Pasivní dům – rozvoj ve všech směrech?
Téměř stejně dlouho, jako se vyvíjí vědomí o nutnosti ochrany životního prostředí a udržitelnosti, trvá také diskuze o rozvoji. A, na úkor toho podstatného, je tato diskuze řízena ideologicky. Zastupuji zde opakovaně odvážnou myšlenku: Musíme to nechat za námi, a sice na obou stranách barikády: Pro nebo proti »rozvoji«, to není téma, udržitelnost je tím tématem.
Asi tak zní v češtině úvod příspěvku, který pronesl na konferenci Passivhaustagung 2010 v Innsbrucku prof. Feist. Příspěvek či jeho výtah uveřejnila i naše média, většinou internetová, např. [1]. Celý příspěvek si stojí za to přečíst.
Kdo se zajímá o stavitelství, Profesora Faista dobře zná. Je to určitě vlídný a skvělý člověk, ostatně jako většina osobností, za nimiž stojí obrovské dílo. V jeho případě je to definice a zrod pasivního domu. I když jej nevynalézal sám, bývá to právě Wolfgang Feist (WF), kdo je uváděn jako jeho stvořitel a popularizátor č. 1. Na své „dítko” může být právem hrdý, pasivní dům je velmi dobrý, což je již axiom.
Co je pasivní dům?
1) Jeho celoroční spotřeba energie na vytápění je do 15 kWh na jeden m2 vytápěné plochy. Dům o podlahové ploše 100 m2 ročně protopí do 1500 kWh. Návrh počítá s tím, že dům vytápějí elektrické spotřebiče, technická zařízení a osoby.2) Léto dům opomíjí s tím, že průměrné denní teploty jen vzácně překročí 27 °C, což řeší silná tepelná izolace domu.
3) Koncept nejen pasivní výstavby přehlíží sluneční záření, které v létě za jasného dne dopadá na dům v množství až 1,5 MWh/den. Tuto lavinu na úrovni celoroční spotřeby tepla pasivního domu řeší sluneční ochrana (světlá fasáda a střecha, venkovní stínění, trávník, listnatá zeleň v okolí...).
Kde se však vzaly ideologické bariéry (i v rozvoji výstavby pasivních domů), které WF zmiňuje a nabádá „nechat za námi”? Musí být člověk nejdřív vyveden ze svých světonázorových či ideologických „barikád”, aby si postavil pasivní dům? To by bylo skličující.
WF vlastně říká, že když zbavíme člověka ideologie a názorů, zůstane mu objektivní snaha o udržitelnost. A ta tu prostě je a nediskutuje se o ní. Řeč je o udržitelnosti ve smyslu hlášení panelu IPCC, která řeší jen oxid uhličitý v atmosféře, který má způsobovat globální oteplování.
Ideologie udržitelnosti
WF cituje vědce a politika, což je skvělá kombinace, Ernsta Ulrich von Weizsäckera: „Ohrožení spočívá především v tom, že nevyvíjíme zavčas – předtím, než se objeví neúnosná omezení – alternativy. Největší ohrožení dnes spočívá v příliš pomalé reakci na změnu klimatu způsobenou lidmi.” WF upřesňuje, že „Největší nevratné škody jsou dnes způsobovány oxidem uhličitým (CO2) uvolňovaným do ovzduší v důsledku spotřeby energie na provoz objektu. Právě zde představují pasivní domy a rekonstrukce s prvky pasivního domu významný přínos.”
Druhé ohrožení má být ve vyčerpání zdrojů: „Především fosilní surovinové zdroje energie jsou nedostačující.” A WF dodává, že „Pasivní domy samy o sobě nezvyšují již existující spotřebu nedostatkových energetických surovin a naopak značně přispívají k omezení spotřeby u těchto neobnovitelných surovin.”
- Udržitelnost v pojetí WF je samozřejmě také ideologie. Nebezpečný vliv CO2 na teplotu planety není žádným objektivním zákonem typu E = mc2 ani a = f/m. Spíš jde o překonanou tezi, která žije už jen setrvačností a mimo exaktní vědu, i když její život v agónii je tuhý.
- Vysychající energetické zdroje jsou také z říše báchorek. Hlubinné zásoby uhlí jsou oficiálně na 600, zásoby zemního plynu a ropy včetně břidlicových nalezišť cca 250 let, jen z již objevených zdrojů.
- Na úroveň praktického využití se rozvíjejí technologie na výrobu vodíku a metanu pro dopravu a vytápění z přebytkové elektřiny slunečních elektráren. Nejdále je v tom právě Německo.
