Slovenský rozhlas: Stavba století nebo chátrající symbol předchozího režimu?

Někteří ji obdivují, jiní ji považují za nešťastný symbol minulého režimu. Budova Slovenského rozhlasu je zřejmě nejen nejznámější stavbou socialistické architektury, ale zároveň nejunikátnější slovenskou budovou. Mohutnou betonovou stavbu ve tvaru obrácené pyramidy v Bratislavě nemůžete přehlédnout. Jaká je její historie a v čem má navrch na rozdíl od dnešních administrativních budov?

Budovu Slovenského rozhlasu nemůžete přehlédnout. V uvolněné atmosféře 60. let minulého století ji navrhla trojice architektů - Štefan Svetko, Štefan Ďurkovič a Barnabáš Kissling. Budova má tvar obrácené pyramidy a dokresluje panorama hlavního města již více než 30 let. Kvůli technologické náročnosti byla stavba dokončena až počátkem 80. let a první zkušební vysílání se v jejích útrobách uskutečnilo v roce 1984. Budova měla být součástí rozsáhlejšího projektu, který ale nakonec nebyl realizován. V roce 2018 byla stavba zapsána na seznam národních kulturních památek. Od doby realizace nebyla stavba rekonstruována.

Názory na budovu se různí

Budova Slovenského rozhlasu vznikala v době, jež byla příznivě nakloněna velkorysým řešením. 60. léta byla ve znamení značného politického uvolnění, které našlo svůj odraz také v architektuře. Proces vzniku této brutalistické budovy nebyl jednoduchý. V první architektonické soutěži zvítězil návrh Miloše Chorvata, s tehdy módním konceptem "placka + Věžák". V dalším kole byl vybrán návrh architektonického kolektivu Štefan Svetko - Štefan Ďurkovič - Barnabáš Kissling ve formě obrácené pyramidy o váze 350 tun, která byla vyrobena v roce 1976 v provoze MOSTÁRNA, v tehdejším státním podniku Vítkovické železárny Klementa Gottwalda v Ostravě. [1]

Pravidelné vysílání se z takzvané pyramidy spustilo až v roce 1985. Názory na budovu se dodnes velmi různí. V minulosti se několikrát ocitla na zahraničních seznamech nejošklivějších staveb světa. Na druhou stranu vyhrála v soutěži Stavba století na Slovensku v kategorii Spoločenské stavby.  Slovenský Památkový úřad navíc označil budovu za „vrcholné dílo pozdního modernismu na Slovensku v její nejexpresivnější experimentální formě“.

Téma: Architektura

K vývoji postupů docházelo doslova na kolenou architektů

Budova rozhlasu svou výraznou formou značně ovlivňuje okolní zástavbu. Tvar obrácené pyramidy okamžitě vyvolal mezi obyvatelstvem vznik fám a teorií – například, že jde o zmenšeninu Cheopsovy pyramidy. Na Slovensku byl rozhlas prakticky první ocelovou budovou. To s sebou přineslo několik nevýhod. Jelikož stavitelé nebyli na práci s ocelovou konstrukcí zvyklí a kontakty se světovým děním v oboru byly více než chabé, učili se vlastními chybami. Spojovací systémy vymýšleli architekti takříkajíc na kolenou ve spolupráci s dělníky. Při stavbě často selhávaly i základní věci, dělníci nebyli zvyklí pracovat pečlivě, takže architekti poté trávili víkendy čištěním obkladů ušpiněných od malty.

Výhody tvaru obrácené pyramidy

Po obvodu budovy jsou rozmístěny kancelářské prostory. Za nimi je atrium a uvnitř schovaná ještě jedna pyramida. Vnější pyramida chrání tu vnitřní před ruchy z exteriéru. Díky pyramidovému tvaru navíc dokáže budova stínit sama sobě. Má skleněné fasády, které poskytují výhled do okolí a uvnitř je díky nim dostatek rozptýleného světla, zároveň ale není interiér vystavený přímému slunečnímu záření. Oproti tomu dnešní administrativní budovy jsou často celoprosklené kvádry, které sice nabízejí panoramatický výhled, v létě sem ale praží slunce a klimatizace je v nich nezbytným pomocníkem.

Rarity v interiérech

Rozložité prostory, které rozhlas ke svému provozu nezbytně potřebuje, museli architekti soustředit na malém půdorysu. Uvnitř budovy najdeme velkorysé vnitřní prostory, koncertní síň i nahrávací studia. Koncertní sál, kterému dominují největší varhany na Slovensku, visí v prostoru na ocelové konstrukci s pružinami shora. Sál má díky nim vynikající akustiku, vystoupení jsou tak pro diváky jedinečným hudebním zážitkem.

Budova nebyla od svého dokončení rekonstruována, a většina vybavení je tak původní. Interiér nabízí minimalizované prvky v jednotném stylu. Celým prostorem se prolíná jeden typ koberce, jediný typ dlažby, zábradlí apod. Interiér působí díky důmyslnému řešení celistvým dojem. Mezi nejzajímavější část budovy patří kaskádovitě řešený prostor mezi 6. a 9. patrem, který je prostorově nesmírně bohatý a nabízí spoustu nevšedních průchodů a lávek.

Po stopách kontroverzního Karla Pragera, autora Nové scény Národního divadla

V roce 2000 získal na přehlídce Grand Prix čestnou cenu za celoživotní dílo a přínos architektuře. Ačkoliv jsou mnohé jeho stavby vnímány rozporuplně, dosahují celosvětové úrovně.…

Od roku 2018 národní kulturní památkou

S nástupem digitalizace dnes už tak velké prostory potřebné nejsou. I přesto v budově stále nalezneme třeba malé výtahy, kterými redaktoři do režie posílali své nahrávky, aby kvůli jedné zvukové zprávě nemuseli běžet několik poschodí. V budově se prý kdysi pronajímalo několik pokojů jako penzion a byla zde také restaurace. Pokud by chtěl někdo pyramidu používat k jiným účelům než pro rozhlasové vysílání, byl by to pravděpodobně problém. Případná přestavba by byla velmi komplikovaná, ba dokonce nereálná. Od roku 2018 tato Národní kulturní památka podléhá ochraně a jakákoliv změna jejího vzhledu by musela procházet velmi přísným schvalováním.

Zdroje:

[1] Slovenský rozhlas v Bratislavě: Web Archive [online]. [cit. 2021-10-10]. Dostupné online

[2] Budova Slovenského rozhlasu se nedá přehlédnout: Český rozhlas Radiožurnál [online]. [cit. 2021-10-10]. Dostupné online