Ze staré stavby dům s téměř nulovou spotřebou energie

Nízkoenergetický dům je dnes pokládán za standard, přičemž o snížení spotřeby energie se snaží nejen stavebníci novostaveb, ale i vlastníci starších nemovitostí plánující rekonstrukci. Co by měli při opravách očekávat a na co je třeba se zaměřit si ukážeme v tomto článku.

Staré domy spotřebují k vytápění až 250 kWh/m² tepla ročně, zatímco po rekonstrukci do pasivního standardu je to méně než 25 kWh/m². Modernizace se proto jeví jako žádoucí, přičemž o čím starší a méně zateplený dům jde, tím rychlejší je návratnost investice (přispět k ní může i program Zelená úsporám nebo kotlíkové dotace). Návrh modernizace domu musí být úplný a nesmí opomenout žádný úhel pohledu. Vždy jde o syntézu více oborů, architekturou a stavební fyzikou počínaje a zdravým bydlením konče. Věc vyžaduje nápaditost a ochotu „opustit zajeté koleje”.

V první řadě je třeba si výsledný dům dobře definovat, ať už ho nazveme nízkoenergetický, pasivní, či s téměř nulovou spotřebou energie. V každém případě by měl výsledek nabídnout zdravé a přitom vysoce komfortní vnitřní prostředí s nízkými výdaji za vytápění, případně i letní chlazení.

Před přestavbou je nutné určit, jestli jsou původní nosné konstrukce vyhovující, a dále definovat všechny významné zdroje energetických ztrát domu. Pokud majitel ve spolupráci s projektantem dojde k závěru, že lze stavbu modernizovat, může k dílu přistoupit i po etapách a dům v průběhu rekonstrukce ponechat v provozu. I v případě, že bude realizována jen přestavba podkroví, měla by se tomu přizpůsobit celá obálka domu včetně otvorových výplní a střešního souvrství.

Vnitřní, nebo vnější zateplení

Pokud je třeba dům zateplit, obecně se to netýká jen obvodových stěn, ale rovněž střešní konstrukce, soklu a základů domu. Vždy je nutné kvalitně řešit detaily zateplení kolem oken (nad ostěním, parapetem) a dveří, veškeré prostupy zdmi a kotvení příslušenství do fasády, aby bylo co nejnižší riziko vzniku tepelných mostů. Před aplikací izolačního systému vhodné tloušťky, jehož součástí je i kvalitně provedená hydroizolace, je často nutné řešit trvalé odvlhčení stěn.

Téma: Opravy a rekonstrukce

Mezi hlavní materiály vnějšího zateplení patří expandovaný (EPS) či extrudovaný (XPS) pěnový polystyren. EPS je aplikovatelný na svislé konstrukce, či jako kročejová izolace do podlah mezi místnostmi. Šedé desky EPS navíc nabízejí až o 20 procent lepší tepelněizolační účinek než desky bílé.

Tepelná izolace XPS je využívána zejména k izolaci soklů budov, základových desek nebo ve skladbě střech s obráceným pořadím vrstev. Oblíbeným izolantem je také polyisokyanurátová pěna (PIR), která bývá opatřena hliníkovou folií. V důsledku recyklačních snah ve stavebnictví vznikla technologie vylévaného polystyrenu, který je určen k izolaci střech a zejména podlah.

Vedle toho jsou na trhu i produkty, jejichž výběr se odvíjí od preferencí stavitele či investora: reflexní izolace, pěnové sklo, minerální vlna, či dokonce vakuové panely s tuhou výplní z aerogelu a obalem s termoreflexním pokovením. Posledně jmenované vakuové izolace nabízejí cca 5x vyšší tepelně izolační účinek, než EPS stejné tloušťky. Vakuové izolace s termoreflexí nacházejí uplatnění například při termoizolačním řešení komplikovaných konstrukčních detailů anebo tam, kde pro běžnou tepelnou izolaci není dostatek místa; příkladem budiž tepelná izolace mezi byty a nevytápěným schodištěm v bytových domech.

Budovy, zejména bytové, které nelze izolovat zvenčí, je potřeba opatřit vnitřním zateplením obvodových stěn či stěn mezi byty a chodbou. Toto řešení vyžaduje na vnitřní "teplé" straně obálkových konstrukcí (obvodových stěn a střechy) umístit parotěsnou fólii hned pod vnitřní omítku nebo (SDK či podobnou) desku. Tím zastavíme difúzi vodní páry z teplého interiéru do studeného exteriéru skrze obvodovou konstrukci, která by v ní mohla v zimě kondenzovat se všemi s tím spojenými riziky: vlhnutí nosných obvodových stěn a jejich následné "mokré" promrzání, které je nepříjemné jak z pohledu tepelné ochrany, tak z pohledu statiky domu.

