Rekonstrukce a přestavba mlýna na bydlení

Již od prvního setkání s majiteli bylo jasné zadání, jaké má jejich budoucí bydlení splňovat požadavky: „Má být neotřelé a přitom neokázalé“.

Byly jsme teprve na začátku hledání vhodného místa, kde by měl dům stát. Přání bydlení na samotě splnil svou polohou a geniem loci prastarý mlýn u zaniklého rybníku. Po první návštěvě bylo rozhodnuto: „Tady a v tomto domě; nebude se stavět, ale rekonstruovat.“

Stáří mlýn poznamenalo. Léta bez péče, vlhkost a nevhodná dispozice vedla k radikálnímu řešení. Na místo „plastické operace“ razantní „transplantace“. Nikoli povrchní omlazení, ale ozdravení všech zásadních konstrukcí tak, aby se nevytratilo kouzlo staletí. Hlavním úkolem bylo do útrob domu dostat vzduch a světlo. Nikdo si ale nepřál narušit štít, proto jsme „amputovali část trupu“. V původním objemu stavby tak vzniklo patio, kudy do interiéru přes prosklený „řez domem“ vniklo slunce. Hlavní štít se obnažil z obou stran a proudění čerstvého vzduchu jej zbavilo věčné vlhkosti, které by se s obnovením rybníka znásobilo.

Stávající krov se zrenovoval. Z obývacího pokoje s kuchyní a jídelnou je možné se stále pohledem na práci předků kochat; prostor je otevřen zrušením stropu přes dvě patra. Vstup do mlýna zůstal na původním místě. Mlýnské kolo bylo vyrobeno tradičním řemeslným způsobem. Celé přízemí včetně patia je dlážděné čedičovou dlažbou. Pečlivým způsobem jsme takto postupně obnovili nebo vyměnili jednotlivé části mlýna tak, abychom splnili vytyčený cíl, nevzít domu krásu stáří. Obrazně přirovnáme naši práci architektů a všech spolupracujících řemeslníků k lékařům, které své pacienty léčí. Stejně jako v jejich v práci je nutné k uzdravení víc. Tím vdechnutím života, tím uzdravením bylo zabydlení novými majiteli. Dům nalezl znovu svoji funkci, smysl života domu.