Na věky měď

Prvek měd (Cu) je v zemské kůře či mořské vodě přítomen poměrně vzácně. Jde však o oblíbený průmyslově zpracovávaný materiál, přičemž je využíván jak v čisté podobě, tak k výrobě slitin jako je bronz či mosaz. Své uplatnění nachází ve strojírenství, elektrotechnice, stavebnictví i designu. Popularitu měď získala zejména svou odolností vůči korozi a trvanlivosti, které vyplývají z ochranné patiny, jež se tvoří na povrchu mědi. Platí to přitom i v extrémních atmosférických podmínkách. Měděné střechy, kupříkladu, mohou disponovat trvanlivostí přes 700 let. Nejen ve stavebnictví jde tedy o materiál s ohromným potenciálem, což popisujeme i níže v textu na příkladových stavbách.

Slitiny

Nejznámější slitinou mědi je bronz, v němž je kombinována s cínem. Ten finálnímu produktu dodává tvrdost, která ryzí mědi chybí. Zároveň jsou ale zachovány kladné vlastnosti mědi jako odolnost proti korozi a opracovatelnost. Bronz je díky své odolnosti vůči agresivnímu prostředí či třeba mořské vodě využíván kupříkladu k výrobě součástek čerpadel, součástí lodí a ponorek či mincí. Mosaz, slitina mědi se zinkem, je pak díky svému zlatavému barevnému nádechu oblíbená pro produkci dekorativních předmětů, hudebních nástrojů či bižuterie.

Recyklovatelnost

Měď patří i díky moderním a efektivním technologiím k recyklovatelným kovům, přičemž opětovně použitý materiál neztrácí na kvalitách ani užitných vlastnostech. Dle informací získaných z webových stránek Evropského institutu mědi pocházela polovina celkové evropské spotřeby mědi v roce 2015 (v tzv. evropské osmadvacítce šlo o 3,7 milonů tun) z recyklovaného materiálu.

Transformovatelná měď

Kromě nejznámějšího použití mědi na odvodnění střech i lehkou střešní krytinu je v poslední době velkým trendem aplikovat odvětrávané měděné fasádní obklady. Jde o efektní tečku mnoha budov, časem postupující patina mědi dodává objektům jakýsi surový design a napomáhá mu rychleji zapadnout do kontextu prostředí. Ochranná vrstva zoxidované mědi mění povrch materiálu, který tak přechází z původního načervenalého zlatavého lesku do odstínů hnědé barvy až k charakteristickému nazelenalému vzhledu. Proces patinace přitom probíhá v závislosti na orientaci fasády k dané světové straně a sklonu. Rovnoměrného vzhledu může být proto dosaženo už v průběhu několika týdnů, ale též jednoho roku a déle.

Mezi současné trendy ve stavebnictví patří i dynamické či inteligentní fasády, které v závislosti na denní či roční době regulují příliv světla a tepla do interiéru, čímž napomáhají zvyšovat energetickou efektivitu stavby a v neposlední řadě nabízí i zajímavé vizuální nebo dokonce hmatatelné a akustické efekty pro kolemjdoucí. Kromě materiálů jako je sklo jsou dynamické fasády v poslední době realizovány pomocí rostlin či dřeva, ale také kovových materiálů jako je hliník či v tomto textu diskutovaná měď. Fasády mění svou podobu buď vlivem měnícího se úhlu dopadu slunečního záření, nebo je jejich tvar pozměňován působením větru, vody, případně lze fasády dle potřeby mechanicky posouvat.

Učinili jsme pro vás malý výtah staveb, které spatřily světlo světa převážně v rámci poslední dekády a jež dokazují, že je měď adekvátním prostředkem současného i budoucího stavebnictví.

Měď oporou dánské energetické hospodárnosti

Výzkumné centrum Maersk Building v dánské Kodani je ideálním příkladem budovy, která efektivně uplatňuje měď. Fasáda je prosklená a stíněna kovovými pásy uspořádanými do tvaru mříže. Tyto pásy s patrovou výškou jsou opatřeny více než 3000 vertikálními měděnými žebry. Měď byla zvolena za účelem maximalizace udržitelnosti objektu pro její mimořádně dlouhou životnost a recyklovatelnost. Zároveň brali architekti (C.F. Møller Architects) v úvahu přirozené změny, které nastávají v průběhu existence fasády, a tedy přechod od lesklé měděné, přes tmavě hnědou až po zelenou. Jedná se přitom o dynamickou fasádu, celá třetina měděných žeber se pohybuje a povrch se tak mění v závislosti na aktuálním postavení slunce kolem budovy. Okenní skleněné tabule jsou díky tomu permanentně chráněny před dopady slunečního záření a zabraňují přehřívání interiéru. Objekt patří k energeticky nejúspornějším dánským stavbám. Využívá odpadní energii, je dálkově chlazen, pro zavlažování a hygienické účely čerpá místo pitné vody dešťovou a vyrábí svou vlastní elektrickou energii prostřednictvím fotovoltaických článků na ploše 1500 m2. K vysoké pasivní energetické účinnosti budovy přispívá též vhodně zvolená orientace největší části fasády směrem na jih (optimalizace solárních zisků).

Měď v kanadské divoké přírodě

Pod záštitou mládežnické organizace YMCA vzniklo nedávno v kanadské obci Rocky Ridge regionální komunitní, kulturní a wellness centrum. Autoři stavby, architektonické studio gec architecture, budovu obdařili fasádou z flexibilních mosazných šindelí. Jde o měkký materiál, který se snadno přizpůsobuje oblým konstrukčním tvarům budovy a zvýrazňuje jejich geometrii. Mosaz bude navíc v průběhu času oxidovat a tím se měnit, čímž architekti dosáhnou úplného začlenění objektu do okolní divoké krajiny Skalistých hor. Křivku jejich vrcholů napodobuje též zakřivená, zvlněná, laminátová střecha objektu. Jde o největší dřevěnou střechu v Severní Americe.

