Kanadský vizionář si postavil dům v zemi. Má celoročně stálou teplotu i optimální prosvětlení

Podzemní stavba na „větrné hůrce“, jejíž interiérová teplota se celoročně drží na úrovni 15 °C – to je dům kanadského vizionáře a amatérského stavitele Williama Lishmana. Inspirován architekturou iglú navrhl a postavil objekt, který doslova tvoří vrcholek kopce, na němž stojí. Stavba, ač z převážné části zahrnutá zeminou a pozbyvši klasická fasádní okna, disponuje optimální prosvětleností a dostatkem čerstvého vzduchu.

Hlína je materiál, jenž je pro budování lidských příbytků používán od nepaměti. Nejstarší dochované stavby tohoto typu jsou přes 5000 let staré. Na území Česka byla hlína ve stavebnictví používána jako zdicí materiál například ve formě nepálených cihel (známých pod názvem vepřovice) nebo se také udusávala do bednění. Hliněno-slaměná „kaše“ pak chránila roubené stavby před ohněm. Ostatně hlína je též zdrojem pro výrobu populární cihly, pálené střešní tašky, keramického interiérového obkladu v koupelně či některých druhů omítek. A konkrétně nepálená hlína se dnes z důvodu popularizace ekologického bydlení dostává znovu na piedestal zájmu stavitelů. Pro stavbu si ji vybral také nedávno zesnulý William Lishman, kanadský amatérský architekt, environmentalista a zastánce alternativního životního stylu i bydlení. Do veřejného povědomí vešel především jako první člověk, který vedl let hus s letadlem. Lishman postavil společně se svými syny dům, jenž sestává z šesti oválných místností ve tvaru kupolí, které jsou z tepelněizolačních důvodů zahrnuty zeminou. Inspirací bylo majiteli eskymácké obydlí zvané iglú a také myšlenky britského umělce Rogera Deana známého mimo jiné neobvyklou architektonickou tvorbou založenou na organických tvarech.

Přesun z dřevostavby pod zem

Rodina Lishmanových pobývala dlouhá léta v klasické dřevostavbě na kopci, v oblasti ležící asi 80 kilometrů od kanadského Toronta. Prefabrikovaný dům byl sice po neblahých zkušenostech s kanadským podnebím (zejména s větrnými vlivy) opatřen kvalitní tepelnou izolací, přesto jeho obyvatelé nebyli s klimatem uvnitř spokojeni. Dalším faktorem, jenž hrál roli v rozhodnutí pro stavbu nového obydlí, byla Lishmanova všezahrnující nechuť k pravoúhlé architektuře a bydlení v „krabici“. Tvrdil, že člověk je bytost, která není stvořena pro život v hranaté místnosti. Sám v klasických domech zažíval klaustrofobické pocity. Po dlouhém plánování proto rodina přistoupila k výstavbě obydlí organičtějších tvarů, jež je navíc izolováno tím nejlepším možným způsobem – hlínou. Zajímavostí je, že většinu prací majitel realizoval sám se svými syny, pouze za použití zapůjčené těžké techniky. Došlo samozřejmě též ke konzultacím s poradci z různých stavebních oborů. Stavba byla úspěšně dokončena v roce 1991, kdy se Lishmanovi nastěhovali. Dodnes je dům zabydlený.

Ptačí klec a nástřik betonu

Dům podle návrhu amatérského architekta Lishmana je postaven na vrcholu kopce. Půda tvořící jeho vrchol byla odbagrována, aby vznikl prostor k vytvoření šesti rozlehlých částí, jakýchsi dómů. Každý z nich je separátní stavbou s vlastní střechou. Oválné pokoje jsou tvořeny ocelovými armaturami ve tvaru pletiva (připomínajícími po sestavení obrovskou ptačí klec), na něž byl nástřikem a tzv. suchou cestou nanesen speciální typ nadmíru odolného, vysoce přídržného a minimálně vodopropustného betonu (v Kanadě dostupného pod obchodním názvem Gunite). Šířka zdí se pohybuje v rozmezí od 5 do 10 cm. Hladké bílé vnitřní stěny jsou opatřeny mramorovým práškem. Zvenčí byl na beton aplikován vodonepropustný dehet, dále vrstva písku s množstvím vzduchových kanálů, jež napomáhají cirkulaci vzduchu mezi dvěma „solárii“ umístěnými na obou koncích stavby, a nakonec pryžová fólie, která chrání písečnou část před navlhnutím. Ve finále byla konstrukce zasypána zeminou.

Dům ve skleníku čerpá energii z přírody

Ostrovní dům je nástroj k uspokojení každého člověka, který touží po nezávislosti na veřejných energetických sítích, i těch, jenž dychtí po minimalizaci své ekologické stopy.…

Vzniklý kopec byl osázen trávou a dalším zahradním rostlinstvem. Střecha je plně pochozí, vede po ní vyšlapaná stezka a z jedné strany je dokonce k nerozpoznání od obyčejného kopce (dům je plně skrytý). Každoročně je zde sklízeno například hroznové víno, a co především, střecha poskytuje ohromující výhled do širokého okolí a na jezero. Dům přitom obestírá pozemek o celkové rozloze více než 100 akrů.

