i zvýšením celkové teploty v místnosti. Pokud ale povrchová teplota ve špatně provedené nice okna je o deset stupňů nižší, než na ostatních površích, znamenalo by zamezit růstu plísní v takové nice vytopením místnost na tropických 30 °C! Jak je uváděno v literatuře, každé zvýšení teploty o jeden stupeň v místnosti znamená zvýšení tepelných ztrát asi o deset procent. Náklady na otop by vzrostly na dvojnásobek.

Ekonomičtějším řešením je spíše zvýšení tepelného odporu v nice. To lze provést jak z vnější strany (fasáda), tak i na vnitřním líci – za určitých podmínek.

Zateplení nik

Pro zateplení subtilních ploch v mělkých nikách lze použít i difúzně nepropustné materiály, jakým jsou PUR desky iQ Therm L15 firmy Remmers (lambda 0,028 W/(m.K)). Vlhkost, která se za desku dostane, může díky krátké vzdálenosti od obou krajů odejít mimo zateplenou plochu. Nehrozí nebezpečí akumulace vlhkosti za deskou.

Příklad: Chybně osazené okno v nice cihelného zdiva, rám 50 mm, vně i uvnitř vápenná omítka 20 mm. Při vnější teplotě –10 °C, vnitřní +20 °C je v nice při rámu jen 6,2 °C. Rosný bod (9,3 °C) je překročen a nika je mokrá.

Zateplením niky iQ Therm L15 s tenkou omítkou iQ Top SP (5 mm) se povrchová teplota zvýší na 15,5 °C, vlhkost při povrchu na 66 %. Při pravidelném větrání plísně neporostou ani při déle trvajících mrazech.

Zateplení koutů místností, stěn

Tepelně-izolační materiál na vnitřním líci obvodového zdiva má řadu úskalí. Nejvážnějším je problém kondenzace vodní páry a její odvod. Pokud je zateplovací systém (KZS) na vnějším líci, je rosný bod uvnitř vrstvy zateplovacího materiálu. Zde kondenzát prakticky nevzniká, vlhký vzduch zdivem téměř neprojde. V případě vnitřního KZS se posouvá rosný bod těsně za KZS, tedy na původní vnitřní líc zdiva. Máme dvě možnosti: zamezit tvorbě kondenzátu parozábranou, nebo kondenzát inteligentním systémem odvést. Pouhé nalepení KZS na vnitřní líc zdiva, nebo omítek, by vedlo k tvorbě kapalné vody v ploše za KZS.

Kapilárně – aktivní zateplovací systémy

Kapilárně aktivní systémy zateplení umožňují vlhkosti vystoupit přes systém k vnitřnímu líci a ve vhodných podmínkách i její odpar. Problémem vnitřního KZS je zajistit dostatečný transport vlhkosti tepelně izolačním materiálem na jedné straně, a na druhé straně zajistit dostatečný, resp. co nejvyšší tepelný odpor.

Protiplísňové desky

Desky na bázi křemičitanu vápenatého (kalciumsilikátové) jsou jedním z řešení. Jejich extrémní nasákavost (až 77 %) a nízká hustota (220–360 kg/m³) je předurčují, aby odváděly kondenzát. Alkalinita, zásaditost, je šťastnou vlastností, která zcela zabraňuje růstu plísní.

Příklad z praxe: Venkovská usedlost v Českém středohoří, stavební materiálem je čedič. Na obvodové zdi (450 mm) se tvoří plísně i v patře stavby. Povrchová teplota uvnitř za mrazů (–12 °C) je 13 °C, vlhkost při povrchu vystupuje k 78 %, ačkoli vzduch v místnosti má standardních 50 % a 20 °C.