Nádech středověku s pomocí mědi

Budova radnice belgického Gembloux z dílny italského studia DEMOGO je rozdělena do tří menších částí, z nichž každá slouží svému specifickému účelu. Celá stavba však nepostrádá prvek propojení. Ten totiž spočívá ve vnějším designu, který využívá mědi jako pláště. Mezi jednotlivými segmenty jsou pak umístěny prosklené přechodové prostory, z nichž může procházející pozorovat okolní městskou krajinu původně středověkého města. Ztvárnění budovy přitom na historický charakter města navazuje. Prostředkem k tomu sloužícím je nejen barevnost měděné fasády, ale i další použitý materiál: hnědá cihla. Jak cihla, tak měď, patří do materiálového portfolia středověku. Tentokrát však užity s pomocí moderních technik.

Měď nadčasová

Rozšíření muzea Unterlinden ve francouzském městě Colmar, jehož návrhu se chopilo architektonické studio Herzog & de Meuron, zahrnovalo částečnou rekonstrukci dvou historických objektů umístěných naproti sobě (kostel a bývalá budova městských lázní). Lázně byly navíc doplněny o novostavbu muzea a oba původní protilehlé objekty byly propojeny podzemní galerií. Výsledkem je komplex, který připomíná doby minulé, kdy se na stejném místě vyskytoval soubor budov známý pod názvem „Ackerhof“ (byla tak pojmenována i nová budova muzea). Náměstí mezi budovami se proměnilo v intenzivně využívaný veřejný prostor s vodním prvkem ve formě Sinnského kanálu. Nový Ackerhof a malý domek sloužící jako infocentrum situované v sousedství kanálu disponují střešní krytinou a štíty tvořenými mědí. Právě ta dodává novým stavbám nadčasovou kvalitu a společně s dalšími materiály, jako je cihla, vstupuje do působivého dialogu s původní hmotou historických budov (tvořenou přírodním kamenem a omítkou).

Poddajná měď

Koncem minulého tisíciletí vznikla v Amsterodamu budova, na jejíž fasádě byla z popudu architekta Renza Piana aplikována měděná fasáda. Jelikož tato plní svou roli již přes 20 let a její vzhled i praktická funkce je doposud hodnocena na výbornou, rozhodla jsem se objekt, ač staršího data, také zařadit do tohoto textu.

Mnozí návštěvníci amsterodamského muzea vědy a techniky NEMO se domnívají, že hlavní inspirací, která vedla autora stavby k návrhu daného tvaru budovy, byla loď. Skutečným motivem byla ovšem potřeba objekt „napasovat“ na tunel, který se nachází pod stavbou a na němž je budova ukotvena. Renzo Piano pracoval se zakřivením tunelu a nad místem, kde se tunel pod vodou svažuje do hloubky, umístil budovu tak, aby naopak rostla do výšky. Došlo tak k vytvoření neviditelného zrcadlového efektu. Celé zakřivení a tvar fasády byly rovněž důvodem pro výběr mědi jako obkladového materiálu. Je totiž jako jedna z mála dostatečně poddajná a flexibilní. Nemluvě o její roli v kontextu prostředí. Budova se díky patinovanému nazelenalému povrchu velmi snadno začlenila do okolní městské krajiny s řekou. Zajímavou je též střecha objektu, která funguje jako jakési náměstí. V poměrně krátké době po otevření byla doplněna i o zelený porost.

Měď v součinnosti s vodou

Poslední stavbou, již Vám představím, a která maximálně využívá mědi, je objekt Hydropolis nacházející se u našich polských sousedů. Autoři návrhu, architekti z krakovské kanceláře ART FM zde iniciovali stavbu ekologického vzdělávacího centra a muzea se zaměřením na vodu. Vstupní prostory sestávají z betonu, skla a mědi. Ta pokrývá celou plochu fasády objektu, a to v podobě hladkého, místy děrovaného plechu. Čelní fasáda přitom tematicky využívá i vodní živel, jenž společně s mědí vytváří rozmanité tvary. Celý systém je svými autory připodobňován k „vodní tiskárně“ s variabilním osvětlením. Tvoří zajímavé efekty a tvary. A proč si architekti zvolili právě měď? Z důvodu její snadné opracovatelnosti (je měkká a flexibilní) a také proto, že na ní voda, která je hlavním námětem tohoto místa, zanechává stopy a společně vytváří neotřelé vizuální efekty.

Překvapující nepředvídatelnost

Měď je materiál, který s ubíhajícím časem mění svou podobu. Dá se říci, že mutuje či absorbuje světlo a teplo a jejich vlivem se transformuje. Přesné změny však nejde zcela předvídat. Stejně jako je nepředvídatelné počasí, tak je zčásti nevyzpytatelná i měď. Její povrchové změny jsou pozvolné, nejdříve dojde ke změně lesku na mat a materiál oxiduje, čímž se brání před povětrnostními vlivy. To vše sebou přináší barevné změny o různých nuancích. Úplně nakonec pak dochází k vytvoření robustní zelené patiny, která propůjčuje fasádám i střechám tolik charakteristický vzhled a ochranu na dlouhá desetiletí či dokonce staletí. Navíc jde o materiál trvanlivý, flexibilní a vhodný i do extrémních klimatických podmínek. Na věky měď.

Související články

• Tepelná izolace, velký přehled
• Keramika: jeden materiál, nekonečno možností
• Akumulační materiály, nástroje proti teplotním šokům
• Korek ve stavebnictví
• Jesmonite