Nedejte šanci plísním! Všeobecná doporučení a základní fakta
Plísně na stěnách trápí zejména v zimě velké množství domácností. Vznikají na místech, kde se kvůli kombinaci vyšší vzdušné vlhkosti a nízké povrchové teploty sráží voda. Příčinou může být nedostatečné větrání, špatná tepelná izolace, vytápění na nízkou teplotu atd. Míru vzdušné vlhkosti v interiéru však není vždy jednoduché zkrotit. Plíseň na zdi se tak často stává „bojem na dlouhou trať“ a ve starších domech je její výskyt téměř rutinní záležitostí. V tomto článku přinášíme proto několik tipů, jak s plísněmi zatočit.
Plísně jsou mikroskopické houby velmi rychle bující ve vlhkém prostředí. Přitom zvládnou i velmi nepříznivé prostředí a přežívají dlouhodobě v extrémních podmínkách při teplotách od –80 °C do +90 °C. Bohužel přitom mohou způsobit řadu problémů, včetně zničeného nábytku či zdraví. Způsobují například bolesti hlavy, alergie nebo onemocnění dýchacích cest.
Vše má původ ve vlhkosti, cirkulaci vzduchu a povrchových teplotách. Ideální vlhkost vzduchu v interiéru se pohybuje okolo 40–60 %. Při vyšších vlhkostech, tedy nad 60 %, roste riziko srážení páry na chladnějších vnitřních plochách obálkových konstrukcí a s tím spojený vznik plísní. Voda kondenzuje na nejstudenějších místech, to znamená tam, kde relativní vlhkost vzduchu dosáhne 100 %, i když v jiných částech (vnitřní stěny a vodorovné konstrukce) je sucho. To, kdy vznikají podmínky (teplota) pro kondenzaci, ukazuje výpočet Rosení oken v bytě a kdy nastane.
Nadměrná vlhkost může být způsobena nejen vnějšími vlivy (porušená hydroizolace, zatékání atd.), ale i běžným provozem domácnosti (např. vařením, sprchováním, sušením prádla). K typickým projevům patří mokrá omítka v rozích nebo orosené rámy oken v místech s vysokými úniky tepla. Tyto povrchy jsou chladnější a vodní pára ze vzduchu z místnosti zde kondenzuje. Často se jedná o místa, kde nízká povrchová teplota je také způsobena špatnou cirkulací vzduchu, tedy různé mezery, spáry, rohy a místa za nábytkem. Kondenzující vlhkost můžeme regulovat především pravidelným větráním (snížení relativní vlhkosti) a vytápěním (ohřátí prostoru a povrchů).
Všeobecná doporučení a fakta
Téma plísní v bytě je pro zdravé bydlení naprosto zásadní. Každý dům by měl být vybaven vlhkoměrem a měřičem obsahu oxidu uhličitého CO2, který automaticky spustí větrání, je-li někde vydýcháno nebo zvýšená vlhkost. Jinými slovy, vlhkost zapříčiněná nedostatečným větráním a vydýchanost (oxid uhličitý ve vnitřním vzduchu) jdou ruku v ruce. To znamená, že vysoká vlhkost většinou signalizuje i vydýchaný vzduch, který je stejně velkým, avšak zdravotním problémem.
Při vysoušení mokrých vnitřních povrchů stěn je potřeba kapalné vodě při odparu dodat skupenské teplo výparné, jež je v případě vody 2257 kJ/kg. To znamená, že když se spoza skříně odpaří 1 litr vody (za vzniku vodní páry), mokrá stěna o tuto energii přichází, čímž se ještě víc ochladí! Stejný chladivý účinek má na vnitřní okenní zasklení i odpar rosy z oroseného okna. Proto je u vysoušených míst vždy nutné zajistit kvalitní cirkulaci vzduchu a vyšší teplotu.
Vydýchaný vzduch a jak správně větrat
Člověk v klidu vydýchá za 24 hodin přes 1 kg oxidu uhličitého (CO2). Delší pobyt v nevětrané místnosti vede k rychlému růstu obsahu CO2, přidušení a dlouhodobě i k chronickým…
Zopakujme, že v bytě by měla být vzdušná vlhkost 40–60 %, jakmile je vyšší, mohou být problémy. Například pocením a dýcháním uvolníme během jediného dne do vzduchu až 300 g vody a například čtyřčlenná rodina vyprodukuje více než deset litrů vodní páry denně. Tento fakt posiluje problémy s plísněmi.