- Fosilní zdroje energie nevyschnou ze dne na den, trh na ně přirozeně zareaguje přirozeným zdražením nebo náhradou jinými zdroji. Tento proces netřeba domýšlivě urychlovat hesly o udržitelnosti.
Je smutné, když se z vynálezce stává voják, který bojuje s veřejností. Nejvíc patrný je ale kalkul. WF říká: „I v roce 2009/10 se navýšil počet realizovaných novostaveb pasivních domů v Německu a Rakousku – i přes ‚ekonomickou krizi´. S více než 15% podílem na všech novostavbách zaujímá pasivní dům v Rakousku významný podíl na trhu – zatímco v Německu leží procentuální podíl stále v jednociferných číslech. Rozdíl je podmíněn zejména odlišnou politikou v obou zemích: Zatímco rakouské regionální vlády i celostátní vláda ve Vídni pasivní dům bezvýhradně podporují, jsou v Německu teprve v nedávné době opět patrné pozitivní náznaky.”
Dostanou-li pasivní domy v Německu nějakou zajímavou dotaci, snad ztratí WF minutovou vzpomínku i na toho, kdo peníze vydělal, odevzdal ... a ztratil schopnost konkurovat dotovaným výrobkům a službám... Když na rovnost už není čas.
Politici milují dotace a udržitelnost. Až na sobecké chtíče již dávno ztratili vhled do budoucna, sny a vize. V této prázdnotě zaujali postoj hasiče a zachránce lidstva před "sebezničením". V zemích s žijícími přírodními pohanskými tradicemi, jako Rakousko a Německo, to zabírá.
Jenže politici a s nimi i mnozí profesoři se – řečeno slovy klasika – mýlí hůře než blázen, když křiklavá vystupování aktivistů ztotožňují s hlasem lidu.
Lidé si všimli, že od roku 2004, kdy svět zavedl uhlíkovou daň a zelené dotace, se začal svět propadat spirálovitě do černé díry. Krize stíhá krizi, lidé, firmy i státy žijí na dluh, který rychle roste. I kapitál, agrární i průmyslový, je rozmazlen. Když mu zrovna nevyjde výsledovka, dostane dotaci, aby nikdo nepřišel o práci. Každý má pocit, že za krizi může jiný, žádá kompenzaci a tu dostane, má-li sílu křičet. Vláda jednou rukou napravuje to, co druhá pokazila.
Prof. Feist v příspěvku říká, že ideologové vsadili na špatnou dymamiku: „... exponenciální růst není nikdy trvalý; někteří ideologové o to mohou usilovat, ale to není realita. ... Co je za pokrok na tom, používat stále více uhlí, oceli a cementu, nebylo nikdy jasné. Ale i zde se vyskytují ideologové, kteří těmto snům věří... Ptáme se: co je ještě únosné? A jak musíme být efektivní, abychom toho dosáhli?”
Dnešek je typický i tím, že technici a inženýři řeční o ekonomice a ekonomové a právníci zkoumají planetární klima. Výsledky se naneštěstí dostavují. Ví čert, kde WF objevil ony ideology, již věří snům o trvalém exponenciálním růstu. Asi na opačné straně barikády, než je on. Jenže tam žádní nejsou.
Tam platí, že kapitál vyrábí jen pro ty, již zaplatí, nic víc. Člověk vzešel z přírody a v té panují zákony přírodního výběru a zápas o přežití a množení jedinců lépe přizpůsobeným podmínkám, ve kterých žijí (Charles Darwin v díle O původu druhů, r. 1859). Rozum ale umožnil člověku rozšířit zápas o přežití o novou možnost: místo aby byl živ jen z toho, co kde urve, může tvořit a pracovat pro jiné a měnit s nimi výrobky a služby. Docílí tím mnohem víc. Aby to fungovalo, musí se směny zúčastnit co nejvíce lidí.
Hlavní problém dneška je, že dotace, podpory a regulace vedou k lenošení a návratu k loupeživému životu, byť loupež nese vznešená jména, jako třeba daň a dotace, a je pod nimi vytesána do zákona.
Pořiďte si pasivní dům
Tak zní dobře míněná rada autora tohoto článku, protože jde o dobrou investici. Pro životní prostředí udělá nejlépe ten, kdo si jej pořídí, i kdyby byl bez dotace. Nejspíš z něj bude mít i větší radost. Mějme stále na paměti pravidlo, které platí již od 19. století, každým dnem více: Vládní pomoc je vždy ta nejdražší, nejméně efektivní a nejhorší.
Literatura a zdroje:
[1] http://stavba.tzb-info.cz/pasivni-domy/7674-pasivni-dum-rozvoj-ve-vsech-smerech.