Některé weby ¹) zmiňují možnost, která spočívá ve využití tzv. kapilárně aktivní vnitřní tepelné izolace na bázi porézních silikátových materiálů nebo přírodních materiálů s buněčnou strukturou a bez parozábrany. Tato izolace, citujeme "má jímat kondenzovanou vlhkost ve zdivu a "kapilárně ji odvádět zpět do interiéru, kde se pak odpaří". Toto řešení vlastně pracuje s vlhkým zdivem jako "systémem", se kterým a) chybí zkušenost a který navíc b) postrádá věcné (tzn. fyzikální) odůvodnění. Z pohledu stavební fyziky je kapilárně vlhnoucí zdivo tepelným vodičem, z pohledu zdraví je vlhké zdivo nežádoucí a do třetice vzniká problém s dlouhodobou trvanlivostí a statikou zdiva, které takto a systematicky "pracuje" s vlhkostí.

Rekonstrukce nádraží v lázeňském městě Teplice na spadnutí

Památkově chráněná nádražní budova v Teplicích bude kompletně zrekonstruována. Správa železnic veřejnost informovala o úmyslu započít práce na objektu již na konci letošního roku.

Střecha

Základní pravidlo zateplení střešního pláště zní „nešetřit” a mít už od počátku rozmyšlený způsob aplikace izolačního materiálu. Běžná tloušťka izolace zde dosahuje 30–40 centimetrů. Větším teplotním výkyvům a povětrnostním vlivům je přitom vystavována plochá střecha, jejímž nejjednodušším řešením je jednoplášťová konstrukce.

Šikmé střechy jsou často předmětem zájmu investorů, kteří pod nimi zřizují obytné prostory. Tam, kde je půdní prostor přetvářen v bytové podkroví, je zapotřebí přizpůsobit nové funkci skladbu střechy. Nadkrokevní zateplení zvětšuje užitný prostor, izolaci však lze instalovat i mezi krokve či pod ně. Nejvhodnější je volit difuzně otevřené systémy, jež umožňují snazší odvádění případné zkondenzované vlhkosti ze střešní tepelné izolace směrem ven. Odvětrávání vlhkosti ve střešním souvrství směrem dovnitř (jak píší některé weby) je vždy nežádoucí.

Z pohledu minimalizace tepelných ztrát domu je zásadní vysoká vzduchotěsnost interiéru domu vůči venkovnímu prostředí. U pasivních domů se vzduchotěsnost interiéru vůči venkovnímu prostředí měří takzvaným blower-door testem (test vzduchotěsnosti), kdy se v interiéru vytvoří přetlak vzduchu (vůči venkovnímu prostředí) a měří se únik vnitřního vzduchu ven netěsnostmi. Dům je tím lepší, čím je těsnější. Teplo z tohoto domu tak neuniká ven netěsnostmi, ale jen vedením tepla skrze obálku domu (fasádními stěnami, střechou a podlahou). Tento "komfort" musíme ale vyvážit nuceným větráním s rekuperací tepla, kdy odcházející vnitřní teplý vzduch předává (v rekuperátoru) své teplo čerstvému venkovnímu vzduchu, který přichází zvenku.

Téma: Rodinné domy a vily

Osazení oken

Kvalitní okna mohou v zimě ušetřit značné množství energie potřebné k vytápění. Ať už zvolíte okna s dvojsklem, či trojsklem, měli byste dbát na to, aby byla okna správně zabudována do stavby a nevznikaly tak průvzdušné netěsnosti v místech mezi otvorem pro okno a rámem okna, dále mezi rámem a křídlem okna a konečně i mezi křídlem a jeho zasklením. Zkrátka je třeba hlídat, aby zedník, výrobce oken a do třetice i instalatér, který okno zabudovává, odvedli dobrou práci bez netěsností a tepelných mostů. Okno je dále vhodné vsadit okno do dostatečně silné vrstvy tepelné izolace v ploše celého ostění pro okno.

