Cihlový dům s téměř nulovou spotřebou energie
Zrychlit, zjednodušit a zlevnit výstavbu a stavět domy tak, aby při užívání potřebovaly co nejméně elektřiny a plynu. Naplnit tuto výzvu může jen dobře izolovaný dům, který vyrábí ze slunce, biomasy a větru víc energie, než potřebuje. Majitelům navíc přináší energetickou svobodu a pasivní příjmy z prodejů energie. K cíli vede více cest, vždy se ale můžeme polehnout na oblíbené cihlové zdivo.
Když vloni v květnu schválila Rada a parlament EU směrnici 2010/31/EU (o energetické účinnosti budov) nařizující stavět od konce roku 2020 všechny domy s »téměř nulovou spotřebou energie«, hned se našli lidé, kteří ho již uměli postavit.
Byli to zejména stavitelé pasivních domů, kteří první vhodili mezi českou veřejnost myšlenku, že Evropa žádá právě jejich dům. I když měli na mysli spíše dřevostavbu, pro cihlu to byla vlastně dobrá zpráva: řešení cihlového pasivního domu, dokonce v jednovrstvé technologii zdění, je v běžných nabídkách cihlářů.
Háček je jen v tom, že Evropa ve skutečnosti žádný pasivní dům, ani dřevostavbu za vzor nikomu nedává. Naopak otevírá prostor pro mnoho různých řešení svého »téměř nulového domu«.
Pasivní a nulový dům nejsou totéž
Pasivní dům je nesporně i v Bruselu dobře znám, a že ho směrnice nejmenuje, má hlubší příčinu. Směrnice se totiž s ním rozchází ve věcném pojetí. Vůbec totiž neřeší spotřebu tepla na vytápění, která je pro pasivní dům určující. Zajímá ji celková provozní potřeba energie, kterou navíc počítá tak, že energii, kterou dům čerpá z obnovitelných zdrojů, odečítá od spotřeby energie vyrobené uhlí a jiných fosílií. Lze tak snadno docílit téměř nulové nebo záporné spotřeby, aniž by šlo o perpetuum mobile.
Z opačného pohledu, pasivní dům vůbec nemusí směrnici vyhovovat: v měrných jednotkách může celoročně spotřebovat až 120 kWh/(a·m2) neobnovitelné energie (nesprávně se jí říká primární), z toho protopit až 20 kWh/(a·m2). A to se nezdá být téměř nula. Pasivita není nezbytná, ale ani nestačí, hovorově řečeno, »téměř nulový dům« je o něčem jiném.
Zbytečný spěch
Říká se, že směrnice by měla být u nás uzákoněna co nejdřív, nejlépe hned. Spěch je nejspíš jen pokusem zakotvit do zákona jediné řešení a možná také i „nejlepší” doporučený stavební systém.
Zákony týkající se životního prostředí a boje proti globálnímu oteplování, což je tento případ, formuluje totiž Brusel a český parlament jen formálně zvedá ruku. Stačí tedy pouze předložit ke schválení nějaký její znalecky se tvářící český překlad a je velká šance, že bez řečí projde. Do sbírky zákonů by tak mohlo být vytesáno jedno technické řešení z počátku milénia a ostatní cesty, včetně těch, které na své prošlapání do roku 2020 teprve čekají, by tak mohly být úředně zkomplikovány.
Cihly a budoucnost
Cihlářství je jedním z nejrychleji se vyvíjejícím odvětvím v České republice, které v minulosti vždy dokázalo reagovat na všechny výzvy. Dlouhodobě se těší vysoké oblibě. I co se týče budoucnosti, lze postavení cihel odhadovat ve srovnání se všemi známými stavebními systémy optimisticky a nadějně. Důvodů je několik.