Maximum světla i vzduchu

Nenechte se však mýlit, v žádném případě nejde o stavbu sklepního či jiného podzemního charakteru. Zvenčí se může zdát, že jde o hobití dům či obydlenou jeskyni, avšak po vstupu dovnitř návštěvník žasne. První pocity každého příchozího připomínají spíše ty, kterých člověk obyčejně nabývá v gotických katedrálách. Každý z šesti dómů totiž disponuje vysokým stropem, v jehož středu je umístěno velké střešní okno kopulovitého tvaru, které dovnitř přivádí neuvěřitelné množství denního světla. Jeho síla je ještě umocněna mramorovou výmalbou, jež je přirozeně luminiscenční a světlo dokonale rozprostírá po celé místnosti. Také podlaha byla z těchto důvodů zvolena ve světlé barvě. Hlavní společenská místnost je tou největší v domě a snadno pojme 40 lidí, aniž by kdokoli z nich pocítil tíseň. Na střeše se také nacházejí ventilátory, které do domu přinášejí čerstvý vzduch. Na této „větrné hůrce“ o něj přitom není nouze. Pro všechny uvedené důvody Lishmanovi trvají na tom, aby dům nebyl nazýván jako podzemní, ale jako do země integrovaný (earth-integrated). Celková užitná plocha činí téměř 240 m².

Perfektní příprava

Podzemní architektura skýtá mnoho výhod. Je však zapotřebí mít vše dokonale připraveno a promyšleno. Jde o stavbu, kterou dodatečně nelze snadno opravit nebo doplnit. Veškerá kabeláž, elektroinstalace, potrubí a další technické součásti musejí být realizovány perfektně a bez chyby ještě před provedením zásypu hlínou. Je nutné brát na vědomí také oválný tvar místností, jež nedovolují nastěhovat do nich standardní hranatý nábytek – veškeré zařízení je vyráběno na míru, což logicky zvyšuje náklady. Vyskytují se i další překážky, které mohou ve výsledku znepříjemnit situaci – třeba jak pověsit na stěnu obraz, kam umístit hranatou lednici a podobně. S posledním „zádrhelem“ se majitel stavby vypořádal velmi kreativně. Vymyslel nový typ kulaté chladničky, kterou umístil do kuchyňského ostrůvku. Jde o výsuvný otočný systém s pneumatickým pohonem na principu stlačeného vzduchu, jenž při stisku tlačítka zajišťuje posuv lednice směrem nahoru, přičemž studený vzduch zůstává dole, a tím nedochází ke zbytečným ztrátám energie. Kuchyně, která je společně s obývacím pokojem ústřední částí domu, byla přitom všeobecně promyšlena do posledního detailu. Žulový pracovní pult byl sestaven strategicky tak, aby na něm veškerá činnost probíhala zcela přirozeně a bez nutnosti neefektivních přesunů kuchaře. Zleva doprava tak sestává z lednice, dřezu a krájecí plochy s otvorem na odhození kompostovatelného odpadu. Posledním stanovištěm je sporák. Sprchový kout i vana byly vyzděny tak, aby kopírovaly kulatý tvar obvodových stěn. Zdánlivě nevyužitelné úzké a tmavé prostory, jež vznikly mezi jednotlivými dómy, pak byly využity jako skladovací místnosti.

Energetické úspory

Investice do stavby pod úrovní povrchu země je v počátcích nepochybně vyšší než v případě klasické výstavby zděného či montovaného domu. Důvodem je nutnost přesunout velké množství zeminy, spoluprácovat s odborníky na slovo vzatými a také vytvořit interiérové vybavení na míru. Z pohledu energetiky jde však o úsporný, z velké části soběstačný dům. Zemina nejenže obydlí chrání před větrem, ale též usnadňuje údržbu (není zapotřebí fasádní úprava, instalace odtokových žlabů, střešní krytiny a podobně) a především řeší problém s nadměrnou potřebou vytápění či chlazení, který rodinu Lishmanových sužoval v jejím předchozím domě. Nízké spotřeby energie je dosaženo také díky umístění domu průměrně 33 cm pod úrovní tzv. nezámrzné hloubky. Díky tomu je v domě konstantní celoroční teplota okolo 15 °C a v zimě je tedy nutno vytápět pouze minimální rozdíl mezi touto a požadovanou pobytovou teplotou. Topný systém se skládá z teplovodního podlahového systému a dvou krbů, z nichž jeden je zejména za účelem tvorby atmosféry umístěn v hlavní společenské místnosti a druhý v jediné krajní místnosti, jež se nenachází pod zemí. Jde o jídelnu, která je z velké části prosklená a je mimo jiné vybavena i klimatizační jednotkou.

Alternativa, ne norma

Rozhodně nejde o bydlení pro každého. Vyžadujete-li působivé výhledy do okolí skrz velkorysé prosklené plochy či jednoduše nedisponujete dostatkem financí k pokrytí základních výloh za přesun množství zeminy, přistupte spíše k vybudování tradičnějšího stavení. I to má nepochybně své výhody. Lishmanův dům však jistě poslouží jako inspirace, kterou lze využít třeba jen částečně, kupříkladu pro výstavbu napůl do země integrovaného zahradního domku pro hosty nebo chaty na venkově. William Lishman byl vizionářem, který dělal vše po svém. Čiňme tak i my a nebojme se nového.

Fotogalerie

Související články

• Permakulturní bydlení, život v souladu s přírodou i selským rozumem
• Tipy a doporučení pro výstavbu zahradního sklípku
• Provoz rodinného domu za pomocí solární energie a bez klasické elektrické přípojky