Projektant i budoucí majitel by měli intenzivně pracovat i s orientací oken ke světovým stranám. A sice tak, aby okna co nejlépe využila energie slunečního záření coby významné součásti celoroční energetiky budovy. Například okno orientované na jihovýchod až jihozápad by mělo být co největší, aby slunce, které se v zimě pohybuje nízko nad obzorem, co nejvíc prohřívalo interiér. Naopak v létě, když je okolo poledne slunce vysoko nad obzorem, proniká do interiéru jen minimum horkého slunečního záření. Co se týče chtěných či nechtěných slunečních zisků okny, je dobré pracovat se stínicími předměty (rolety, žaluzie, screeny) instalovaných ideálně na venkovní straně oken.

Řízené větrání a rekuperace tepla

V důsledku utěsnění stavebních konstrukcí dochází v interiéru ke zvýšení vlhkosti, a proto by měl být správně zvolen i systém větrání. Možným řešením je řízené větrání s rekuperací tepla, přičemž vzduchotechnické rozvody lze u rekonstruovaných objektů instalovat například do podhledů stropů, na půdu či do sklepa.

V případě, že se investor chce vyhnout větším stavebním zásahům, lze zvolit také decentrální rekuperační jednotky, které nabízejí podobnou službu. Jde o lokální zařízení, jež je instalováno do stěnového pouzdra v obvodové zdi domu a vyžaduje jen elektrickou přípojku. Jednotka nasává venkovní vzduch zvenčí, předehřívá ho teplem získaným z odcházejícího vnitřního vzduchu (aniž by docházelo k jejich promíchávání) a vhání ho do interiéru. Do rekuperačních systémů se obvykle instalují i ionizátory či filtry, které vzduch čistí od alergenů.

Zdroj tepla

V neposlední řadě je často nutné přistoupit i modernizaci otopné soustavy, která by ve stávající podobě byla pro dobře zrekonstruovaný dům v nízkoenergetickém a vyšším standardu předimenzovaná. Je možné pořídit zcela nový zdroj tepla, jehož spotřeba je díky vysoké tepelné izolaci obálky domu a jeho kvalitní vzduchotechniky (s rekuperací) velmi nízká, ať už je k jeho provozu využíván jakýkoli zdroj energie. Ještě větší úsporu přinese instalace solárních kolektorů či fotovoltaických panelů coby energetického zdroje pro otopnou soustavu. Na místě je i zateplení otopných rozvodů, zejména když vedou nevytápěnými prostorami domu.

Nezvyklá rekonstrukce: Překvapí okna jako zdroj energie a stropní vytápění

Jsou domy různých přívlastků, které často ukonejší jen systém tím, že plní předpisy. Dům, o kterém bude řeč, slouží hlavně svým uživatelům a šetří jejich peníze tak, že skutečně.…

Nová redakce ve starém domě

Příkladovou realizací přestavby starého domu na budovu s téměř nulovou spotřebou energie je sídlo naší redakce, o kterém jsme již podrobně psali v minulých číslech. Rekonstrukce domu ze sedmdesátých let byla provedena tak, aby stavba mohla ke svému provozu maximálně využívat sluneční energii. Instalována byla plastová okna s trojskly a převážná část z nich byla opatřena venkovními žaluziemi. Na střeše a fasádě domu je instalována fotovoltaika, která pokrývá většinu roční spotřeby elektrické energie. Otopnou vodu, jež je v chladných dnech hnána do měděných trubic systému sálavého stropního vytápění skrytého v podhledu z hliníkových plechů, ohřívá mimo jiné i tepelné čerpadlo vzduch/voda. Izolaci zdí domu v přízemí zajišťuje pěnový polystyren, zatímco patro, které je nově postaveno z termoizolačních pórobetonových tvárnic, je bez dodatečného zateplení. Výsledkem rekonstrukce je vysoce komfortní a především zdravé vnitřní prostředí.

Závěrem

Rekonstrukce je většinou ekologičtější než výstavba domu nového, kvůli kterému by došlo k zastavění další zelené plochy. Při renovaci se také spotřebuje daleko méně materiálu i energie. Výhodou přestavby staršího objektu do pasivního standardu je bezpochyby také fakt, že se tím hodnota nemovitosti zvýší, objekt bude lépe prodejný, a pro jeho majitele jde tedy o poměrně bezpečnou investici.

Téma: Domy s téměř nulovou spotřebou energie

Zdroje:

https://www.stavebnictvi3000.cz/clanky/tepelna-izolace-velky-prehled
https://www.pasivnidomy.cz/webove-infolisty-10-rekonstrukce/f2530