Zateplením kalciumsilikátovou deskou Remmers SLP v tloušťce 30 mm, lepenou na omítku a opatřenou tenkovrstvou omítkou (5 mm), stoupne povrchová teplota na 15,9 °C. Tím klesne vlhkost vzduchu při povrchu na 64 %. Tepelný odpor R vzroste více než dvojnásobně, resp. koeficient U se změní z 1,69 na 1,022 W/(m²K). Přitom uvnitř desky se za normované zimní období (60 dnů při –12° C) nashromáždí až 1,149 kg kondenzátu na 1 m²! Musí být zaručeno, že toto množství se odpaří v letních měsících: výpočtem se musí potvrdit, že za dobu kratší 90 dnů se kondenzát ze systému odpaří. V tomto případě činí doba vysychání v letních podmínkách 35 dnů.

Pokud použijeme silnější desku Remmers SLP 50 mm, klesne zimní povrchová teplota na 16,8 °C a vlhkost vzduchu při povrchu klesne na 61 %. Tepelný odpor R vzroste téměř na trojnásobek (koeficient U klesne na 0,769 W/(m²K)). Kondenzátu vznikne méně, 0,886 kg/m², ale vysychá déle – 39 dnů.

Inteligentní systém iQ Therm

K boji proti plísním se nasazují i zateplovací desky iQ Therm v malé tloušťce. Nedeformují tvar místnosti, netvoří výrazné předěly v napojení koutu na stěnu místnosti. iQ Therm 30 mm deska s tenkou omítkou iQ Top SP (5 mm) zvýší v našem modelovém případě povrchovou teplotu na 17,4 °C, tepelný odpor zdiva se nalepením této relativně tenké desky zvýší více než třikrát (U klesne na 0,441 W/(m²K))! Kondenzát (0,626 kg/m²) přes desky s malými nasákavými kanálky prostupuje mnohem pomaleji, potřebuje celých 86 dnů letního období. Těsně tedy splní podmínky normy.

Vnitřní stěny v bytech

Odizolování koutů vnitřních stěn je možné dvěma způsoby: přerušením mostu mezi obvodovým zdivem a vnitřní zdí (např. u příček), vložením tepelného izolantu, případně přetažením tepelného izolantu přes spoj (viz obr. 2). Klínové desky, k tomuto účelu používané, zanášejí do dispozice místnosti tupý úhel, se kterým je zatěžko se v rozvrhu nábytku vyrovnat.

Nábytek na obvodovém zdivu

Kapilárně aktivní systém zateplení zevnitř vyžaduje volný průchod vlhkosti z lícní omítkové vrstvy směrem do místnosti. Čistě teoreticky, pokud k zateplenému obvodovému zdivu přistavíme na sraz skříň s oblečením, funguje tato skříň a textil v ní jako součást zateplovacího souvrství. Jak změní přistavení skříně průběh teplot v jednom průměrném případě, ukazuje tabulka 1.

Na povrchu omítky zateplovacího systému se instalací skříně a jejím zaplněním textilem změní teplota z +18,6 na –4,1 °C! Svetr bude mít na zadní straně –3,8 °C. Co je ovšem horší, že v tomto modelovém případě vznikne během zimy kondenzát v zadní části skříně v množství 40 g/m², v otevřené polici dokonce 50 g/m². Textil uvnitř skříně bude plesnivět. Jaká pomoc? Mezi skříní a zateplenou stěnou musíme ponechat mezeru, kterou bude vzduch proudit – nejlépe nad 50 mm, otvory nad podlahou v soklu skříně, nad skříní mezera.

Pokud skříň bude prázdná, vzduch bude cirkulovat, nehrozí nebezpečí kondenzace na nábytku. Doporučení: žádné zavěšené skříně, které by obsahovaly tepelné izolanty – papír, textil apod. na obvodové zdi!

Závěr

Odstranění nebezpečí růstu plísní pomocí systémů vnitřního zateplení není tak jednoduché, jako vnější kontaktní zateplovací systém. Nelze úspěšně provádět bez zpracovaných a propočítaných detailů. Ty jsou podmíněny dokonalým stavebně – technickým průzkumem.

Postup lokálního zateplení zevnitř pomocí kapilárně aktivních systémů se používá v praxi nejen jako opatření prevence vzniku plísní v případě tepelných mostů v obvodovém zdivu, ale rovněž pro snížení energetické náročnosti budov s cennými fasádami.