Zasypaný kostel

Autorem diplomové práce s názvem Zasypaný kostel Všech svatých je Adam Kössler, student Fakulty umění a architektury Technické univerzity Liberec, ateliéru Fránek/Raková. Za svou diplomku získal v letošní soutěži studentských prací Ještěd f kleci Cenu publika.

Předmětem je vytvoření cesty – spojení s místem, jež zmizelo v důsledku důlní činnosti. Toto spojení navrhuji v tělese Radovesické výsypky mezi jejím povrchem a kostelem Všech svatých, který jako jediná nestržená stavba již neexistující vesnice Radovesice byl v roce 1983 vyplněn skrývkou a následně zasypán. V projektu se snažím rozvinout vizi vyhloubení, zafixování a následného zpřístupnění kostela. Práce si klade za cíl vytvořit místo dotyku s naší pamětí – memento.

Radovesická výsypka měla donedávna surový charakter. Její vějířovitá struktura, determinovaná pohybem zakladače, nesla industriální stopu. Severočeské doly, které jsou jejími vlastníky, se však rozhodly pro „maskující” koncepci revitalizace, zahlazení stop. Výsypka je postupně zavážena ornicí. Vzniká krajina, která možná jednou splyne s okolím. Zároveň však vzniká krajina umělá, místo bez paměti, místo s amnézií. Zůstal tu jen kostel hluboko pod zemí. Skrze něj se pokouším tuto paměť vrátit.

Procházím se po zvláštně tvarované krajině. Cítím, že je tu něco špatně, působí uměle. Míjím stožár. Je subtilní. Sloup. Vertikála. Nedaleko od něj vidím zářez v zemi. Je to dlouhá betonová rampa. Svádí mě sestoupit pod zem. Vstup. Horizontála.

Docházím k industiální konstrukci, připomíná jeřáb. Je v ní výtah. Sjíždím do podzemí. Vystupuji z výtahu do stísněného prostoru, procházím úzkým otvorem. Oči si zvykají na přítmí. Zjišťuji, že se ocitám v ohromném prostoru. Objevuje se v něm průčelí kostela s věží. Před kostelem. Vstupuji do kostela. V presbytáři dopadá na zem paprsek světla. Dotyk.