Konstrukce budov včetně rodinných a bytových domů budou vždy obsahovat nějaký nosný prvek, nelze je stavět jen z izolace. Cihelný průmysl dnes dokáže integrovat tepelnou izolaci přímo do cihly a docílit toho, že cihelná obvodová tvarovka obsahuje ve svých dutinách izolaci o souhrnné tloušťce přes 20 cm. S tímto materiálem lze technikou jednovrstvého zdění postavit i řečený pasivní dům při tloušťce stěny už 40 cm i s omítkou. A co je podstatné, lze s ní i po roce 2021 stavět rodinné, bytové i jiné vytápěné domy podle evropské směrnice.
Moderní a přesné cihlové tvarovky umožňují přesné a rychlé zdění s minimem tepelných mostů; přirovnání ke stavebnici LEGO není přehnané. Dřívější výhoda montovaných lehkých staveb, tzn. rychlost výstavby, se při použití moderních cihlových produktů stírá. V obou případech zabírá nejvíc času příprava stavby se stavebním řízením a pak vnitřní dokončovací práce.
Návrhy nahradit cihlu např. dřevem, případně jinými materiály, jsou nereálné. Co se týče dřeva, to se už teď stalo strategickou a vzácnou surovinou. Má-li po „vypnutí jádra”, uhlí a plynu dřevo vykrýt i ambiciózní energetické požadavky jako zdroj tzv. „bezuhlíkaté” energie, pak to nejspíš narazí. Či spíš už už narazilo – na zásadní problémy ekologické neudržitelnosti. Budovatelé dřevostaveb se už potýkají s nedostatkem kvalitní suroviny, ostatně většina dnešních dřevostaveb obsahuje dřevo jen pro nosné trámy. Zbytek jsou minerální a polystyrénové izolace, sádrové nebo cementotřískové desky a fóliový program řešící dlouhodobě diskutovanou difúzní uzavřenost.
Důležitá je také velká obliba cihelné výstavby a obecně těžkých, tuhých staveb coby symbolu solidnosti, trvalosti a někdy i společenské vážnosti mezi nejširší veřejností.
Co se týče dopadu na životní prostředí, jsou uznávané studie, zahraničního i tuzemského původu, které cihelnou výstavbu hodnotí příznivě. S využitím metodiky LCA (Life Cycle Assessment), jež vyčísluje hlavní dopady výrobků na životní prostředí, bylo zjištěno, že cihly od výroby, zabudování, službu až po recyklaci zatěžují životní prostředí vůbec nejméně nebo téměř nejméně. Samozřejmě ve srovnání s jinými stavebními materiály. Přitom nejvíc zatěžující položka, emise CO2 při výpalu, je ve skutečnosti jen iluzorní. U CO2 se žádný potenciál globálního oteplování neprokázal, natož kritický. V atmosféře naopak podporuje růst biomasy.
Cihlový dům s téměř nulovou spotřebou energie
Jak bylo řečeno, z cihel lze postavit např. pasivní dům tak, aby vyhovoval požadavkům EU na stavby po roce 2020 – jako dům s »téměř nulovou spotřebou energie«. Ještě důležitější je pestrost mnoha různých cest, kterými se může investor cihlové stavby vydat, naplnit směrnici a přitom docílit dobré ceny, vysokého komfortu bydlení, dobré finanční návratnosti a dlouhodobé životnosti.
Může volit i nízkoenergetickou nebo úspornou stavbu ve smyslu českých zvyků a doplnit ji zařízením, které pro dům získává tzv. obnovitelnou energii. Může efektivně kombinovat vytápění biomasou s termickými kolektory. Nebo sluneční elektrárnu s vhodnou kogenerační jednotkou apod. A třeba se jednou úplně obejde bez elektrické i plynové přípojky..., pokud mu ovšem zákon neztíží svobodu v rozhodování.
To je model, kterému cihláři někdy říkají energeticky efektivní dům. A ten je na nejlepší cestě stát se i evropským domem s »téměř nulovou spotřebou energie« v různých variantách, který si i po roce 2020 najde spokojené uživatele a majitele.
