Solární byznys 2020: Průměrování klame spotřebitele, nereálně zrychluje návratnost investice

Se vzrůstající cenou elektrické energie, podpořenou lepší dostupností komponentů fotovoltaických elektráren, uvažuje stále více majitelů nemovitostí o pořízení vlastního mikrozdroje. Je-li jejich motivem především ekonomická výhodnost a očekávají-li brzkou návratnost investice, jsou ve většině případech zklamáni. Vysvětlení, proč tomu tak je, je přitom jednoduché.

Jako dlouholetý provozovatel 4kWp¹) fotovoltaické elektrárny situované na střeše rodinného domu a pořízené bez jakékoliv dotace poslední dobou často dostávám dotazy „jak je to s návratností“ nebo „vyplatí se ty baterie vůbec“. Většinou odpovím, že je to hodně individuální, záleží na chování domácnosti, vybavení objektu a mnoha dalších aspektech. Dodám, že konkrétně v mém případě činí úspora cca 11 000 Kč ročně (2500 kWh rozdělených mezi vysoký a nízký tarif), přičemž pouze pořízení komponent by v dnešních cenách vyšlo na 150 až 200 tisích Kč. Tazatel je většinou zklamán, protože kdesi v nabídce na internetu vyčetl, že 4kWp zdroj ročně vyrobí cca 4000 kWh, což při 80% využití a ceně 5,5 Kč/kWh odpovídá úspoře 22 000 Kč. Vysvětluji, že využít potenciálně vyrobitelnou elektřinu byť jen z 2/3 je totiž v praxi obtížné a vyžaduje to důsledné plánování.

Tepelné čerpadlo + fotovoltaická elektrárna + solární ohřev = optimalizace

Trendy v oblasti vytápění a ohřevu vody jsou určovány alternativními přístupy. Jedním z nich je využití tepelného čerpadla jako hlavního topného zařízení. To využívá pro svůj…

Aby se to lépe prodávalo

Právě ty nejznámější – v médiích často inzerované – nabídky fotovoltaických řešení jsou důvodem pro sepsání tohoto textu. Na první pohled totiž vypadají výhodně – nabízí vyřešení administrativy, instalaci, poskytují slušné záruky a jsou postaveny tak, aby na ně bylo možno čerpat dotaci z programu Nová zelená úsporám. Co už ale většinou neřeší (a taktně o tom mlčí), je skutečný přínos u každého konkrétního zákazníka. Zájemcům je nabídnut většinou typový balíček, ve kterém se v lepším případě nachází alespoň akumulace energie do zásobníku teplé vody nebo do baterií.

Popsané řešení dává na první pohled smysl. Dáme-li na jednu stranu spotřebu objektu a porovnáme-li ji s potenciální výtěžnost fotovoltaiky²) , dostaneme v ročním souhrnu často kladnou bilanci. I v případě rozdělení na jednotlivé měsíce, a zohlednění ročního období, bude výsledek „na papíře“ velice zajímavý viz graf. Příroda se však takto v praxi nechová, dnů s „průměrným množstvím dopadajícího slunečního záření“ není mnoho a ve velké míře se vyskytují extrémy, kde je buď hezky slunečno a nebo naopak zataženo. Na přelomu roku je podle statistik extrémů nejvíce, což ukazuje tabulka 1. V červenci (tabulka 2) naopak i průměrné oslunění převyšuje nejlepší lednové dny. Maximum je obrovské a minimum stále nepokryje denní spotřebu. Uvedené extrémy nemá běžně nabízená baterie s kapacitou cca 5–10 kWh šanci vyrovnat a ani akumulace do vody nebude dostatečná. Zásobník o objemu 300 l spotřebuje při ohřátí z 15 na 60 °C cca 16 kWh; navíc čtyřčlenná rodina si vystačí každý den zhruba s polovinou (8 kWh). Díky výkyvům počasí zkrátka není jednoduché vždy všechnu dostupnou elektřinu z fotovoltaiky spotřebovat.

Téma: Fotovoltaika

Měření po fázích

Dalším významným faktorem, který negativně ovlivňuje návratnost fotovoltaiky, je české a slovenské specifikum spočívající v měření po fázích. Na rozdíl od součtového měření, které je mimochodem zcela běžné ve většině státu EU, tak provozovatel FVE často do dvou fází distributorovi „zdarma“ dodává elektřinu a ve stejný moment z třetí fáze draze nakupuje. Představte si, že vaše elektrárna vyrábí 2100 W, které střídač rovnoměrně rozdělí do tří fází na 700 W + 700 W + 700 W a do toho zapnete rychlovarnou konvici. Ta z jedné fáze odebírá 2 000 W, takže od distributora odebíráte zbývajících 1 300 W za 5,5 Kč za kWh, zatímco po zbývajících dvou drátech prodáváte 1 400 W za 0,3 Kč/kWh.

Ačkoliv lze uvedený stav technicky řešit instalací nesymetrického střídače, jedná se o zjevnou nevýhodu pro malovýrobce. Potřebná opatření totiž zvyšují cenu instalace, jdou proti zájmům distributorů a do „balíčkových instalací“ se proto většinou nedostanou. Této problematice se loni v listopadu věnoval například pořad Černé ovce v epizodě Solární elektrárna.

Opomíjené náklady na opravy

Posledním faktorem, který v souvislosti s provozem FVE uvedu, jsou náklady na údržbu a obměnu zařízení. Prodražit se může nejenom obměna baterií a střídačů, ale i na první pohled nesouvisející oprava střechy, kdy bude nutné nechat panely včetně všech úchytů sejmout a následně znova namontovat.

Doporučení na závěr

Vzhledem k snižujícím se cenám jednotlivých komponent fotovoltaických elektráren se již několik let dají pořídit ekonomicky zajímavá řešení. Je však potřeba nespoléhat se pouze na hromadně nabízené instalace. Musíme problematice porozumět, ještě před montáží se seznámit s tím, jak elektrárna funguje, co nabízí a zjistit si jak přizpůsobit domácnost. Nejlepší je navštívit někoho, kdo má s provozem reálné zkušenosti. Stejně jako u „architektonických projektů“ se lze navíc obrátit na specialisty, kteří se návrhem fotovoltaických elektráren zabývají a kteří vypracují projekt s vypovídajícími čísly. Zkrátka hledejte informace spíše u uživatelů a techniků, než u obchodníků a marketingových pracovníků.