Dřevo v architektonické tvorbě

Dřevo je jedním z nejstarších stavebních materiálů, který byl v oblastech bohatých na lesy dostupný i běžným lidem. Ze dřeva se stavěly příbytky, dřevem se opevňovala lidská sídla na obranu proti nepřátelům, ze dřeva se stavěly i sakrální stavby. Nedostatkem dřeva je, že je hořlavé a podléhá i přirozené zkáze hnitím.

Na našem území byly dřevěné stavby už v dobách Keltů. Archeologické výzkumy odhalily pozůstatky keltského oppida na řadě míst, např. u Zbraslavi u Prahy nebo u vesnice Hradiště nad řekou Chrudimkou poblíž města Nasavrky. Nalezené předměty i napodobení keltského obydlí jsou umístěny v místním zámku.

Dřevo bylo důležitým stavebním materiálem i pro Slovany, kteří na naše území přišli po Keltech a Germánech. Ze dřeva se budovalo opevnění hradišť i veškeré stavby. S příchodem křesťanství přišly i prvé kamenné stavby kostelů a sídel velmožů, ale dřevo bylo dále stavebním materiálem běžného stavitelství. Dlouho se používalo i pro stavby vesnických kostelíků. Z nich se některé dochovaly hlavně v horských oblastech na Slovensku či bývalé Podkarpatské Rusi. Několik jich bylo přeneseno i do Čech, zejména do Prahy jako exponáty slavné Jubilejní výstavy v r. 1891. Po skončení výstavy byly umístěny do parků či blízkosti běžných kostelů jako kostelík v zahradě Břevnovského kláštera. Jiným způsobem se do Jiráskových sadů v Hradci Králové dostal kostelík z let 1502–1510. Postaven byl ve východoslovenské obci Habura, v r. 1740 byl přenesen do obce Malá Polana. Během první světové války byl silně poškozen a obec jej v r. 1929 prodala městu Hradec Králové. Rozebraný kostelík slovenští tesaři znovu sestavili.

Původní dřevěné stavby v České republice

Ale i na území České republiky existují původní dřevěné kostely nebo kostely postavené v kombinaci dřeva a kamene či cihel. V obci Veliny nedaleko Holic se na území místního hřbitova dochoval unikátní soubor dřevěného kostela sv. Mikuláše, dřevěné zvonice, márnice a ohrady kolem hřbitova, vše z poloviny 18. stol. (obr. 1). Soubor je chráněný jako kulturní památka. V obci Kočí poblíž Chrudimi je uprostřed hřbitova kamenný kostel sv. Bartoloměje se šindelovou střechou z r. 1397, který byl dalšími úpravami v r. 1666 doplněn dřevěným stropem a kruchtou (obr. 2) a v r. 1721 vznikl dřevěný most původně přes bažinu před kostelem a dřevěná zvonice (obr. 3).

Obr. 2: Kostel sv. Bartoloměje v obci Kočí (Wikimedia, autor: MONUDET)

Obr. 3: Interiér kostela sv. Bartoloměje

Dřevěných obytných domů, tzv. roubenek, se do dnešní doby zachovala celá řada, mnohé i díky tomu, že při potížích s cestováním v době socialismu se zájem lidí obracel k venkovu a úpravám starých chalup pro rekreační účely. Nejcennější z nich jsou chráněny jako kulturní památky a změněny na muzea, galerie či stylové obchůdky. Tak se využívá např. Šolcův statek na okraji Sobotky. Narodil se v něm básník V. Šolc, současník Jana Nerudy, a statek je dnes muzeem lidového umění a básníkova díla (obr. 4). Dalším příkladem může být soubor lidových staveb Betlém v centru města Hlinsko, který patří ke skanzenu Veselý Kopec. Tvoří jej roubené či poloroubené chalupy kryté převážně šindelem, ve kterých jsou drobné obchody a kavárny. V obci Zubrnice poblíž města Úštěk je řada původních roubených či poloroubených domů a na návsi kašna obklopená a krytá dřevěným pavilonem z r. 1695 (obr. 5). Kašna sem byla přenesena z obce Lochočice. Zubrnice byly od r. 1975 památkově chráněny a dnes jsou jedním z nejmladších skanzenů u nás.

Dřevo, zázrak přírody

Na počátku všeho bylo 4 až 5 mm velké semínko. I tak by mohla začít bible popisující růst a vývoj většiny stromů, ke kterým má každý z nás tak blízko a jež nám toho tolik…

Další chalupy a objekty, které sloužily hospodářským účelům a na původních místech už nemají využití nebo by jim tam hrozila zkáza, jsou přenášeny do skanzenů. Např. ve skanzenu Kouřim, který byl založen v r. 1972 pro záchranu staveb ze zátopové oblasti vodního díla Želivka, jsou kromě unikátních chalup také objekty kovárny či polygonálních stodol (obr. 6). Podobná stodola je také v našem patrně nejmladším skanzenu Vysoký Chlumec u Sedlčan. Tento skanzen byl založen r. 1999 jako součást Hornického muzea v Příbrami a kromě chalup, stodoly, mlýna a pily vystavuje také několik dřevěných špýcharů a holubníků (obr. 7).

