Beton patří díky své univerzálnosti k nejpoužívanějším stavebním materiálům. Používali jej už Římané, kteří z něj stavěli akvadukty, mola i impozantní budovy. Foto: Dusan Petkovic, Shutterstock

Proměny betonu v průběhu staletí

Beton je dnes neodmyslitelnou součástí řady stavebních projektů, od základů domů přes podlahy až po stropní konstrukce. Jeho historie přitom sahá až do 4. tisíciletí před naším letopočtem. Jak se tento fenomenální materiál vyvíjel v průběhu staletí?

Zatímco v minulosti byl beton využíván hlavně pro budování základů a jednoduché konstrukce, dnes se používá prakticky ve všech sférách stavebnictví, od infrastrukturních staveb, přes obytné a komerční budovy, až po sofistikované architektonické projekty a dekorativní prvky. Tento mimořádný materiál, tvořený jen ze 2 základních složek – plniva (obvykle kameniva) a pojiva (většinou cementové směsi z vody a cementu), je ceněný zejména pro svou pevnost, formu a texturu. Ostatně, více o pojivech betonu si můžete přečíst zde. Pojďme se ale nyní ponořit do jeho bohaté historie a objevit, jak beton formoval naše města a domovy po celá staletí.

Beton znali už Římané

Už kolem roku 6500 př. n. l. začali lidé v Sýrii a Jordánsku experimentovat s materiály podobnými betonu, když vytvářeli podlahy ze směsi vápence a vody. Skutečný průlom však učinili až Římané, kteří vyvinuli hydraulický beton, jehož vlastnosti jsou srovnatelné s betonem, který používáme i dnes. S tímto materiálem vybudovali Římané řadu slavných staveb, jako jsou Appiova silnice, Koloseum, akvadukt Pont du Gard či Pantheon. Za neobyčejnou odolností těchto staveb stojí vulkanický popel, zvaný pucolán, který umožňoval betonu tuhnout i pod vodní hladinou [1,2].

S hydraulickým betonem přišli už Řekové. Do dokonalosti ho ale dotáhli Římané. Jejich Pantheon se může pyšnit největší nevyztuženou klenbou v dějinách architektury. Foto: Heracles Kritikos, Shutterstock

Příchod železobetonové éry v 19. století

Po pádu Římské říše znalost používání hydraulických pojiv na čas zmizela. Zvrat přinesla až Průmyslová revoluce znamenající významný pokrok ve výrobě cementu, základní složky betonu. V roce 1824 si nechal Joseph Aspdin patentovat tzv. Portlandský cement, který se stal základem moderního betonu. V první polovině 19. století již zaujal beton rychle výsadní postavení – využíval se především pro zakládání vodních staveb, ale výjimkou nebyly ani architektonické doplňky či menší skulptury. Ve druhé polovině 19. století učinil významný pokrok francouzský zahradník Joseph Monier, který získal patent na železobeton. Monier přišel na to, že betonové květináče vyztužené drátěným pletivem jsou mnohem odolnější a nepraskají v mrazech, což vedlo k výraznému zlepšení jejich trvanlivosti [4]. Jeho myšlenky se záhy chopili stavitelé a v roce 1901 postavili první železobetonový most přes řeku Inn. 

Beton na vrcholu moderní architektury ve 20. století

Ve 20. století již začal být beton neodmyslitelně spojován s modernistickou architekturou. V 70. letech se ve větším rozsahu začal používat vysokopevnostní typ HSC, jehož schopnost přijímat různé tvary a formy, spolu s jeho pevností a odolností, přilákala mnohé architekty, jako například Le Corbusiera, k experimentování s novými estetickými a funkčními možnostmi. Další významný mezník ve vývoji technologií přišel v roce 1988, kdy v Japonsku vyvinuli a otestovali nový typ směsi – tzv. samozhutnitelný beton, který dokázal bez zhutnění vyplnit prostor bednění, a to i při husté výztuži [3].

Surový beton hrál hlavní roli v tzv. brutalistní architektuře, která byla v 60. a 70. letech 20. století symbolem modernity a pokroku. Foto: Daniela Martinez Ch, Shutterstock

Ve 21. století ovládla trh lehká kameniva

Dnes je beton stále na přední linii stavebního průmyslu, zejména díky své univerzálnosti, trvanlivosti a relativně nízkým nákladům. Díky pokrokům ve vědeckém výzkumu a technologických inovacích se objevují stále nové varianty, které nabízejí lepší vlastnosti a širší možnosti využití – jako příklady uveďme beton samozhutnitelný, zhutněný, stříkaný, vodotěsný či vakuovaný. Poslední roky jsou velkým hitem lehká kameniva – zejména liaporbeton. Ten nachází uplatnění především v oblasti montovaných staveb. Dále pak perlitbeton, který se ve formě zdicích a omítkových malt, perlitových zásypů a vylehčených sádrových omítek využívá ke zlepšení akustiky objektu nebo pro zateplení [5].

Beton hraje důležitou roli i při rekonstrukci památek. Například pro Mauzoleum v Olomouci vyráběla firma Racio zákrytové desky a dlažby z betonu. Foto: Pavel Snášel, realizace: RACIO Častolovice, www.racio-castolovice.cz

Dnes roste poptávka po republikách historických prvků

Dnes se beton používá na výstavbu silnic, mostů, tunelů, rezidenčních a komerčních budov, ale i na výrobu funkčních a dekorativních prvků. „V současné době je velká poptávka po replikách historických prvků z pískovce za levnější provedení z betonu. Jako příklad můžeme uvést oplocení známého koupaliště z 1. republiky v Mšeně, výrobu zákrytových desek a dlažby u Mausolea v Olomouci, několik realizací původních oplocení u hřbitovů, zakrytí opěrných zdí u městského parku v Kostelci nad Orlicí nebo Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou či kopii zárubní u vesnických staveb. Velmi žádané jsou také betonové velkorozměrové květníky pro veřejná prostranství. Firma se specializuje na výrobu na převážně rukodělnou výrobu drobné prefabrikace, o které nemají velké betonárky zájem,“ říká Jaroslav Slezák z rodinné stavební firmy RACIO s.r.o., jež se již více než 30 let specializuje převážně na rukodělnou výrobu drobné prefabrikace, o které nemají velké betonárky zájem.

Zdroje:

[1] Beton starých Římanů s věkem tvrdne, zatímco moderní zvětrává. Tajemstvím je mořská voda. Český rozhlas. plus.rozhlas.cz
[2] Římský beton. Antický svět.www.antickysvet.cz
[3] Doc. Ing. Tomáš Klečka, Csc.: Příručka technologa suroviny – výroba – vlastnosti betonu. www.betonuniversity.cz<
[4] Železobeton je stavební zázrak, který změnil tvář světa. Objevil ho zahradník. www.idnes.cz
[5] Z betonu stavěli již Římané, najdete jej i ve zdivu Karlova mostu. www.idnes.cz

Autor: Mgr. Kateřina Saidl
Foto: viz popisky