Přírodní nebo umělý kámen?

Kámen je stavebním materiálem prověřeným staletími. Je oblíbený v exteriéru i interiéru a ačkoli se jeho využití v průběhu historie měnilo, stále je ceněn pro svou estetickou hodnotu a nadčasovost. Často ho volíme pro obklady zdí či dláždění okolí domu. I zde mu ale díky vývoji v oblasti materiálů konkuruje umělý kámen. Nabízí se tedy srovnání.

Přírodní kámen jako exteriérový stavební prvek

Kámen je jako vysoce trvanlivý přírodní materiál odjakživa žádaným stavebním artiklem. Výborná tepelná akumulace a odolnost vůči většině klimatických vlivů navíc umožňuje jeho…

Odpověď na otázku, jestli je lepší pro stavbu zvolit přírodní nebo umělý kámen, není jednoduchá. Je třeba posoudit vlastnosti obou typů materiálů, způsob jejich zpracování i cenu a estetické hledisko. Snad jen v případě cenných objektů by mělo být prioritou zachování historické a architektonické hodnoty stavby. Přírodní kámen má mnoho předností souvisejících s jeho trvanlivostí, mechanickou odolností a vzhledem, náročnější je v tomto případě zpracování a cena. Kámen umělý už není tak trvanlivý, ovšem snáze se opracovává, je tvarově variabilnější, je k dispozici ve vícero barevných odstínech, vzorech a povrchových úpravách, příznivější je i cena.

Přesto, pokud se rozhodujeme pro použití kamene při úpravě okolí domu a zahrady, je nutno volbu materiálů zvážit. Kámen zcela přirozeně koresponduje s přírodním prostředím, navíc ho lze kombinovat s jakýmkoli materiálem. Vlastnosti přírodního kamene jako strukturovaného materiálu jsou vždy přímo závislé na dané hornině, způsobu opracování a povrchové úpravě. Rozdíly ovšem existují i v případě jednoho druhu horniny, a to především ve vzhledu a kvalitě, vždy je však životnost kamene velmi vysoká i při minimální péči. Většina kamenných materiálů je odolná proti extrémním změnám teplot či vlhkosti, větru i účinkům slunečního záření. Při výběru je důležitá i tvrdost kamene, na obklady stačí kámen měkčí, na mechanicky namáhanější úseky volíme materiál tvrdý. Tvrdost je odstupňována podle Mohsova rozdělení od jedné do deseti, kde mezi nejměkčí patří mastek, nejtvrdší je diamant. Pokud vybíráme kámen pro exteriér, měli bychom navíc vždy brát v úvahu také výskyt dané horniny v lokalitě. Místně obvyklý kámen bude lépe zapadat do krajiny i zahradních úprav.

Moderní zpracování kamene

Po období obdivu ke všemu umělému se poslední léta nesou ve znamení návratu k přírodninám, u kamene tomu není jinak. Jeho širšímu využití však velkou měrou napomáhají i moderní technologie zpracování. Naprostou špičkou je opracování hornin na CNC strojích, kde kámen postupně prochází jednotlivými operacemi od počátečního dělení přes jemnější tvarování až po konečné povrchové úpravy. CNC stroje umožňují obrobit kámen i prostorově do nejrůznějších nepravidelných tvarů. Jejich předností je přesnost, rychlost a výsledná kvalita, kterou nelze poměřovat s ruční prací. Nejčastěji se na těchto strojích zpracovává kámen na výrobu dlažby. Dlažbou obecně nazýváme kameny, které mají alespoň jednu z pohledových stran bez hran či nerovností. Pro pochůzné plochy dostačuje materiál o tloušťce 1 až 4 cm, pro pojezdové plochy jsou to 4 až 10 cm. Trvanlivost, odolnost a vzhled kamenné dlažby ovlivňuje i způsob pokládky, kamenné dílce mohou být kladeny do písku či betonu. Do písku jsou zpravidla pokládány dlažby o tloušťce do 4 cm, pokládka do betonu se používá u dlažeb s požadovanou vyšší nosností s tloušťkou od 4 do 10 cm. V obou případech je vhodné použít jako výztuž do podloží armovací sítě. Položenou dlažbu samozřejmě spárujeme, u písečného podloží je také nutné zajistit odtok dešťové vody správným vyspádováním plochy.

Kámen může být i umělý

Také umělá varianta kamene má v nabídce obkladů, dlažeb i solitérů již své neopomenutelné místo. A zatímco jsou vlastnosti přírodního kamene víceméně dané a nezměnitelné, umělému kameni je můžeme přídavnými surovinami, případně i povrchovou úpravou cíleně dodat. Tyto materiály mohou být mrazuvzdorné, otěruvzdorné či jsou opatřeny protiskluzovou úpravou, mají různé stupně nasákavosti a další. Nové technologie a chemické komponenty umožňují umělým kamenem napodobit nejen například opuku, žulu, břidlici či pískovec, ale i keramiku, dřevo nebo jiný materiál, samozřejmě při splnění požadavků na životnost, kvalitu a odolnost.