Významné velké stavby jako kostely, hrady, zámky či paláce byly stavěny z kamene či cihel, ale vnitřní vybavení bylo dřevěné. Oltáře kostelů byly často dřevěné polychromované, dřevěné byly lavice i některé sochy. Zámky a paláce v době renesance měly často dřevěné kazetové stropy, dřevěné podlahy a samozřejmě nábytek. V období neogotiky v 19. stol. se hodně využívaly dřevěné, často vyřezávané obklady stěn a dřevěná schodiště. Objektů je u nás celá řada, uvést lze např. zámky Sychrov, Hluboká, Lednice a další. Ve Valticích se ze dřeva postavilo zámecké divadlo. Na přelomu 19. a 20. stol. se v českých zemích po krátkou dobu využíval unikátní kubistický sloh, ve kterém autoři jako Gočár, Janák a další kromě staveb navrhovali i nábytek. Dochované kusy jsou dnes vystavovány v řadě muzeí.

Dřevěné roubené stavby z hlediska využití dřeva ve stavebnictví

Staleté zkušenosti s dřevěnými roubenými stavbami a technologiemi jejich výstavby v českých zemích (včetně praktických zkušeností z realizací rekonstrukcí i novostaveb) jsou…

Známí architekti a jejich stavby ze dřeva

Ze známých architektů využíval dřevo jako stavební materiál zejména Dušan Samo Jurkovič (1868–1947). V letech 1897–1899 navrhl pro český turistický spolek soubor dřevěných turistických objektů pro Pustevny pod Radhoštěm. Původní objekt Pustevny přepracoval a připojil k němu budovu útulny nazvanou Maměnka a jídelny Libuše. Ta bohužel v r. 2014 vyhořela a nyní se připravuje její rekonstrukce. Další Jurkovičovou dřevěnou stavbou byla roubená chata na Rezku u Nového Města nad Metují z let 1900–1901. Poté Jurkovič získal zakázku na rekonstrukci zámku v Novém Městě nad Metují, kde mimo jiné propojil zámecké zahrady dřevěným mostem (obr. 8). V lázních Luhačovice Jurkovič rekonstruoval lázeňský Janův dům, dnes nazvaný Jurkovičův dům, který zvýšil o jedno patro v podobě hrázděné nástavby (obr. 9). I při stavbě svého vlastního domu v Brně Jurkovič využíval dřevo, ale převážně pro interiéry a nábytek [1].

Také Jan Kotěra (1871–1923) při stavbě tzv. Trmalovy vily v Praze Strašnicích v letech 1902–1903 úspěšně kombinoval zděné a dřevěné části, zejména na průčelí, které směřuje do zahrady (obr. 10). Také schodiště a ochozy v hale jsou dřevěné. Vila dnes slouží jako sídlo organizace FOIBOS [2].

Sochař, řezbář, grafik a architekt František Bílek (1872–1941) ze dřeva tvořil nejen sochy, ale dřevo používal i při projektování a stavbě tří domů, které navrhl. Nejprve si v r. 1898 za pomoci přátel postavil v rodném Chýnově dům s ateliérem (obr. 11), v letech 1910–1911 vlastní vilu v Praze a ve třicátých letech v Ronově nad Doubravou letní vilu pro svého švagra MUDr. J. Nečase. V exteriéru pražské vily se dřevo neuplatňuje, ale v Chýnově i Ronově je doplňujícím materiálem [3]. Ve všech interiérech je pro Bílka typickým způsobem ze dřeva vytvořeno veškeré vybavení, od schodišť, ochozů a dveří až k nábytku.

V období po druhé světové válce byla architektonická tvorba silně vymezená, dřevo se stalo převážně materiálem pro výstavbu soukromých chat a letních domků. Až v posledních letech přibývají nové dřevěné obytné domy i provozní objekty. V Podzámecké zahradě v Kroměříži byly v letech 2009–12 postaveny nové tři budovy provozního a skladovacího zázemí zahrady. Vznikly podle projektu Ateliéru DRNH jako náhrada za odstraněné budovy ze 70. let. Budovy jsou obloženy modřínovým dřevem (obr. 12).

Literatura

[1] Milan Kašpar a Alena Michálková: Architekt Dušan Samo Jurkovič (1. část). Vydavatelství Vega, 2013.
[2] Milan Kašpar a Alena Michálková: Výročí Jana Kotěry. Vydavatelství Vega, (2011).
[3] Milan Kašpar a Alena Michálková: Galerie ve vile Františka Bílka. Vydavatelství Vega, 2011.

Další informace byly získány při osobních návštěvách