Drobnější opatření, která můžeme učinit hned, spočívají v již zmiňovaném větrání a ponechání otevřených dveří mezi místnostmi, pokud je to možné. Vzduch může v místnosti volně proudit. U plastových oken je dobré využívat i přivětrávací systém umožňující větrat i při zavřeném okně. Od problematických míst na stěnách je vhodné vzdálit nábytek, čímž se k nim s teplým vnitřním vzduchem dostane i více tepla.
Sráží-li se na vnitřních površích voda i při relativní vlhkosti kolem 50 %, potom nestačí obydlí jen větrat, ale je ho potřeba zateplit. To automaticky řeší zvýšení vnitřní povrchové teploty obvodových stěn, ale i podstatně snižuje celoroční tepelné ztráty obvodovými konstrukcemi.
Stejný případ reprezentují okna s nevyhovujícími tepelně izolačními vlastnosti. I ta zůstávají v zimním období na povrchu příliš chladná, takže se na nich sráží voda.
Teprve když je starší dům kompletně zateplen (včetně kvalitních termoizolačních oken) a zároveň ochráněn před stoupáním vlhkosti podlahou, dá se hovořit i o snižování spotřeby energie v podmínkách optimální a regulovatelné vnitřní teploty.
Rady a tipy, jak předejít plísním okamžitě
První zásadou je odstranění potenciálních zdrojů nadměrné vlhkosti. Plíseň v koupelně či kuchyni je obvykle důsledkem srážení vodní páry. Tomu předejdete pomocí odvětrání, potažmo digestoře. Sušení prádla je třeba přesunout do místnosti s dobrou cirkulací vzduchu. Pokojové rostliny je vhodné zalévat opatrně – voda nesmí vytékat na okolní stěny a plochy.
Klíčovou roli hraje pravidelné a systematické větrání, které se nevyplácí podceňovat. Větrejte rychle, ale intenzivně s okny dokořán. Zajistíte tak rozproudění vzduchu místností a odvod přebytečné vlhkosti. Pouhá mikroventilace není v zimních měsících dostatečně účinná či efektivní. Suchý venkovní vzduch se při ní totiž míchá s odcházejícím vnitřním a přenáší se i vlhkost.
Zdi musí dýchat! Mohou to být obývací stěny, pohovky nebo závěsy, které brání přirozené cirkulaci vzduchu v interiéru. V ideálním případě nechte mezi nábytkem a stěnami alespoň 20 centimetrů prostoru. Umožníte tak volné proudění vzduchu, a plíseň to bude mít opět o něco těžší. Na škodu není ani používání ventilátoru, který se o cirkulaci vzduchu postará.
Princip fungování ventilačních a rekuperačních jednotek
Čerstvý vzduch je pro člověka nepostradatelný. Jeho přísun do interiéru by proto měl být takový, abychom jej nestihli svým dýcháním spotřebovat. Nabízí se pravidelné intenzivní…
Krátkodobé řešení představují protiplísňové přípravky, jichž je na trhu celá řada. Většina z nich však účinkuje jen omezeně, protože má pouze povrchový dezinfekční a estetický účinek. Plíseň zmizí téměř okamžitě, ale z podhoubí vyroste brzy znovu. Proto je nutné ošetření postiženého místa neustále opakovat. Kromě toho je možné, že přípravek po nějaké době přestane účinkovat, neboť se plíseň „přizpůsobí".
Další možností může být i nátěr zdí protiplísňovou barvou. Zde přípravek působí více do hloubky, aktivně brání přežívání a rozmnožování plísní či bakterií. Všechny tyto přípravky by měly být ekologické a nepředstavovat tak žádné riziko pro zdraví. Je však zřejmé, že i toto řešení má pouze dočasný, i když delší efekt.
Vhodné mohou být také odvlhčovače vzduchu. Ty vodní páru přeměňují na kapalinu a shromažďují ji v zásobníku. Nutné je pořídit si k nim i vlhkoměr. Vzdušná vlhkost se totiž rychle mění, záleží na počasí, venkovní teplotě, větrání, na tom, zda a čím topíme, ale také (a především) na naší aktuální činnosti.
Statistická zajímavost na závěr
Dle dat Českého statistického úřadu činí denní spotřeba vody v České republice přes 130 litrů na osobu. Téměř 67 % z celkového objemu spotřebuje průměrný Čech doma, což u čtyřčlenné rodiny znamená více než 500 litrů vody za den.
Ano, něco z toho samozřejmě odteče z bytu kanálem pryč, ale pořád zbývá dost vody, která se odpaří přímo v bytě (při mytí, koupání, dýchání, uklízení, zalévání kytek, odpařování z lidských i psích, kočičích atp. těl...). Ani to nejlepší stavební řešení domu nezajistí bez kvalitního větrání domu či bytu jeho plnohodnotný provoz.