Jednotlivé druhy umělého kamene se liší složením a způsobem výroby. Podle evropských norem je za umělý kámen považován betonový výrobek, jehož vzhled a povrch je cíleně upraven tak, aby se co nejvíce podobal přírodnímu kameni. Proto je umělý kámen různě povrchově upravován probarvením, štípáním, zaléváním oblázků a následným vymýváním povrchu, pískováním a podobně. Aby byla podoba s přírodním kamenem co nejvěrohodnější, používají se při výrobě a povrchovém opracování také speciální kameniva, jako třeba křemičité sklářské nebo slévárenské písky pro napodobení pískovce. Přidávané materiály musí být odolné vůči alkalickému působení betonu a proti povětrnostním vlivům.

Všestranné gabiony: vyrobte z nich plot, pergolu i nábytek

Plot dřevěný, kamenný, betonový, drátěný, nebo zděný? Ztrácíte se v nabídce a váháte, kterou variantu vybrat? Co takhle zkusit všestranné a odolné gabiony? Ty totiž vynikají…

V současné době už mají materiály, napodobující kámen, určené oblasti, v nichž našly své uplatnění. Používají se především pro stavbu plotů, solitérů, lehkých zahradních zídek členicích prostor, často jsou tyto zídky osazovány rostlinami. Pokud jde o obklady zdí, nahrazuje umělý kámen fasádní omítku. Pro vysokou tepelnou vodivost nemůže sám o sobě sloužit jako tepelně-izolační materiál, například s expandovaným polystyrenem nebo minerální vlnou však vytváří vrstvu s vysokou schopností akumulace tepla. Obklady imitující kámen nebo cihly jsou proto stále častěji využívány na zateplené fasády. Montovány jsou s výhodou i na cementotřískové nebo cementovláknité desky, které s tepelnou izolací dále zlepšují tepelnou ochranu obvodové konstrukce. Umělý kámen by neměl být, kromě druhů výrobků k tomuto účelu určených, například tvrdých zámkových dlažeb, vystavován extrémnímu zatížení například pojezdem motorových vozidel. Evropské normy ho předurčují především pro vybavení zahrad a ulic. Možnou nevýhodou tohoto materiálu by mohla být časová změna vzhledu. Z toho důvodu je při stavbě také dodatečně upravován proti vnikání vody a znečištění, vhodnými impregnačními prostředky musí být provedena hloubková penetrace povrchu prvků.

Druhy a vlastnosti hornin

Křemenec neboli kvarcit – extrémně tvrdá sedimentární hornina obvykle šedé až hnědé barvy s jemně zrnitou texturou, velmi odolná proti povětrnostním vlivům i mechanickému poškození.

Žula neboli granit – hlubinná vyvřelá, výrazně zrnitá hornina v různých odstínech šedi, často s modravým či s jantarovým nádechem. Známé jsou však i žuly červené. Při těžbě se primárně láme do kvádrů či silných lavic, kulovité nebo oblé útvary jsou výjimkou. Používá se jako stavební kámen, v surové či leštěné úpravě také jako dlažební nebo obkladový materiál, méně kvalitní se zpracovává na štěrk.

Kámen v interiéru

Optimální interiérový design vytváří estetické, příjemné a zdravé vnitřní prostředí. Využívá materiály, které podporují zdraví člověka a jeho produktivitu, které vyvolávají pocity…

Andezit – sopečná vyvřelina, obsahující velké množství oxidu křemičitého. Nejčastěji se ručně štípá na plotny nepravidelných tvarů a průměrů. Má výborné fyzikální a mechanické vlastnosti, je odolný proti mrazu, nenasákavý, vysoce pevný v tlaku bez ohledu na vlhkost. Jeho předností je i široká barevná škála od tmavě šedé přes zelenou a červenou až k hnědé a černé. Zvětralé horniny jsou zbarveny do žluté až červené barvy.

Čedič neboli bazalit – velmi tvrdá sopečná vyvřelina tmavé barvy. Láme se do sloupcovitých útvarů, v surové formě se však nepoužívá, taví se v čedičových slévárnách a vyrábějí se z něj dlažby, žlaby a otěruvzdorná potrubí. Tavenina se také rozvlákňuje, z pevných a ohebných vláken se vyrábějí vysoce kvalitní technické tkaniny.

Pískovec – usazená, z velké části křemenová hornina, nejčastěji žlutavá, může však být i šedá nebo červená či dokonce vícebarevná. Složení se liší podle místa výskytu. Snadno se drolí a oproti jiným horninám rychle zvětrává, používá se proto spíše na obklady a kamenické práce, v menší míře i na dlažby.

Mramor neboli krystalický vápenec – hornina původně bílé barvy, je však zbarvena obsaženými nerosty či organickými látkami obvyklými v místě výskytu. Již od starověku velmi ceněný a vyhledávaný materiál v sochařství i ve stavebnictví. Dobře se řeže i leští, díky rozmanité struktuře i barevnosti se užívá spíše k dekorativním účelům. Jako dlažba se používá nařezaný na kostky, a to nejčastěji pro dláždění mozaikových různobarevných chodníků.

Slovenské hrady, přehlídka velkoleposti

Češi se letos vydávají o dovolené prozkoumat především tuzemsko, avšak již tradičně vyrážejí i ke slovenským sousedům. Kromě návštěvy Tater či termálních koupelí, které jsou…